Na sever za dalšími rozhlednami - 11. den - 1. část: Kouřim - městská památková zóna (kostel sv. Štěpána, hradby, mlýny, bývalý pivovar, Pražská brána, astronomický střed Evropy), zámky Molitorov a Diblíkov

K ránu teplota v autě klesla na 16 stupňů. I když jsme si včera nevybrali moc hezké místo, spalo se tu krásně, byl tu skutečně klid. Nikdo okolo nás nešel ani večer, ani ráno. Vstáváme v půl 8, to už je venku 20 stupňů. Na modré obloze je občas bílý mráček. Prostě idylka. Snídáme ve stínu a vůbec se netěšíme na ty tropické teploty, které předpovídají. Už včera bylo horko.

Po snídani zajíždíme do Kouřimi. V plánu jsme to sice neměli, také proto, že jsme měli město minout. Ale hledání noclehu nás sem zavedlo a zjistili jsme, jak je tu hezky. Však je centrum vyhlášené jako památková zona.

Žilo se zde již v mladší době kamenné, přibližně 3000 let př. n. l.. Prokazatelně od 6. století žili nad pravým břehem řeky Výrovky na kopečku se skalami až 60 m vysokými Slované. V 7. století tady vzniká mohutné opevněné hradiště Stará Kouřim. Až do poč. 10. století to byla největší raně středověká opevněná pevnost v Čechách. Ze strany, kde nebyla přírodní ochrana, byly tři polokruhy valů s dvojitou bránou. V kotlině mezi středním a vnitřním obranným valem bylo Libušino jezírko, které bylo zdrojem vody pro obyvatele hradiště. Dnes je jezírko většinu času bez vody. Jihovýchodně od jezírka se našlo pohřebiště knížat s bohatými hroby vytesanými do skalního podloží.

Když nastoupili Přemyslovci založili menší hradiště u sv. Jiří na ostrožně na 2. straně řeky a tohle kolem r. 936 zůstalo opuštěno. Nové hradiště bylo ve 13. století dobito a následně zničeno.

Kolem poloviny 13. století založil Václav I. současné město na levém břehu řeky severozápadně od obou hradišť. Dokončil ho kolem r. 1270 Přemysl Otakar II.. V té době patřilo mezi nejvýznamnější královská města v Čechách. Město se rozvíjelo až do r. 1547. Během třicetileté války bylo téměř zcela zničeno. V 19. století se ocitlo mimo hlavní dopravní tepny, proto se dále nerozvíjelo, ale také proto se zde zachovalo poměrně velké množství památek.

Hned na jihozápadním okraji města jsou dva zámky Diblíkov a Molitorov. Pravděpodobně v pol. 17. století zde ve vesnici Molitorov u Kouřimi byl hospodářský dvůr v majetku Jiřího Molitora z Mühlfeldu. V 18. století byla obytná budova přestavěna na klasicistní zámek, možná byl postaven zámek nově na základech původního domu. Podoba interiéru a částečně i fasád byla v letech 1908–1911 upravena podle projektu slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Zámek má mansardovou střechu s čtyřhrannou věžičkou s hodinami. R. 1948 byl zámek znárodněn, v letech 1950 - 1991 tady sídlilo zemědělské učiliště. Od r. 2004 ho vlastní soukromá osoba a zámek rekonstruuje. Veřejnosti je nepřístupný.

R. 1905 byla jižní obytná část hospodářského dvora upravena na zámek Diblíkov. Dnes se prostory využívají k obytným účelům.

 

Pokračujeme do města. Parkujeme v jižní části Mírového náměstí. Je 9 hodin, takže je ještě snesitelně. Jdeme si udělat malý okruh. Baziliku sv. Štěpána máme na dohled. Je na jihovýchodním rohu tohoto náměstí. Je to nejvýznamnější památka města. Byla budována současně se stavbou města od 60. let 13. století. Najdeme v ní prvky odeznívajícího románského slohu a nastupující ranou gotiku tak, jak se projevovala v tzv. burgundském slohu. Úpravy byly prováděny především v souvislosti s požáry. Dnešní podobu ovlivnila puristická úprava v letech 1876 - 77 a stavba nového historizujícího západního průčelí na počátku 20. století

Hlavní dominantou města je 34 m vysoká goticko-renesanční zvonice, která stojí v těsném sousedství kostela. Byla postavena r. 1525, to však byla nižší. Původní dřevěné zvonové patro shořelo r. 1670 a bylo nahrazeno zděným. Nejzajímavější část se ukrývá uvnitř. Jsou tam dva barokní zvony - Štěpán a Marie z r. 1671. Jsou však zavěšeny srdcem vzhůru a rozeznívají se šlapáním. Stejný způsob zavěšení je u nás ještě ve zvonici v Rovensku pod Troskami. Zvonici je možno navštívit s průvodcem.

Z jihu obcházíme kostel. Tady nás zaujal vstup do parku. Jdeme se tam podívat. Je to moc hezká odpočinková část města s upravenými záhony květin. Tady je amfiteátr, ale také zbytky jihovýchodní části městského opevnění, které vzniklo ve 2. čtvrtině 13. století současně se založením města. Patří k nejlépe zachovalému středověkému opevnění. Zachovalá část měří celkem 1250 m, jsou vidět hradební zdi s cimbuřím a hranolovými věžemi, parkánové zdi s 19 baštami, které měly hrázděné polopatro a vysokou střechu, hluboký příkop i val. Mezi pásy hradeb byl 14 m široký parkán. Do města se vstupovalo 5 branami - dochovala se pouze jedna v severní části historického města.

