Jižní Čechy, Česká Kanada 2017, 2.díl.

Landštejn, nádvoří  •  Foto: Traper

Hrad Landštejn – Slavonice

Podle ranní domluvy jsme se všichni sešli v restaurací Landštejnský Dvůr před hradem Landštejnem. Po pěkné pěší procházce ze Senotína přes vesnici Blato, včetně počáteční zacházky, nejprve hasíme žízeň a doplňujeme tekutiny iontovými nápoji, o jejichž složení není určitě pochyb. Mimo vody, která je při pochodu velmi důležitá, jsou to jednoduché sacharidy pro rychlé obnovení energie, všeobecně známé vitamíny skupiny B, potřebné ionty draslíku, hořčíku, sodíku, fosforu a křemíku zamezujícímu absorpci hliníku, chloridy, a antioxidačně působící polyfenoly. Po doplnění těchto důležitých látek s vyrovnaným spektrem aminokyselin, navíc podporujících současně dobrý cholesterol na úkor špatného LDL jsme spokojeni, že jsme také nejen podpořili krevní oběh, ale udělali pro zdraví maximum včetně snížení rizika srdečních onemocnění , a tak spokojeně stoupáme dobýt hrad Landštejn.

Na začátku 13.stol. počal střežit zemskou stezku a kus hranice mezi zeměmi českými a Rakouskem. Nejznámějším pánem na hradě byl Vilém z Landštejna, oblíbený samým králem Karlem IV. tak, že ho r.1351 jmenoval pražským purkrabím. V dalších obdobích hrad měnil různě majitele. Smůlu měl r.1771, kdy do hlavní věže udeřil blesk a způsobil velký požár. Z toho už se Landštejn nevzpamatoval a sloužil potom jako romantický cíl turistům. Oficiálně byl po dlouhé 18leté rekonstrukci zpřístupněn veřejnosti v r.1990. To mně ovšem nevadilo k jeho první návštěvě někdy o dvacet let dříve a zastihnout ho v nedbalkách. Od té doby mi zůstal vryt do paměti. Ostatně podobně, jako ne příliš vzdálený Cornštejn.

Landštejn patří u mě mezi sympatické hrady. Nepostrádám u něj obrazy a nábytek, ani průvodce. Je natolik velký a zachovalý že si ho člověk v pohodlí může svobodně procházet a prohlížet podle libosti. U toho povolit fantazii. Z hlavní věže je skvělý kruhový rozhled až do vzdálenosti 140km.

Když už jsme na jihovýchod od základny, pokračujeme z Landštejna v tomto směru do renesančních Slavonic, v moravské části Jihočeského kraje. No, tento divný název mu dali potentáti, co si podle svých plánů dělili části republiky na své sféry vlivu, a také aby zastřely historická území Moravy a Čech.  

Slavonice jsou nazývány bránou do České Kanady. My ovšem k této bráně přijíždíme zevnitř. Sympatické městečko s necelými 3000 obyvateli dýchá poklidem. Ne vždy tu však byl klid. Těžké doby zažilo město ve třicetileté válce, kdy ho vydrancovali švédové tak, že po nich zbyla jen polovina domů. V dalším století tu řádil mor, o pár let později velký požár zničil téměř celé centrum i s městskou věží.

Do historického centra vstupujeme na začátku bývalého Dolního náměstí, dnes náměstí Míru. V roce 1961, bylo pro vzácné seskupení domů s gotickými jádry a vnějším renesančním stylem ze 16.století, město prohlášeno městskou památkovou rezervací. Fasády historických domů jsou pod štíty s typickými italskými renesančními rysy vyzdobeny bohatými sgrafitovými psaníčkovými a figurálními dekoracemi. Vnitřní řemeslnické kvelby byly vyzdobeny nástěnnými malbami.

Před koncem 13.stol. vznikl pod městem základ odvodňovacích podzemních štol a kanálů, využitelný i pro obranu města a obyvatel. V současné době částečně je zpřístupněný. Z dřívější doby rovněž zůstaly části městského opevnění a dvě městské brány.

Na začátku Mírového náměstí zahlédneme na konci boční Dačické ulice, stejnojmennou městskou bránu, která je přístupná po domluvě v IC na náměstí. Dál na Mírovém náměstí přicházíme k původně renesanční kašně z druhé poloviny 16.stol. Po sto letech byla osazena toskánským sloupem z původního pranýře. Nahoře na sloup přibyla v dalším století ještě socha Neposkvrněné Panny Marie Immaculaty.

Horní konec náměstí končí rozložitou stavbou Mateřské školy s podloubím, kterým se dá projít napříč do skrytého náměstíčka s chrámem Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o trojlodní baziliku ze 14.stol., s vedlejší dominující městskou věží z počátku 16.stol. Na její výstavbu se složil cech soukeníků. Její ochoz s vyhlídkou je přístupný veřejnosti. Nutno ovšem vylézt 144 schodů.

Okolo chrámu se uvnitř stísněného náměstíčka dá projít dále a nakonec krátká, klikatá ulička nás vyhodí na Horní náměstí, přímo do náruče druhé slavonické kašny z r.1783. Jejím základem je osmistranná kamenná nádrž s vestavěným starším gotickým sloupem a barokní sochou sv.Floriána. Horní náměstí pokračuje dál po obou stranách podobnými renesančními měšťanskými domy jako na hlavním náměstí. Dokonce tu naleznete nejhodnotnější dům, č.p.536, s mimořádným sgrafitovým zdobením průčelí a bohatě dekorovanou atikou, jaký ve střední Evropě nemá obdoby. U druhé zachované městské brány, Jemnické, se otáčíme k návratu.