Rax Alpe - víkendový ferratistický kurz

Rax  •  Fotografie (6)  • Foto: Petr.vf

Rax Alpe - víkendový ferratistický kurz :

K lezení jsem se dostal teprve nedávno. Můj kamarád a kolega z práce mě vzal do Suchých skal, kde jsem si vylezl jednoduchou cestu na pískovci. A chytlo mě to, pocit, který člověk zažívá při výstupu na vrchol, adrenalin, a krásná příroda okolo. A jelikož mě vždy lákalo podívat se do Alp (první pokus loni v květnu kvůli počasí nevyšel), tak jsem si zaplatil u Brněnské cestovní kanceláře Kudrna základní kurz Ferrat. Na ferratu toho není mnoho potřeba, bezpodmínečně nutný je sedací a prsní úvazek, ferratistický Y set a helma. Dále je vhodné si vzít pevné boty, nejlépe s vibriovou podrážkou, odolné kalhoty, nějaké to funkční prádlo a nepromokavou bundu odolnou dešti. Vše jsem naházel do tašky a jednoho malého batůžku a vyrazili jsme.

Pátek :

Foto: Mlejn22

Odjezd byl z Brna v pátek v 17 hodin. Do Brna jsme s kolegou jeli autem a kupodivu jsme nezaznamenali na této neblaze proslulé dálnici žádné problémy. Na autobusáku Zvonařka už nás čekala karosa s třemi příjemnými průvodci. Bazy, Borek a Roko nás měli naučit základům tohoto jištěného lezení. Účastníci zájezdů byla směs různorodých lidí, mladí, starší i ti v důchodovém věku však měli společného sportovního ducha a s sebou dobrou náladu. Z Brna vyrážíme na čas, v Mikulově překračujeme hranice a přes Vídeň se v devět večer dostáváme do vesničky Kaiserbrunn, která se stane základnou pro naše výlety. Jediným problémem se pro tuto chvíli jeví počasí. Od Brna prší a i zde déšť stále padá.

Ovšem ubytování je výtečné. Jelikož nás co se známe je pět, zabíráme jeden ze dvou pětilůžkových pokojů. Je Nově zrekonstruovaný, včetně sociálního zařízení, máme dokonce i balkon. Jsou tu tři plnohodnotné postele a dvě přistýlky. Vybalujeme věci a už míříme dolů do restaurace, kde se koná příprava na zítřejší první výstup. Bazzy všem názorně předvede navázání všech potřebných propriet, připomene zásady chování na horách a možná nebezpečí. Vše probíhá velmi hekticky - představte si 40 lidí, kteří si nasazují úvazky a zkoušejí uzle. Předpověď na zítřek dává naději, má být hezky.

Dáváme si dobré pivečko Puntigamer. Pěkně si pokecáme a pobavíme se. Najednou zjišťujeme, že jsme v hospůdce sami, tak platíme a jdeme chrápat.

Sobota :

Foto: Mlejn22

Ráno si dáváme příjemnou snídani, a vyrážíme na věc. První stěna leží v oblasti Hohewand, což je asi hodina jízdy od RAXů. Ke stěně je to 10 minut chůze. Navazujeme se do vybavení, poslední instrukce a vyrážíme. Kdo někdy lezl na vápenci, jistě potvrdí, že je to o dost snazší než na českém pískovci. Všude dostatek stupů a chytů. Po celé délce cesty probíhá kotvené ocelové lano. Kde je místo exponovanější, jsou ve stěně kramle nebo žebříky. Ocelové lano se dá samozřejmě využít pro lezení, já se však snažím se ho dotýkat co nejméně, chci si to vylézt co nejvíc čistě, přesto si na dvou místech pomůžu. Výstup začíná Céčkovým úsekem, kterým se dostaneme k e kramlím, po nichž jakýmsi komínkem vystoupíme na římsu, zde je nutné se odepnout a přejít k závěrečné části ferraty. Nejdříve se po římse přesuneme k žebříku. Tady je první vzdušnější místo, kdy na žebřík je nutno se „přehoupnout" Samotný žebřík je pak už v pohodě. Po něm se dostáváme až nahoru a tím ferrata skončí. Vrcholové foto. Překonali jsme 50m převýšení celkem v pohodě, nikdo se nezranil ani nespadl. Pro velký úspěch si ferrátku opakujeme ještě jednou. Počasí je opravdu perfektní modré nebe, bílé mráčky, sluníčko ... perfektní.

