Kopná 2004

Fotografie (11) • Foto: Franta

Je 1.máj 2004. Dnešním dnem vstoupila naše republika do EU a tak to jedem "oslavit" někam do přírody. Někam, kde jsme ještě nebyli, anebo tam, kde už to dobře známe a líbí se nám tam - pojedeme na Tesák!

Na autobusovém nádraží nás ale čeká překvapení: kvůli Valašské rallye jede autobus jenom do Držkové, na Tesák se tedy dneska rozhodně nedostaneme. A tak se rozhodujeme vystoupit už v Kašavě a prozkoumat její okolí. "Oskar" dnes svítí jen aby se neřeklo a každou chvíli si dává "tabákovou", mraky jsou dneska ale úžasné!

Hned za zastávkou míjíme u jednoho domu velmi chytré místní chasníky. Na zpracování hromady dřeva, které se jim válí na dvoře a před domem vymysleli stroj na způsob gilotiny: jeden mládenec podrží obří poleno na stojato, druhý zmáčkne páku, na dřevo najede veliký klín a PIC - poleno je na dvě půlky!

(A my se s tím doma u rodičů v Brumově vždycky dřeli jako mezci...)

Blátivou cestou stoupáme lesíkem do kopce, pak velká serpentina a před námi rozlehlá luka s remízky a je odtud velmi slušný výhled dolů na Kašavu. Chviličku oddech, ještě vyfotit nádherné petrklíče a jde se dál.
Traverzujeme bokem kopec a dostáváme se na lesní cestu, která nás povede kolem Slušovické přehrady, která je zdrojem pitné vody pro celé Zlínsko. Blátivá cesta vede bohužel vysoko ve svahu hustým lesem a vodní hladinu nevidíme ani na okamžik. Překračujeme potok a už po lesní asfaltce (a za mnohem hezčího počasí) zdoláváme kopec a mnoha zatáčkami se dostáváme ke kládám, kde odpočinek a chutná tatranka.
Kolem projíždí osamělý jezdec na kole.

O kousek dál odbočujeme na další cestu vlevo a prudkou zatáčkou skrze strukturní hřbet Janůvek, žádné skály podle mapy KČT tu nevidíme. Aby nám cesta při dalším stoupání lépe ubíhala, vypravím Janě obsah poslední knihy od Kinga, kterou jsem právě dočetl a která na mne svým děsivým obsahem hluboce zapůsobila - "Řbitov zvířátek".

Po úbočí Janůvek se dostáváme až téměř pod vrchol. V sedélku je kovový myslivecký posed, na který ale nejde vylézt - někdo ukradl žebřík - a vybíhá odsud lesní cesta na menší hřbítek, z něhož je hezký výhled na obec Trnava. Další úsek cesty je poněkud nepříjemný - ona tu totiž žádná cesta už není a my se musíme probít přes paseku s bažinami k protějšímu prudkému svahu, pokrytému lesem.
Po něm vystoupat po čtyřech vzhůru, kde je naštěstí dobrá lesní cesta a po ní už pohodlně dál. Pak louka a nádherný palouk s báječně svěží travičkou, po pěšině strmě dolů z kopce a narážíme na žlutou značku.

Pak se dostáváme pod les na velikou louku a před námi se otevírá nádherné panoráma: před námi chalupy, chaty a domky Podkopné Lhoty a kolem věnec nádherných kopců a vršků, v jejichž středobodu se vypíná hora Kopná.
Po svačině a oddechu kličkujeme po uzounké silničce mezi chalupami a zahradami - je tu velice krásně - pak kolem obří lípy a vycházíme na silnici u zastávky busu a tanečního parketu. Po další silničce stoupáme do prudkého svahu po loukách k vrcholu Kopné. Míjíme silně hulícího a klnoucího starce, kterak nadává svým potomkům, nakládajím na vlečku dřevo.

Protože neumí ani slušně odpovědět na pozdrav, zasloužil by odbrzdit traktor!

Od TV zesilovače na horizontu louky je NEJ NEJ SUPER výhled, jaký jsme zatím na našich cestách viděli! Pod námi Podkopná Lhota a kopec Janůvky s okolím, v pozadí hlavní hřeben Vizovických vrchů a málem vidím až k nám do Brumova.
Chvilku fotíme pampelišky na louce a pak si to meteme dál. Okolo chat a piknikujících lidiček vedle svých autisek už po pohodlné cestě s velice rozumným stoupáním k chatě Kopná. Ta je bohužel v této roční době mimo provoz, je tu ale nádherná louka s kvetoucími ovocnými stromy.

Nahoře turist.rozcestí, odbočujeme doleva přes les a pak už se nacházíme na roztomilém hřebenu s loukami a několika pasekářskými usedlostmi a před námi holý vrchol Kopné - balvanu. Pěšinka nás přivádí na jeho vrchol s báječným kruhovým rozhledem. Je tu ale taky docela silný vítr a tak z něj brzy zestupujeme - Janě by totiž mohl uletět příčes a navíc musíme uvolnit místo další dvojici.

Pod vrcholem a všude na louce nádherně rozkvetlé trnkové keře, celá louka díky nim vypadá jako posypaná cukrem. Po travnatém hřebeni a kolem dalších chalup přicházíme až na palouček s tábořištěm pod Vrzavými skalami.
Zde "dorážíme" zbytek svačiny a protože se okolo pořád motá ta druhá dvojice, tak vyrážíme na zevrubný foto průzkum skalního hřebene a dlouhého pásu skal. Což o to - tvary skal, jejich zeskupení a barevné detaily této formy neživé přírody jsou moc hezké, nám ale nepřeje osvětlení.

Cestou dolů zkratkou přes listnatý les opět nádherná zákoutí stromů a supertráva, ale zase to samé: Oskar je debil!

Pod lesem je z veliké louky na vesničku Držkovou a její okolí tak nádherný výhled, až to bere dech. Bohužel - uražené Slunce opět nespolupracuje a navíc mi dochází film - a tak zestup kolem nových vil a volně puštěných psů dolů do dědiny a kolem mnoha hezkých zákoutí do hospůdky.

V prázdném lokále sledujeme MS v ledním hokeji a obalujeme si přitom nervy hovězím gulášem s chlebem a zapíjíme ho kávou. Pak pomalu k zastávce busu. Na lavičce tu hlasitě chrápou dva ožralí mládenci - asi je tak zmohlo to pozorování automobilového závodu.

Narvaným autobusem domů - dnes se i ten Zlín zdá nějaký slavnostnější a krásnější - a jen co doma vlezeme pod sprchu, tak venku začíná pršet.