Odpočinkový prodloužený víkend v Krušných horách - 1. část: Velký rybník - pivovar U Hastrmana; Nové Hamry (býv. obec Jelení) - 4 km procházka na hranice (celnice Beerstro); Bublava - rozhledna Bleiberg (západ slunce)

Druhý červnový víkend jsme se rozhodli zajet za kamarádem Jindřichem do Nových Hamrů. Míval tu penzion, ale protože chce mít už klid a s manželkou si užívat cestování, tak ho prodal. Má tady jen malou chaloupku, kam jezdívá na víkend. Trochu mu tedy narušíme jeho klid. Už jsme se však delší dobu neviděli a tak se všichni těšíme.

Ve 14 hodin jdeme splnit svoji občanskou povinnost a hned po odvolení odjíždíme. Jenže musíme cestou natankovat, zastavit se u syna, pro kterého máme na víkend malou práci, zajet nakoupit do Globusu a konečně ve 4 hodiny opouštíme Plzeň.

Jedeme trochu netradičně. Potřebujeme zajet do pivovaru U Hastrmana ve Velkém rybníku. Stavěla jsem se tam cca před měsícem, když jsme se se synem a jeho rodinou vraceli z dovolené domů. Měnili etikety, tak jsem tam jednu sadu Otovi zamluvila s tím, že se podívám, zda je nemá. Nemá je. Teď si je jede vyzvednout. Samozřejmě kupujeme i nějaké petky s pivem.

Dál se nikde nezdržujeme a spěcháme za Jindřichem. Ten měl nedávno kulaté narozeniny, dostal několik lahví jemu neznámých piv a tak uvítal, že přijedeme a že je s námi ochutná. Nakonec oboustranná spokojenost byla větší, než se čekalo. Ota je nadšen, tyto speciály nezná. Spokojen je i Jindřich - že udělal Otovi radost, ale také proto, že dvě piva mu vůbec nechutnají. Jedno je silné pivo naložené v sudech po Bourbonu a druhé je dobrý kyseláč. Jenže Jindřich taková piva ještě nepil, nechutnají mu. My nová piva ochutnáváme rádi a naštěstí si pochutnáváme na všech nabídnutých pivech.

Dovezená piva od Hastrmana mu chutnají, tak aspoň něco.

Večer jsme to natáhli, já šla spát v půl jedné, chlapi vydrželi o 2 hodiny déle. Venku je pěkná zima.

Spát se šlo dlouho, samozřejmě se nikomu nechce vstávat. My spali přes Jindřichovo odpor samozřejmě v autě, k ránu jsme tam měli 7 stupňů, takže docela chladno. Ale jsme na horách, to se nechalo čekat.

Nejdéle spát vydržel Ota, vstává v půl 11. Snídáme v altánu na sluníčku a je nám příjemně. Původně jsme chtěli dopoledne vyrazit na výlet, teď to měníme. Po chvíli relaxace se pouštím do oběda, v 1 hodinu obědváme a ve 13.48 jsme na nádraží, abychom jeli do Horní Blatné. Chceme se jít podívat na Jindřišské skály, kde to sice známe, ale je tam hezky a je to hezká procházka. Jenže dnes je den samých změn. Nejdřív jsme se zasekli v historickém hrázděném domě, který současný majitel zachránil před zřícením. Otevřel tam vetešnictví, na které se hezky dívá. Jindřich se s ním zná, potřebuje se na něco zeptat.

Po obědě mají chlapi samozřejmě žízeň, jde se na pivo. Chlapi zatuplovali, já si po malém pivu dala svoji odpolední kávu.

Pak jsme zjistili, že dojít v pohodě na skály a stačit vlak v 16.44 hodin, to nezvládáme. Jdeme navštívit našeho společného kamaráda Miloše, který má chalupu na kraji města. Sedíme na sluníčku, povídáme si. Máme štěstí, Miloš tu dnes nespí, vrací se do Varů, tak na do Hamrů odveze.

Nakonec jsme dorazili domů po 18. hodině. Večer proběhl ve včerejším duchu, jen já odpadla před půlnocí a chlapi okolo půl druhé.