Z Hohewandu přejíždíme pod zříceninu tureckého hradu do vesnice Gleissenfeld. Pod stěnu s hradem se nablížíme asi jednokilometrovou cestou. Ta prudce stoupá a vede lesem. Následuje oblékání se pod stěnou a vyrážíme. Na začátek je zde 3 metry vysoký žebřík, potom už samotná skála. Následuje krásné vzdušné místečko, úzká římsa. Potom kratší komínek, opět římsa a znovu komín, nyní delší a dost těžký. Zde si musím vypomoct šplháním po laně. Následuje závěrečná etapa. Tato ferrátka už je o dost složitější C/D. Naštěstí opět všichni zvládli bez větších problémů. Ferrata ústí přímo ve zřícenině tureckého hradu. Ještě před ní je vrcholový kříž. Dozvídáme se, že hrad tu byl postaven dodatečně na přelomu 19 a 20 století, jako atrakce. Vůbec to tak ale nevypadá, zapadá do KRAJINY velmi přirozeně.

Foto: Mlejn22

Seběhneme dolů k autobusu, kde čekáme na ostatní. Pohodlně se opřeme o strom, dalekohledem sledujeme naše spolulezce a usrkáváme vychlazené pivečko. Do pensionu přijíždíme kolem 5té hodiny. Dáme sprchu, zabalíme věci, protože ráno odjíždíme. Ještě se jdeme projít do okolí penzionu. teče zde říčka, a nedaleko je jakési museum vody. Pak už jdeme do restaurace. K véče si dávám gulášek s tradičním kulatým knedlíkem. Jídlo je výborné. Následuje promítání filmů, zdravotnické školení a pak už volná zábava. Z hospody opět odcházíme poslední.

Po kliknutí na fotku dole se zobrazí celá galerie

Neděle :

Foto: Mlejn22

Ráno se nasnídáme, dáme věci do autobusu, který nás doveze pod naší poslední ferratu. Ta už je v samotném pohoří RAX. Vystupujeme v 800m.n.m. Začátek ferraty leží v 1300m.n.m. K ferratě se jde povětšinou lesem, stezka dost ostře stoupá (je možno použít i delší, ale pozvolnější cestu). Převlékáme se ještě v lese, pak následuje asi 500metrový úsek suťovištěm pod ferratu. Přestože jsme na místě dost brzy, je ferrata plná lezců. Trpělivě čekáme, až na nás dojde řada. Konečně se připneme a po žebříku vyšplháváme k první části. Není nijak náročná, leze se ve stěně, první úsek zakončuje kratší úzká soutěska. Druhý úsek vede celý po kramlích. Je výborně odjištěn. Potom opět žebřík a následuje nejtěžší místo - skála je zde ve stínu a značně se rosí. Vápenec se tak stává kluzkým, postup ztěžují 2 komínky. Konečně jsme nahoře u černé madony. Odtud vede méně náročný poslední úsek. Leze se výborně, vápenec je plný chytů a lana tak využívám jen sporadicky. Konečně nahoře. Ferrata končí zhruba v 1750m.n.m. Vylezli jsme tak 450 výškových metrů. K vrcholu je to jen kousek, ale už po normální cestě. Následuje foto u vrcholového kříže 1783m.n.m. Ocitáme se na náhorní planině. Nádherný výhled umocňuje krásné počasí. Dost tu fouká vítr, proto přidávám ještě fleecovou mikinu. Náhorní plošina je porostlá nízkou klečí. Čekáme, až vyleze první horský vůdce a vydáváme se na pochod k lanovce. Ta vede mezi kletí úzkou pěšinou, ještě míjíme jeden kříž a u něho zbytky jakéhosi stavení. Ještě se zastavujeme na Otto hute, horské chatě, kde si dáváme občerstvení. Odtud je to k lanovce, která nás sveze dolů už necelá půlhodina chůze. Plni zážitků se pod lanovkou převlékneme, naskáčeme do busu a míříme směr Brno. V Brně jsme před devátou večer, domů pak dojíždím v půl 12té.

Po kliknutí na fotku dole se zobrazí celá galerie

Závěr :

Zájezd se povedl, byl to víkend prošpikovaný obrovskými zážitky. Už nyní přemýšlím o další cestě do Alp za lezením. Nabízí se Dachstein, Lado di Garda, Dolomity a mnoho dalších míst. Stačí jen si vybrat. Pro příště zřejmě pojedu jen sám s kamarády, nebudeme se účastnit hromadného zájezdu.

Foto: Mlejn22

Jednoznačně chválím cestovní kancelář Kudrna, za skvěle zajištěný program a z průvodců potom Bazziho, který je opravdu šikovný a příjemný. Doporučuji všem, které nějakým způsobem Hory a lezení lákají. A nemusíte se bát, při dodržení zásad jde o poměrně bezpečný sport přesto, že se pohybujete v obrovských výškách nad hlubokými propastmi.