Julské Alpy - nejen Triglav, ale i Stenar

Nedaleko za hranicemi s Rakouskem jsme projeli městem Mojstrana, které je branou do části Julských alp, kde se nachází nejvyšší hora Slovinska - Triglav. V tomto městě také naleznete Triglavské muzeum. Místní silnicí jsme vyjeli až k Aljaževu domu (1002 m.n.m.), který funguje jako výchozí bod pro mnohé treky. Zde jsme se také ubytovali.

Brzy ráno jsme se vzbudili a slunce již osvětlovalo vrcholky hor, což slibovalo dobré podmínky pro výšlap na nejvyšší horu Triglav. Zvolili jsme, jak se postupně ukázalo, jednu z nejtěžších výstupových cest zvanou Plemenice. Zpočátku se cesta vinula podél potoka, respektive podél vyschlého koryta. Na konci údolí se již cesta začala prudce zvedat a zpevněná cesta se změnila v obrovské pole malých kamínků. Každý krok, který jsme udělali, byl zaplacen sesunem o půl kroku zpět. Vynaložené úsilí se, ale vyplatilo a vystoupali jsme do sedla Luknaja (1758 m.n.m.). Počasí se však, jak je zde zvykem, rázně změnilo a ze slunečného dne, byl den zamračený se silným větrem a rizikem dešťových srážek. Ze sedla již vedla zajištěná cesta Plemenice, díky níž jsme rychle nabírali výškové metry. Poté se sklon změnil na mírné stoupání, kde jsme se na severní straně hor setkali se sněhovými poli, které tady vydržely po celý rok. V nastalé mlze bylo složitější se orientovat a to i díky ne zrovna dokonalému turistickému značení. Tato cesta nás dovedla k rozcestníku u úpatí Triglavského masivu, jež má tři vrcholy, jak napovídá jeho název, kde bylo možno zvolit ústup na chatu Tržaška koča. Odtud již opět vedla zajištěná cesta až na samotný vrchol Triglavu (2864 m.n.m.). Tam jsme dorazili pár desítek minut před polednem. Zde již bylo pár turistů, kteří se tísnili u plechové „budky“, připomínající raketu z kresleného seriálu Smolíkovi. Bohužel počasí neumožňovalo žádné výhledy a silný vítr neposkytoval dvakrát tepelný komfort. Na chvíli jsme se zapovídali s členem horské služby, který ve svém batohu donesl až na vrchol plato ochucených vod a piv v plechovkách, která tam prodával. Jak nám prozradil, takto si přivydělává o víkendech, kdy je v horách nejvíce turistů. Po tomto zastavení jsme se vydali druhou stranou k sestupu. Opět po zajištěné cestě a za necelou hodinu jsme již stáli před Triglavskim domem na Kredarici (2515 m.n.m.). Občerstvili jsme se místní zeleninovou polévkou a jedním oroseným pivem. Dále jsme pokračovali v sestupu přes Kotel již za doprovodu jemného deště, který však neustále zesiloval. Na závěr nás čekal sestup kolmou stěnou se zajištěnou cestou, tzv. Pragweg. Sestupovali jsme opatrně, neboť kameny se díky dešti stávali kluzkými a hrozil pád do údolí. Naštěstí jsme vše bez obtíží zvládli a dostali se zpět ke korytu řeky, kde vše ráno začalo. Jaké bylo naše překvapení, když v ještě ráno vysušeném korytu najednou tekl silný a chladivý proud. Totálně promočení jsme spěchali zpět na chatu.

Druhý den nás nevlídné počasí a stále neustávající déšť nepustili do hor, tak jsme se vydali na krátkou procházku po silnici k vodopádu Peričnik. Vedle cesty rostly nádherné velké hřiby podobné našemu hřibu kováři. Podivovali jsme se, že je nikdo nesbírá. Poté nám došlo, že asi nebudou jedlé. Odpoledne se již začalo znovu klubat slunce a my jsme věděli, že další den můžeme vyrazit na další vrchol Stenar, který jsme měli v plánu. Podvečer dne nám „zpestřil“ zásah vrtulníku horské služby, který byl ve zdejších drsných skalách nad našimi hlavami takřka nepřetržitě přítomen a tentokráte musel zachraňovat horolezce uvízlé ve stěně.

A nemýlili jsme se, ráno bylo jako malované a sluneční paprsky se do nás opíraly od prvních okamžiků, neboť jsme velkou část výstupu šli po východní straně hor. Začátek trasy byl shodný s prvním výšlapem. Ale pak jsme v polovině údolí odbočili Doprava a začali stoupat lesem, jež nás na chvíli schoval před Ostrými paprsky slunce. Les postupně řídnul, až se úplně vytratil a šli jsme již po známém kamenitém podloží až do sedla Dovška vrata (2180 m.n.m.). Po cestě jsme potkali skupinku kozorohů, kteří se vyhřívali na sluníčku. Po krátkém osvěžení jsme se vydali na poslední díl výstupu, nejprve na Stenarske vratce (2295 m.n.m.) a odtud Ostrým stoupáním, tentokrát po velkých balvanech až na samotný Stenar (2501 m.n.m.). Neustále přítomné sluníčko nabízelo nádherné výhledy do celého okolí, až do rakouských Alp, či italských Dolomit. Po nezbytných vrcholových fotografiích a dalekých pohledech po okolních masivech, jsme sestoupili zpět na Stenarske vratce a vydali se druhou stranou údolí na chatu na Pogačnikov dom (2050 m.n.m.). Zde jsme si dali zasloužené pivo a v místních končinách již tradiční zeleninovou polévku. Poté už nás čekal pouze přechod údolí zpět na Dovška vrata a sestup zpátky na chatu.

Přestože nás počasí okradlo o jeden výšlap na Škrlaticu (2740 m.n.m.), i tak jsme byli z Julských alp nadšeni. A v budoucnu svůj dluh, v podobě dobytí nejen zmiňovaného vrcholu, jistě splatíme.

Celou fotogalerii naleznete zde.

Může se hodit:

Ubytování Aljažev dom, pokoj pro 3 osoby nás stal 20 euro na osobu a noc. Na chatě se vaří a je tam venkovní terasa s výhledem nejen na Triglav.