Na tajemnou Větrnou věž v zimě - retro 2002
V polovině února jedu v neděli vláčkem do H.Lidče a odtud busem na konečnou do Valašské Senice. ( Od horního konce dědinky pokračuje asfaltová silnička údolím okolo toku Senice až pod horu Makytu, tady se prudce stáčí vpravo k hotelu Selanka - Bastro, který už leží na hřebeni. ) Já ale kráčím po asfaltce jen část cesty. Hned za obcí míjím u cesty "Chladnou studénku" s pramenem velmi chutné vody - přístřešek nad ní se v současné době opravuje. Po 2 km pochodu odbočka na lesní cestu do údolíčka vlevo. V lese okolo vidím na svazích menší skalní výchozy, pokryté zeleným mechem. Pak jsem trochu zklamán z "kaňonku" Na Zápovědi. Toto označení odedneška už patří minulosti - nad velmi úzkým a hluboce zaříznutým údolíčkem se dlouhé a přerušované slepencové skalní výchozy nacházejí jen na jeho jedné straně - takže žádný kaňon, ale menší skalnatá rokle. Odtud do "neznáma" krásným bukovým lesem vpravo. Napřed se mezi nimi proplétám a kličkuju do velmi strmého srázu, pak vycházím na velmi dobrou lesní cestu. Vede odtud po vrstevnici po úbočích vrchu Valašská Kyčera. Na jednom místě překračuji potok, tekoucí shora nad cestou přes skalní roklinku a dokonce jsou na něm i peřejky. Pak cesta klesá na tu asfaltku od Valašské Senice. Velkým překvapením je tu pro mne zbrusu nové odpočívadlo i s cedulí a informacemi o okolí, které tu kupodivu vystavěly Lesy České republiky. A tož svačinka a chvilku výdech ...
Od rozcestí v závěru údolí Senice pod Makytou stoupání lesní cestou napravo až na hřeben, klesající od Makyty do Francovy Lhoty. Od ní sem vede modré turistické značení, značka žlutá stoupá ze slovenské strany dokonce až z Lysé pod Makytou. Já si vybírám žlutou a klesám po ní sněhem asi 0.5 km a pak už mimo ni fantastickými strmými svahy dál a pořád dolů na výsostné území sousedního státu. Země je pokryta spoustou zledovatělého sněhu, je ale ještě slušně zmrzlý, nikde se nebořím a tak se dostávám k vrstevnicové lesní cestě pod Makytou ve slušném čase.
Putování po této lesní cestičce je velmi půvabné : jen s drobnými výškovými převýšeními obkružuju po vrstevnici závěry zalesněných údolíček s kaskádovými toky potoků a navíc mám místy velmi slušné výhledy na slovenskou část Javorníků. Jediné, co mne mrzí, je stále řidčí projev slunečního záření. Oskar nakonec definitivně zaleze za clonu stále tmavších mraků. V jednom údolíčku jsou nad cestou moc hezké peřejky, jdu se tam podívat, ale horní konec toku potůčku už má bohužel sklon tatranského štítu a tak zpět ...
Netrvá to ani tak dlouho a já se už ve velmi pošmourném počasí zdravím s "Větrnou věží", což je tak trochu ve zdejší krajině "ztracená" větší slepencová skála. Kupodivu ji kdysi dávno objevili i horolezci, o čemž svědčí několik skob, zatlučených ve strmé stěně 7 m vysoké skalní věže. Po lesní cestě stoupám dál a pak traverz lesem vlevo do svahu kopce. Míjím hezky modelovanou pískovcovou skalku a další cesta vede přes "ostrov" zachovaného původního horského pralesa. O něco dál už lučiny s výhledy k Makytě a vrcholový hřeben hory Štica, která v houští někde za mými zády dosahuje výše 863 m, což už je, jak sami uznáte - docela slušný kopeček ... Stále s výhledy přicházím ke státní hranici a vracím se "domů" na Moravskou stranu. Kousek odtud dolů po značce směrem k hlubokému Papájskému sedlu je v lesním průsmyku slušná vyhlídka. Panoráma hlavného hřebene Javorníků s Kohútkou a Portášem by si ale při pozorování zasloužilo hezčí počasí a osvětlení ! Červená značka klesá asi o 300 m níž do sedla, do výše "pouhých" 691 m. Cesta dolů a zpět je teda dosti dřina, ale aspoň se člověk zahřeje. V Papajském sedle je k vidění pomník vystavěný na památku přechodu partyzánské brigády J.Žižky ze Slovenska na Moravu a je tu také rozcestí tu.cest. Červená pokračuje ze sedla nepříjemným a dlouhým stoupáním nahoru na hlavní hřeben ke Kohútce a značka žlutá míří ze slovenského Čertova na moravskou stranu až k vlaku do Huslenek.
