Valašskosenicko - Dešťové kameny
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Jedním z nejvýraznějších skalních výchozů v této oblasti je shluk obřích balvanů a skalek, skrývajících se v zalesněném jihozápadním svahu vrchu Butorky. Nevede sem pochopitelně žádná značená trasa, takže je naprosto zbytečné k nim popisovat cestu. Případnému zájemci mohu doporučit jediné, toulat se od vrcholu už jmenovaného kopce dolů k říčce Senici rovnou za nosem... a pak na ně možná narazí! Skalky sice leží nad vrstevnicovou lesní cestou, těch ale svahy Butorek obkružuje větší síť, takže najít tu pravou je téměř zázrak. I já, když jsem před léty tyto skály "objevil," stalo se tak zřejmě na vyšší zásah zhůry, neboť jsem si při toulce lesním hvozdem zčistajasna pomyslel: "Panebože, mohl bys tady stvořit nejaké skaly"... I stalo se! Nad vidlicovitými roklinami, protknutými dvěma bystrými potůčky, a kterým mi Valaši odjakživa říkáme zmoly, najednou oko objevitelovo s potěšením popatřilo na zajímavé ukázce valašskosenické neživé přírody. Chaosovitý shluk skalních výchozů, a přes ně popadaná a ztrouchnivělá těla bývalých králů hvozdu, byla i přes ten celkový nelad velmi hezkou podívanou.
Při průstupu svahem blíž byl člověk navíc potěšen bezprostředním pralesovitým okolím, a také faktem, že to, co zdola vypadalo jen jako volně rozhozené balvany, jsou ve skutečnosti až 6 metrů Vysoké skalky. A tvoří - ne stádo, ale rovnou jakousi skalní dědinku. Namísto návsi mne v jejím středu přivítal tajemný otvor průchozí sluje, kde ze stropu na jednu ze stěn jako věčný déšť kapkala voda. (Po tomto živlu jsem si tento skalní útvar také dovolil pojmenovat). I skalky "Dešťovky" samozřejmě složením horniny patří do karpatského flyšového pásma, takže je zcela zbytečné popisovat, jakýmiže to šutry jsou zdejší divoké skály tvořeny. Snad jen taková zajímavost na závěr: stěna sluje mne upoutala velikou raritou - z jejích hladkých stěn vystupovaly jakoby hroty lidských bradavek... Po mé poslední návštěvě bych ale toto uvedl na pravou míru. Tak, především jsem tyto skalky nemohl dlouho najít, neboť jsem tu naposledy byl skoro před 15-lety a díky stále progresivnějšímu Hosipu, jsem je napřed omylem hledal na svazích sousední Valašské Kyčery. Tam ale bylo... však víte co... a má už téměř beznadějná toulka mne nakonec šťastnou náhodou přivedla až k "Dešťovkám."
Díky loňské suché zimě ze stropu sluje nepadaly žádné kapky, ale stěna s "bradavkami" naštěstí zůstala na svém místě jako před lety. Nyní jsem ale musel se zklamáním konstatovat, že lidská paměť je zrádná - namísto částí lidského těla na mne ze stěny zíraly spíš jakési vystupující knoflíky. Přesněji řečeno štuplíky, stisky nebo jak se ten bazmek jmenuje - prostě stískací knoflíky, jakými jsme k sobě kdysi spojovali neposlušný noční hábit, sloužící nám, dříve narozeným, jako dětský noční úbor. Amálie Kutinová to ve svých knihách o Gabře a Málince popsala jako "košulaté gatě." S tím souhlasím. Ale nesouhlasím se svým dřívějším tvrzením, že je tento jev na skále Děťovek naprostým unikátem, neboť cestou k němu jsem ve svazích kopce narazil na jiný skalní výchoz s obdobně vyzdobeným povrchem...