Dolní část parku leží v bývalém příkopu. Jsou vidět hradby z vnitřní i vnější strany.

Mysleli jsme, že se z parku dostaneme k řece, ale právě hradby tomu brání. Musíme zpátky ke kostelu a pokračovat horem. Na Ptačím rynečku se setkáváme se žlutou turistickou trasou, po které kousek půjdeme. Tady na silnici i na chodníku je původní kamenná dlažba. V úzkých uličkách to vypadá pěkně, jen jsem ráda, že nemám boty na podpatku. To bych se určitě přerazila.

Po schodech scházíme k řece. Přicházíme k mlýnům. V období středověku bylo ve městě a jejím blízkém okolí celkem 9 mlýnů. Do dnešní doby se zachovalo 6 středověkých a raně novověkých vodních mlýnů ze 14 - 17. století. Je jim věnována samostatná jednosměrná 3,5 km dlouhá naučná stezka. Tu nemáme v plánu si procházet. Stačí, že na naší trase máme dva.

Jako první vidíme mlýn Fortna Václava Apltauera. Jenže přestavby a modernizace jeho starobylý ráz nezachovaly. Byl postaven ještě před husitskými bouřemi na Ždánické strouze, která byla odtokem celé řady rybníků, které byly pod Ždánickým vrchem. I dnes ho vlastní rodina Apltauerů. Mlýn však funkční není.

První zmínka o tomto mlýně, stejně jako o nedalekém Panském, také Velkém mlýně, ke kterému jdeme po žluté skoro až k řece Výrovce, je z r. 1407 - tehdy je vlastnili cisterciáci. V letech 1623 – 1766 ho vlastnil šlechtický rod Lichtenštejnů. Současná klasicistní přestavba zcela překryla jeho původní gotickou podobu. Shodli jsme se na tom, že nás nezaujal ani jeden z těch mlýnů.

Za řekou pokračujeme po žluté a po silnici. Vpravo od nás vidíme skály - bývalý lom. Přicházíme do Kolínské ulice. Žlutá značka vede ven z města, naopak my se do města vracíme. Vidíme další zbytky opevnění, bašty, které jsou součástí pozdější městské výstavby.

Naše kroky směřují k té jediné bráně. Stáčíme se do Pivovarské ulice, kde Ota vidí pivovarský komín. Právo vařit pivo město získalo již r. 1334. V letech 1546 - 55 bylo ve městě až 24 právovárečných domů, jejich počet však klesal. Měšťanský pivovar byl založen až r. 1713 a až do r. 1782 měli v pivovaře vlastní várky jednotliví měšťané. Toho roku se stal městským majetkem a várečníkům byl vyplácen podíl ze zisku. R. 1861 pivovar vyhořel a při opravě byl rozšířen a zmodernizován. Následně byl pronajímán. R. 1891 ho koupil nový majitel, ale r. 1925 ukončil výrobu piva. Nový majitel ho koupil r. 1926, ale objekt využíval jen jako sladovnu. I dnes zde sídlí společnost Kouřimská sladovna a pivovar, s.r.o., která vyrábí pšeničný a ječný slad pro vaření piva a pekařské účely.

Přicházíme na Pražskou ulici. Vpravo jdeme k Pražské bráně. V době svého vzniku ve 2. pol. 13. století byla o jedno zděné patro a jedno hrázděné polopatro vyšší. S hradebními ochozy byla propojena dodnes dochovanými nízkými portálky v úrovni prvního patra. V nejvyšším patře bydlel strážce brány. Dnešní podoba je po jednom z požárů, které sužovaly město téměř celé 17. století. Bránou jsme jen prošli se podívat na ni z druhé strany. Je možno na křižovatce za bránou odbočit cestou a projít podle hradeb. Cestu lemuje živý plot a stromy, zdá se, že tam toho moc vidět není. My se vracíme nejkratší trasou do města okolo zajímavých domů.

V parčíku vedle brány je busta T. G. Masaryka - památník, který byl odhalen r. 1930 u příležitosti jeho 80. narozenin.

Na náměstí je památkově chráněná kašna z r. 1850 s barokní sochou Panny Marie Immaculaty z konce 17. století. Jen o kousek dál je drátěná zeměkoule na betonovém základu. Tam je uvedeno, že zde se nachází průsečík 15. poledníku v. d. a 50 rovnoběžky s. š.. Ve skutečnosti je to památník, který zde stojí od r. 2010 a má upozornit na to, že v polích nedaleko silnice do Svojšic je tento průsečík, ale hlavně astronomický střed Evropy, odkud se udává čas východu a západu Slunce a Měsíce pro naši republiku. Při jízdě po silnici kolík, který udává tento střed Evropy, je těžko zpozorovatelný.

I když už zase začíná až nesnesitelné horko, musíme se zastavit v Kostelci nad Černými lesy.

Na sever za dalšími rozhlednami - 11. den - 1. část: Kouřim - městská památková zóna (kostel sv. Štěpána, hradby, mlýny, bývalý pivovar, Pražská brána, astronomický střed Evropy), zámky Molitorov a Diblíkov na mapě