Jižní Čechy, Česká Kanada, 5.díl. Jižněji, než Jižní Čechy.

Balvany  •  Foto: Traper

Rakousko Illmanns-Litschau-Heidenreicstein

Dnes vyjíždíme ze základny na jih. Dokonce přes hranice, takže budeme mimo Jižní Čechy. Je škoda to nevyužít, když naše základna není zase až tak daleko od rakouské hranice. Jedeme za balvany. Ne kameny, ne skalami. Za velkými pěknými a oblými. Na prvním místě navštěvujeme romantické jezírko s pěknými kousky za Illmans. Na konci se rozvaluje jejich táta, něco mezi 4 – 5 metry výšky. Beztak, že je sem zakoulel pravěký ledovec. V této oblasti je jich hodně. Ještě popolezeme asi o 150m dál, kde se vnoříme do druhé strany lesa. Tady jich je rozseto celé hejno. Ve skupinkách a různých polohách. Jen škoda, že některé stromy brání v záběrech a kazí osvětlení.

Rakouskou stranu pak ještě neopouštíme, jen se přesunujeme o 9km dál, do městečka Litschsau, obývaného méně jak třemi tisícovkami obyvatel. V poslední době sloužícího jako klimatické lázně. Z rakouských měst jde o město nejsevernější. Ozdobou městečka je soukromý hrad z r.1215 s dominující 25metrovou válcovou věží, kolem r. 1900 přebudovaný na zámek. Jako mnoho podobných hradů, zajišťoval bezpečnost obchodní cesty do Čech. Dnes je z části využíván jako hotel. Současným majitelem je hrabě Johannes von Seilern-Aspang.

Překvapením pro nás bylo, že i v této části Rakouska funguje historická úzkorozchodná železnice. A to mezi Gmündem-Gross Gerungsem-Litschau-Heidenreichsteinem a Alt Nagelbergem. Jenže v provozu bývá jen o prázdninách. My jsme ji i z tohoto důvodu nenavštívili, stačí nám naše Jindřichohradecká.

Jen se stavujeme na náměstí, kde si prohlížíme gotický farní kostel sv.Michala s jeho nezvyklým kamenným předpolím a s pěknými gotickými vitrážovými okny. Menší historickou památkou před kostelem je pranýř z roku 1688.

Zajetím do 12km vzdáleného Heidenreichsteinu se od naší hranice o moc nevzdálíme. I když i sem vede odbočka historicé úzkokolejky, není to její hlavní turistické lákadlo. Město je známo zejména svým impozantním hradem, což je největší dochovaný vodní hrad v Rakousích. Přes své stáří je od 12.století stále bráněn před nezvanými hosty ze tří stran vodou. Jediný přístup do něj umožňují dvě mohutné renesanční brány a dva padací mosty, dnes již nefunkční.

K jeho nedobytnosti v minulosti přispěly tlusté, až čtyřmetrové zdi čtyř hradních křídel, obvodových zdí, donjonu a tří nárožních věží. Samotnému hradu dominuje 12m široká a 42m vysoká románská hranolová věž. Původní vstup do ní byl z obranných důvodů ve výšce 14m nad zemí. Přes svou mohutnost není vnitřní prostor věže nijak velký. I tyto zdi jsou 4,5m široké, takže není problém dospět výpočtem k jejímu vnitřnímu prostoru. V útrobách rafinovaně vestavěné schodiště má schody vysoké 60cm, aby byly snáze ubránitelné jediným vojákem.

Hrad patří do majetku hrabat Kinských a je v sezoně veřejnosti částečně otevřený pro dopolední a odpolední prohlídky. Po částečné prohlídce otáčíme kormidlo a směřujeme už na sever k nám.

Za hranicemi, v Nové Bystřici se zastavujeme naplnit žaludky a doplnit tekutiny v restauraci Na Bojišti, známé dobrými cenami a chutnou krmí. Z  tekutin jsou slušně pitelná Svijanská pivečka.

Odsud už je to jen skok zpátky na základnu, kde zbývající čas do noci trávíme přípravou grilovací hostiny a likvidováním připravených laskomin. K tomu bude zákuskem kytara a zpěv.