Chaty a chalupy
Mapa Šumperk
Noc v Jeseníkách
Po dlouhé době je zde opět článek z návštěvy hor. A ne tak obyčejné návštěvy. S Ondrou jsme se domluvili na dvoudenní túru do Jeseníků, kterou beru jako trénink na expedice Malá Fatra, která by se měla konat poslední týden prázdnin.
19.8. v 10:33 nasedáme do vlaku směr Ramzová, kde taky po přestupu v Jeseníku v půl druhé vysedáme. První zastávka je u pramene Svatá voda, na kterou můžete narazit po červené na Šerák. Posílíme se a pokračujeme na další záchytný bod – Šerák (1351m n m.). Zde dáváme v chatě Jiřího polívku a necháváme si uvařit do termosky čaj. Pokračujeme na nejvyšší bod naší trasy, a to Keprník (1423m n m.). Jde se příjemně, slunce svítí, lidí jako šafránu. Na Keprníku se chvíli zastavíme a vychutnáváme si krásné kruhové výhledy díky velké viditelnosti. Dále sestupujeme stále po červené hezkým lesíkem. Kolem 18. hodiny dorážíme na konec trasy prvního dne, tedy k Vřesové studánce (1275m n m.). Pramen Vřesové studánky je schován v krásné kapličce, která může zajistit dočasný domov i pro 10 turistů. S Ondrou si říkáme, že kdyby začalo v noci pršet, tak se zde přijdeme schovat. Po nabrání vody pokračujeme neznačenou cestou nad Vřesovou studánku. Na místě, kde vystoupáme se nachází menší skály. Hledáme místa, kde bychom mohli přespat a kde by mohly být hezké výhledy jak na západ, tak na východ slunce. Hledání si zpříjemňujeme sbíráním borůvek, o které není nouze. Nakonec jsme se rozhodli přespat v blízkosti již zmíněných skal. Rozbaluji stativ, k němu přidělávám foťák a začínám se svou oblíbenou činností. Svítí sluníčko ale co chvilku se přes vrchol převalí mrak, který ovšem po chvíli zmizí. Kolem 7 hodiny večer už ale přijde mrak, který je na naši trpělivost moc velký a který nechce uvolnit místo slunci. Fouká dost čerstvý vítr a my se rozhodli, že sejdeme do kapličky, kde přenocujeme. Přicházíme ke kapličce, která je už ovšem obydlená dvěma mladíky kolem 25 let. Prohodíme s nimi pár slov a domluvíme se, že oni budou spát v horní části kapličky a my s Ondrou v dolní, u pramene. Kluci zalezli nahoru a my s Ondrou jsme si už chtěli rozbalit karimatky a chystat se jít spát, když v tom přichází skupinka asi 6 lidí, která je také rozhodnuta přespat s námi v kapličce. S Ondrou se domluvíme, že půjdeme spát ke skalám, kde mělo být naše původní místo spánku. Spaní u skal mělo více výhod než nevýhod a to, že tam budeme mít klid, rychleji budeme u východu slunce a to hlavní, bylo to zkrátka dobrodružnější. S čelovkou dorážíme na místo, rozbalíme karimatky a rychle se zabalujeme do spacáků, vítr je opravdu studený. Po chvilce mi je příjemné teplo. Chvíli si čteme a poté Ondra pouští jeden díl Top Gearu, po kterém jdeme spát. Je kolem deváté večer. Chvíli mi trvá než usnu, ale jak se mi to povede, budí mě v půl 11 slabý déšť. Budím Ondru a stěhujeme se o kousek dál, pod skalní převis, který byl snad udělaný pro nás, vlezli jsme se pod něj tak akorát, Ondra si ještě dával na nohy pláštěnku. Všude byla taková pro nás krásná, tajemná atmosféra, foukal vítr, mírně pršelo a všude byla hustá mlha, tedy spíše mrak. Usínám, budím se, usínám… . Takhle se to několikrát během noci opakuje. I teplotu 5,6°C je vcelku teplo. Vítr už zmírnil a také nepršelo. Kolem 3 hodin ráno jsem si po probuzení všiml, že se mrak protrhává a vysvítá měsíc s Hvězdami, bylo to krásné. Měl jsem naději, že bude ráno k vidění východ slunce. Během chvilky se ale opět zatáhlo a moje naděje klesly. Usínám. Budím se v půl 7 a vidím jak svítí slunce přes potrhaný mrak. Rychle budím Ondru, vyskakuji ze spacáku a rozkládám foťák. Rozespalý Ondra si musel říkat, co je to za šílence, já měl ale myšlenky jinde. Fotím všemi směry, každý má něco do sebe. Jedna z nevýhod foťáku je ta, že nedokáže přesně zachytit atmosféru okamžiku. Bylo to krásné ráno, mraky byly v údolí, na stranách a do toho slunce. Po půlhodince vše balíme a sestupujeme ke studánce, kde během noci vyrostly 2 stany, docela rušné místo, říkám si. Pokračujeme po červené k další zastávce, k Červenohorskému sedlu. Probouzející les byl nádherný. Na Č.s. snídáme, a nabíráme energii na výstup na Klínovec (1100m n m.). Dále se jde příjemně, lidí málo. Cíl túry je Ovčárna, kde se busem dostaneme na Hvězdu a z ní do Opavy. 7 kilometrů před Ovčárnou nám zbývala hodina a 10 minut času do odjezdu autobusu. Další by jel až o víc jak 2 hodiny později. Zrychlujeme krok s tím, že bychom chtěli autobus v 10:30 stihnout. Lidí rapidně přibývá a naše rychlá chůze se tak spíš podobá slalomu. Na Praděd míří průvody všech věkových kategorií. Na Ovčárnu dorážíme 6 minut po odjezdu autobusu, což po 7-mi kilometrovém skoro běhu opravdu naštve. Hodinku čekáme na další autobus ke Hvězdě, kde pak další hodinku čekáme na autobus do Opavy. Tím expedice končí. Bylo krásně, i přes od meteorologů slíbené bouřky a deště. Více fotek a výletů na www.objevovani.cz
Přidat do oblibených uživatelů
Loučná nad Desnou
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Noc v Jeseníkách