V noci bylo výrazně tepleji, Odkládám mikinu i ponožky. Kupodivu vstáváme všichni v devět. Venku je polojasno, ale teplo. Dnes snídáme doma a sledujeme Toulavou kameru. Pak jdeme na krátkou procházku. Jdeme se podívat nahoru na kopec k hájovně, jestli nerostou houby. Prošli jsme tak jen krátký úsek naučné stezky Ruperta Fuchse, houby jsme sice nenašli, ale tohle místo se nám moc líbí a snad vždy se tam jdeme podívat. Překvapilo nás, jak je tu proti Šumavě, kde jsme byli před týdnem, sucho.

Tentokrát vaří Jindřich.

Po pozdním obědě se loučíme. Jindřich jede domů. My se rozhodli, že se ještě jeden den tady v okolí zdržíme. Hlavním důvodem je, že se Ota chce zajít podívat do pivovaru v Kraslicích. A já samozřejmě vymyslela nenáročnou a snad zajímavou procházku a také ve městě objevila několik historických budov.

 

Odjíždíme cca ve 3 hodiny přes bývalou obec Jelení. V této oblasti má rýžování cínové rudy dlouhou tradici. V 15. století zde byla založena hornická osada. První písemná zmínka je z r. 1654, kdy zde začalo trvalé osídlování. Cín se zde těžil až do 18. století, i když již v té době docházelo ke snižování těžby. Definitivní konec v pol. 19. století způsobil dovoz levného cínu ze zámoří.

Když se v 18. století v okolí začalo s výrobou krajek, založil zde r. 1750 svůj podnik Anton Gottschalk, nejvýznamnější krajkářský obchodník Rakousko-Uherska. R. 1846 se přestěhoval do Nejdku.

R. 1779 tady byl postaven pozdně barokní kostel sv. Antonína Paduánského, r. 1832 byl klasicistně upraven. Stála tady i fara a v pol. 19. století byla postavena škola. Byl tady celní úřad. Obec se stala oblíbeným rekreačním i turistickým střediskem. Byly tu 3 obchody, 7 hostinců s možností ubytování.

Jenže po 2. světové válce po odsunu německého obyvatelstva bylo vše jinak. Oblast se vylidnila, pokusy o dosídlení oblasti nevyšly, opuštěné domy chátraly a byly postupně bourány. Kostel se využíval jako úkryt pro krávy. V 50. letech 20. století byl podpálen kostel a r. 1963 zbourán.

V dubnu 1951 se území bývalé obce dostalo do hraničního pásma a domy byly dále bourány. Zůstalo jich jen pár. V jednom z nich je restaurace a penzion Jelení, který je v letní i zimní sezoně plně využit.

R. 1993 byl na místě zničeného kostela postaven památník. U něj je vybudováno hezké odpočinkové místo.

R. 2015 koupila na východním okraji bývalé osady chátrající dům s dřívějším názvem Villa česko-indická rodina. Tento dům po 2. světové válce využívali pohraničníci, později zde bylo rekreační středisko Ministerstva zahraničních věcí. Noví majitelé dům upravili na ubytovací zařízení, které je vhodné i pro děti. Jsou to velice milí lidé, před lety jsme u nich byli na kávě a pivu, tehdy to vše bylo v začátcích, ukazovali nám, jak to tam vypadá a co plánují. Zdá se, že se jim to povedlo. Dnes jsme se všimli, že tam už zase něco budují.

My parkujeme jen kousek za zdejší restaurací. Odtud je výhled do nádherného údolí Rolavy, tady to známe, tady jsme byli pěšky i na kole. Chvíli se kocháme, ale obrázky focené proti sluníčku nepatří mezi ty nejlepší. Času máme dost, na odpoledne žádný program nemám. Navrhla jsem asi 2 km dlouhou procházku ke hranici. Je to jen do mírného kopečka. Tam a zpátky je to 4 km, za hodinku jsme zpátky.

K našemu údivu na začátku této cesty pro pěší zjišťujeme, že na hranici je Beerstro Celnice, kde točí regionální pivo. Podle značky na tabuli to je pivo pivovaru Krušnohor - tam se chystáme zítra. Pivo známe, chutná nám. Máme o důvod víc se projít.

