Výhledy z hradu Landštejna
Jsou jedním slovem – velkolepé! I když se zřícenina v současnosti opravuje (zejména hradní kaple) a nádvoří je „přizdobeno“ lešením“, přesto je veřejnosti přístupna. Do historicky cenného sakrálního prostoru se sice návštěvníci nedostanou, ale do hradního paláce a obou věží ano. Při výstupu po nekonečných schodech je možno spočinout a přitom se poučit z informačních tabulí a obrázků vyvěšených na stěnách o historii Landštejna.
Prvním „bonbónkem“ je výhled z ploché střechy nižší severní čtverhranné věže na areál hradu a okolí. Daleko větší laskomina v podobě skutečně širokoúhlého panorámatu nás ale čeká na temeni mohutného hranolového donjonu – jižní Velké věže. Za dobrého počasí se odsud naskytne vynikající kruhový rozhled a člověk se musí točit jak korouhvička, aby svým zrakem všechnu tu krásu obsáhl.
Naše oči se nejprve stočily k hladině vodního díla Landštejn, a pak se svezly k hrbolatému zalesněnému hřebeni, po němž jsme ze Starého Města k hradu přišli a ke kopcům na obzoru, které už ležely v Rakousku. Následoval vizuální průzkum protějšího údolí a stráně, na níž byla rozhozena stavení osady Pomezí. Tím nejpamátnějším objektem je románský kostelík sv.Jana Křtitele a bývalá rakouská falc – pozůstaky románského hradu Merklu, který zde stál ještě před výstavbou Landštejna. Zbytek panorámatu vyplňovala okolní velmi malebná krajina - plná lesů, rybníků a pastvin, která je nazývána Českou Kanadou.
Ty bližší pohledy, vrhané do strašné hlubiny pod námi, pak daly očím možnost pokochat se do posledního detailu areálem největšího románského hradu u nás.
Je zajímavé, že podobně jako moravský Buchlov, má i Landštejn dvě mohutné obytné věže svírající mezi sebou hradní palác, což je tedy v českých zemích raritou...