Kaiserstein – nejsevernější dvoutisícovka Alp.
Alpy jsou naše milované Hory, kam se rádi vracíme. Tentokrát jsme se rozhodli pro pohoří Schneeberg ve východních Alpách. V této oblasti jsme ještě nikdy nebyli a skutečnost, že Kaiserstein ( 2061 m.n.m.) je nejsevernější dvoutisícovkou Alp a nedaleký Klosterwappen ( 2075 m.n.m.) zase nejvyšší horou Dolního Rakouska, byla jednou z příčin naší cesty. Navíc patříme již mezi seniory a musíme brát v potaz i fyzickou kondici. Následuje balení a odjezd směrem Železná Ruda, Pasov a středem Rakouska k našemu cíli. Po pár hodinách už jedeme mezi loukami kvetoucích ocúnů, na kterých se pasou stáda čistých kraviček a ovcí. Pohoří se ukazuje v celé kráse a konečně na tabuli před vsí čteme název Lossenheim. Zastavujeme před malým penzionem, který bude na několik dní naším přechodným domovem. Je to vlastně hospodářství se vším všudy. Mají zde jen čtyři dvoulůžkové pokoje s perfektním vybavením a cena je velmi dobrá i pro našince. Snídaně byly jak z pohádky „ Ubrousku prostři se" a chování domácích vůči nám, to byla jednička s hvězdičkou. Navíc jsme od paní domu dostali kartu návštěvníka, která nám v příštích dnech značně zlevnila zdejší pobyt. A to jsme využili jen velmi málo z nabízených možností. Ale pojďme k cestování, i když spánek a jídlo k tomu také patří. Zvonění kravek nás vítá do modrého zářijového rána. Po snídani jdou batohy na záda a vyrážíme zdolat horu. U stanice lanovky se rozhodujeme pro její využití a po pár minutách jsme na konečné u chaty Edelweiss Hütte ( 1250 m.n.m.). Stojíme pod bělostnou stěnou a mě jen napadá jestli tato hora byl správný výběr. Je to sice co by kamenem dohodil, ale rozdíl 800 výškových metrů říká něco jiného. Pěšinka se klikatí mezi nízkými smrčky a posléze nás vede rozložitou klečí. Slunce začíná hřát a potem z krápím okolí. Konečně jsme nad pásmem stromů a první nádherné výhledy jsou odměnou za námahu. Začíná zlobit stezka , v některých místech ujela kamsi do údolí a jen lana ve skalách jsou jistotou, že máme správný směr. Chvíli to jde po čtyřech, na štěrku to ujíždí zpátky a pohled na stěnu nad námi je trošku deprimující. Kdeže loňské sněhy jsou, po pětašedesátce to jde nějak hůř. Ale hrabeme se dál a hlavně výš. Jsme v tom už přes dvě hodiny a přestávky jsou častější. Sem tam obdivujeme květy podzimu, především zvonky kvetou jak o závod, prostě nádhera. Soukáme se do úzké průrvy a šplháme pomocí řetězů. Úžina se stáčí a vyvrhuje nás na nádhernou horskou planinu. Padám do trávy a požaduji odpočinek. Navíc je tu čas oběda. Následná cesta je spíše pohádkou než skutečností. Jdeme kvetoucí pastvinou, všude okolo jsou stovky květů. Hořce, trávničky, hvozdíky, protěže a dokonce masožravá tučnice. Pozvolné stoupání nás po půlhodince dovádí na vrchol Klosterwappenu. Je zde stanice s anténami, vrcholový kříž a dosti lidí. Rozhled ale stojí za námahu. Určujeme několik okolních hor a neúprosný čas velí k pokračování. Sestupujeme do sedla k chatě Fischerhütte. Jdeme na pivko, je výborné a hlavně zasloužené. Chata hučí jak včelí úl, ale chceme ještě zdolat další vrchol a tak se zvedáme. Po čtvrthodince máme nejsevernější dvoutisícovku Alp pod nohami. Bohužel zhoršila se viditelnost. A tak Vídeň spíše tušíme než vidíme a pohled do maďarské roviny je v oparu. Setkáváme se s češtinou, jsou to „ Češi" z Vídně. Dozvídáme se trochu více o tomto pohoří. Je to přímo kultovní místo Vídeňáků. Loučíme se a sestupujeme původní cestou zpátky. Až ke stěně nás doprovází kavče, je zřejmě zvědavé na náš sestup. Bohužel je to horší než nahoru. Štěrk ujíždí, místy se není čeho přidržet a tak zbývá jen doufat v přízeň ducha těchto hor. Konečně jsme u prvních klečí v království hořců a omějů. Teď už jen zatnout zuby a sestupovat. Máme i štěstí, lanovka ještě jezdí a tak to využíváme. Poslední stovky metrů a hurá do sprchy.
Přidat do oblibených uživatelů
Gemeinde Puchberg am Schneeberg
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Gemeinde Puchberg am Schneeberg
Půjčovna autPříspěvky z okolí Kaiserstein – nejsevernější dvoutisícovka Alp.