Jdeme, nespěcháme, občas projede cyklista. Beerstro je na hranicích, takže se tu scházejí Češi i Němci, je tu velký prostor, vypadá to jako bývalé parkoviště. Kromě posezení v blízkosti kiosku, je tu různě rozházené posezení ze špalků a pod. Je tady i Toika. Je otevřeno celorocně, od května do listopadu od 10 do 18 hodin, od prosince do dubna od 11 do 16 hodin. Kromě nápojů tady nabízí i párky, hermelín. Já si dala malou polotmavou 13, Ota světlou 11. Ještě jsme chvíli poseděli, pomalu došli k autu, opět se pokochali. Po hodinové pauze po pivu odjíždíme.

Jedeme do Bublavy, kde na kopci Olověný vrch nad obcí je dlouhodobě uzavřená turistická chata s rozhlednou Bleiberg. Byla postavena r. 1933. Dřevěná rozhledna dřevem obložená je 16 metrů vysoká, na vyhlídkovou prosklenou plošinu ve výši 13,5 m vede celkem 74 schodů. Během 2. světové války tady byl dětský domov, po válce až do r. 1961 vojenská radistická hláska, potom restaurace. Od r. 1989 je v soukromém vlastnictví. Majitelé se střídali, stromy rostly, některé rozhlednu přerostly, takže výhled byl již omezen. Nikdo to tady moc neopravoval, od r. 2016 je tady vše uzavřeno. Také to tady tak vypadá. Je to docela hrůza. Nyní prý areál vlastní nový majitel, který plánuje to zde upravit na malý penzion s restaurací. Snad opraví i rozhlednu. Zatím se nezdá, že by se tady něco moc dělo, i když se tu válí různé trubky a pod., ale visí zde stavební povolení na vybudování vodovodu s datem dokončení 31. 12. 2023 (samozřejmě nemůžeme posoudit, zda byl vybudován), do 30. 4. 2024 měla být vybudována čistička odpadních vod (je vidět, že se tu něco kopalo) a do 25. 5. 2025 mají být hotovy stavební úpravy garáže s přístavbou a změnou v užívání na apartmány, přípojky inženýrských sítí. Jako laici to neumíme vše posoudit, ale myslím, že by další stavební povolení nedostal, pokud by předcházející věci neměl hotové. Zdá se tedy, že to nový majitel myslí vážně a nezbývá nic jiného, než mu fandit. Místo je to ideální a i teď jsou odtud hezké výhledy - pravda hlavně na Bublavu a německé kopečky za obcí.

Ota ji pamatuje ještě otevřenou. Dnes nám vyhovuje, že to tady chátrá. Proto je to tady na spaní naprosto ideální místo. Snad nás ráno nevzbudí nějakou stavební činností. Ota si otvírá pivo, já si na cestu uvařila čaj. Občas někdo přijde, přijede, dlouho se nezdrží a odjede. Tak snad tady bude klid.

Je 6 hodin, ruch utichá. Jdu se rychle umýt. Jsem na straně odvrácené od silnice. Zvládla jsem to perfektně. Nikdo sem za tu dobu nedorazil. Jen Ota má smůlu. Hned mne následuje. Po chvilce přijíždí karavan a točí se tady jak vítr v bedně. Nahý Ota obíhá zepředu auto a neví, kam se schovat. Naštěstí si karavan vybral místo od nás vzdálené a Ota se může v klidu pořádně domýt.

V karavanu je jeden Němec. Je sympatický, zdravíme se. Dáváme si večeři, kterou zapíjíme pivem od Hastrmana, které jsme v pátek koupili. Venku je teplo, příjemně. Až když máme u auta stín, stěhujeme se do kabiny. Já si nemohu nechat ujít západ slunce. Ráda ho pozoruji. Připojil se ke mně i Němec, jen jsme si moc nepopovídali. Já přitom vzpomínám, jak jsem pozorovala západ slunce na Zvičině. Tam zapadalo mezi mraky a bylo to trošku zajímavější. Ale i tohle je fajn.

Ota usíná u radia, kupodivu už nechce další pivo. Po 9. hodině jdeme spát, zatím je docela teplo.