Vracím se tedy odtud zpět nahoru na hřeben a odtud to mám 3 km cesty po vrcholovém hřebenu Makyty až k jejímu vrcholu ( 933 m).
A NAJEDNOU PŘICHÁZÍ BLESKOVÝ ZVRAT POČASÍ A NASTÁVÁ SNAD NOVÁ DOBA LEDOVÁ !!!!!!!!! Během minuty se ochlazuje snad o 20 stupňů a přichází strašlivý ledový vichr. Připadám si, jako by můj vatovaný kabát, který mám na sobě, byl jen z papíru ! I když je to fráze - opravdu cítím, jak mi zima proniká až do morku kostí !!! Jsem jen několik set metrů od vrcholu Makyty, ale mne už opouští veškeré síly - prostě dál nemůžu a vyčerpaný padám do sněhu vedle cesty a čekám, až zmrznu ... ( Prý člověk cítí krátce před smrtí mrazem intenzivní pocit tepla - je to blbost, já dostávám strašlivou třesavku a od zimy cvakám zuby jak smrtka !!)
Život mi zachraňuje kolečko salámu a půl krajíčku chleby, který mi zbyl v somradélku a poslední hlt čaje ! Když to vše zhltnu, pocítím najednou nápor síly a já vstanu, procházím pod vrcholem Makyty - ( na něj ale v té Sibiři už nelezu ) - stačí mi dosažená nadmořská výška 900 m a tak ARAK ODSUD PRYČ !!!
Sto metrů pod vrcholem je na moravské straně NEUVĚŘITELNÉ a ABSOLUTNÍ BEZVĚTŘÍ !!! Člověku se ani nechce věřit, že právě utekl hrobníkovi z lopaty, ale je to tak ! ( Možná vám připadá tato příhoda neuvěřitelná, ale k náhlým zvratům počasí u nás i ve valašských "nižších" horách opravdu dochází a tyto zvraty mohou vést až k tragédii : před lety podnikli za nádherného zimního dne na konci měsíce února moji kamarádi výlet na běžkách z Brumova na Vršatec. Když už se vraceli po moravské straně nahoru k chatě na Holém vrchu, kde chtěli přespat, přišel obdobný zvrat počasí, jaký jsem dneska zažil já. Strašný vichr a chumelenice je rozdělila a i když se nakonec k chatě všichni dostali, jeden z kamarádů před ní vyčerpáním zemřel...)
Když se trochu vzpamatuju a moje životní funkce se vrátí k normálu, pokračuju od Makyty k hotelu s tehdejším názvem Selanka. Tady mne čeká překvapení v podobě fungujícího lyžařského vleku a snad dvou stovek lyžujících dětí - no jo, vždyť mají Jarní prázdniny ! U hotelu pak vidím i chatky a dokonce i bazénky. Za hotelem opouštím modrou značku a odtud vpravo co nejpřímější směr dolů z kopce na zastávku busu. Cestou přenádherný výhled na hřeben vrchů od Pulčína až po Valašskou Kyčeru, pod Butorkami se ve svahu nachází velezajímavá veliká louka tvaru kosočtverce. Horní a spodní bod tohoto geometrického útvaru spojuje a louku zároveň protíná polní cesta, čímž tento přírodní útvar dost připomíná známé malůvky z výtahových šacht !!
( U zastávky busu na horním konci Valašské Senice se nachází klasická hospůdka. Na ceduli je napsáno, že je otevřena od 16.hodiny. Já tam byl asi v 16.15, vevnitř sedělo asi tak 20 lidí, všichni byli jak dogy a někteří už spali s hlavou na stole ! Hospodský mi neměl chudák ani vrátit do stokoruny a když jsem čekal venku na bus, tož mne jeden ožhralec, vyškobrtající se z hostince, málem povalil na zem ...)