Kralický Sněžník a Hora Matky Boží u Králíků
Cesty Na Kralický Sněžník už byly na Turistice popsány vícekrát, jen bych nosil dřevo do lesa. Snad aspoň některé fotky budou jiné, než od předcházejících přispěvatelů. Naposledy ho popsal kolega Vala1959 přes Klepáč a bobkart se zelhorou jinou cestou. Všichni také teď v říjnu. Takže stručněji. Vyšli jsme z parkoviště od Horní Lipky Pod Klepáčem. Modrá tur. zn. zvolna stoupá, i za prudkou zatáčkou doleva u Sršňovky ještě asi kilometr. Teprve pak začíná víc nabírat výšku. U státní hranice modrá končí a mapou signalizovaná zelená není. Až pročesávání nejbližšího okolí ji odhalí asi o 30m dál, a ještě otočenou zády k nám. My se ale rozhodujeme pro neznačenou, širokou cestu podél hranice. Po zkušenostech z jiných částí Polska jejich značení moc nevěříme. Červenobílé hraniční patníky jsou jistější. Cesta dál prudce stoupá dalšího asi 1,5 km. Nahoře, na menším hřebenu, na nás pojednou vykoukne dřevěná rozhledna Klepáč. Pod ní vlevo strmě klesá kamenným mořem svah a nabízí překrásný výhled na polskou stranu. To už delší dobu využívá dvojice sedící nehnutě na balvanech a mlčky zírající do dáli. Evidentně jim není milé rušení klidu početnou skupinou mladých, co nás nalehko doběhli. Klid už skončil, je poslední pěkný víkend v říjnu, a využívá toho vícero turistů. I my čekáme, až část vyšplhaná na rozhlednu sleze, a věnujeme se perfektnímu nadhledu do údolí se vzdálenými hřbety Orlických hor, a úplně na hranici obzoru Krkonošemi. Z rozhledny je trochu lepší výhled. Jako na dlani máme před očima celý hřeben kralického sněžníku včetně Malého Sněžníku. Vidíme tudíž co nás čeká. Dole hledám místo, odkud by se s co nejmenším zkreslením dala zvěčnit rozhledna. Místo toho nalézám borůvkovou plantáž, zde netknutou turisty. Nezkreslená je pak až fotka ve větší vzdálenosti, ovšem bez spodní části. U rozcestí se žlutou sundáváme zbytečné svršky před stoupáním na Malý Sněžník. A činíme dobře, protože stoupání na M.Sněžník je otravné. Nejsme bábovky a nebudeme ho přece obcházet po polské straně vrstevnicí. I když by se nám těch 80 m zbytečného převýšení nakonec hodilo. S nabýváním výšky ztrácíme zásoby vody v těle. Nicméně na jeho vrcholu se rozhodujeme opustit spolehlivé hraniční značení a po chvíli znova nalézáme polskou zelenou. Tu brzy vystřídá modrá. V levotočivé zatáčce si vzpomeneme, že polské Schronisko se dá podle mapy minout a ušetřit 20 výškových metrů. To nás sice nezachrání, ale nejsme zvědaví na davy lidí. Po napojení na červenou už je vidět cíl – vrcholek kralického sněžníku a s ním i vystupující masy lidiček a sem tam i psů. Co se dá dělat. Byli jsme na to duševně připraveni. Od Schroniska se totiž přidaly proudy Poláků z jejich strany. A nahoře to podle toho vypadalo. Ale studený Regent z batohu mi vylepšil náladu. Nuže, nezbytná fotodokumentace a rychle pryč z toho Václaváku. Ani jsme neměli chuť pozdravit slůně. Počasí se opravdu vydařilo, tak se tomu mraveništi člověk nemůže divit. K sestupu jsme zvolili červenou značku. Je o něco delší, ale pohodlně a mírně klesá o šest set metrů až k parkovišti. Celkem okruh činil asi 24 km s nasčítaným stoupáním kolem 800m.
V neděli jsme se zastavili na poutním areálu Hory Matky Boží u Králíků. Auto jsme nechali na malém parkovišti pod Křížovou cestou. Aby nám nohy nezdřevěněly, vylezli jsme nahoru po zelené a zpátky rovnou dolů pěknou alejí žlutou turistickou značkou podél Křížové cesty. 170 m převýšení byl jen odvar proti Králičáku. V areálu jsme si prohlédli klášterní zahrady, interiér kostela a nakouknuli i do vnitřku zástavby. Nemohli jsme bez návštěvy samozřejmě minout ani místní restauraci Poutní dům a dali si budvarského Pardála. Světlou plnotučnou dvanáctku bohužel neměli, natož tmavý. Ještě jsme si zašli na nedalekou vyhlídku s obeliskem U Franty. Z ní jsme si pěkně prohlédli celý hřeben kralického sněžníku, co jsme v sobotu přešli. Z této vzdálenosti to vypadá úctyhodně. Příště to zkusíme jižní cestou, ta vypadá jednodušeji.