Napříč Alpami část II - Lugano

Cesta vlakem z Milána do Lugana je zážitek. Dlouhou část cesty vlak objíždí jezero Lugano, ze kterého vyrůstají zasněžené Alpské vrcholy, takže je pořád na co se dívat.

Městečko samotné se rozkládá na úpatí jedné z těchto hor. Centrum města s parky, obchody a náměstími je přímo na břehu jezera, k obytným domům musíte do kopce. To není zas takový problém, jelikož mezi jezerem a horní částí města jezdí zubačka. Jezdí tam také autobusy, ale ty máte všude, že.

Poloha města je naprosto úžasná. Jezero, Hory a blízko k Středozemnímu moři; musím říct, že je to jedno z nejkrásnějších míst, která jsem kdy navštívil. Možná proto je to tak oblíbená turistická destinace a stále častější útočiště všemožných celebrit a sportovců. Přestože se tam nenachází žádná vyložená turistická atrakce, každý kout Lugana stojí za vidění a prozkoumání, od břehu jezera až po nejvýše položené obytné čtvrti.

Ideální doba pro návštěvu by asi bylo léto, nicméně v zima Luganu vůbec neubrala na kráse a absence turistů jenom podtrhla celkovou pohodovou atmosféru města. Když jsem o dva dny později sedal na vlak do Basileje, abych dokončil svou cestu přes Alpy, vůbec se mi pryč nechtělo.

Přesto pro mě Lugano připravilo jedno nepříjemné překvapení. To by na mě vlastně čekalo kdekoli ve Švýcarsku, a kdybych si před odjezdem byl býval něco přečetl, tak bych to věděl. Byl jsem ovšem toho názoru, že Švýcarská výstřednost končí u odmítání vstupu do mezinárodních společenství a montování uměleckých děl na střechy. Oni ale ještě musí mít jiné zásuvky než zbytek Evropy. Takže jsem dlouho strávil marným hledáním adaptéru, než jsem to vzdal a smířil se s tím, že se alespoň na pár dní stanu člověkem bez přístrojů.

Autor: devitihlavasan

Další články autora: 1813

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli