Olomoucký víkend (červenec 2016)

Domašov u Šternberka • Fotografie (72) • Foto: Isolda11

Jako každý rok jsme náš červencový olomoucký víkend, motivovaný sobotní večerní návštěvou jednoho z představení tamních úžasných barokních slavností v jezuitském konviktu, využili na maximum, tedy dvojicí poměrně výživných výletů. Na ten první jsme si zajeli do Šternberka, jehož centrum jsme ale prozkoumávali již při našich dřívějších návštěvách, takže jsme se od nádraží vydali rovnou ke koupališti, kde jsme se napojili na červenou značku a ušetřili tak z náměstí asi kilometr. Po chvíli jsme ze silnice odbočili na pěknou lesní cestu a stoupali 2 km Nad Debrník a poté ještě silničkou do Domašova u Š. (2 km). Dále nás trasa zavedla do chatařského Bělkovického údolí s Trusovickým potokem (4 km) a ještě další kilometr k mostu, odkud nás čekalo opět stoupání skalnatým a polomy poněkud poničeným údolím potůčku k Vrchní boudě (2 km) a na rozcestí pod Jedovou (0,5 km), odkud už to byl jen kousek na horní konec vesnice Pohořany (0,5 km). Zde jsme po loňské zkušenosti doufali v lehký oběd v tamní "Boudě", která naštěstí ani tentokrát nezklamala, neboť naštěstí disponuje i venkovním posezením - pro případ, že - jako tentokrát - chystá uvnitř objednanou akci. Z dolního konce (1 km) jsme pak pokračovali stále po červené do blízkosti pevnosti Radíkov (4,5 km) a pak už spolu s cyklotrasou pohodlnou asfaltkou k ZOO na Svatém Kopečku (1,5 km) a půl kilometru do cíle ke kostelu (a cukrárně :-) ). Po kafíčku jsme se svezli autobusem do Olomouce, abychom ještě stihli menší koštík v tamní Tvarůžkové cukrárně, která nás úplně dostala, velká škoda, že nemá otevřeno i v neděli! Večerní představení Míčovy gratulační opery Operosa terni Colossi Moles se nám moc líbilo, jako ostatně zatím cokoli z produkce vynikajícího a originálního souboru Ensemble Damian. Ubytováni jsme byli opět v solidním hotelu Garni v ulici Na Střelnici, asi 10 minut chůze od centra. Druhý den ráno jsme vyrazili na vlakové nádraží, abychom se osobáčkem s přestupem v Senici n. H. skoro 3/4 hodiny kodrcali do Náměšti na Hané, kde nás tentokrát zajímal zdejší zámek, jehož návštěva nám před 2 lety nebyla umožněna z důvodu konání jakéhosi koncertu. Zámek je pěkně ukryt v zeleni na návrší nad městečkem, obklopen krásnou zahradou se všemi potřebnými atributy, takže už proto stojí za návštěvu. Tentokrát se i prohlídka podařila - jako jedna z prvních a ještě nepříliš hojně navštívených dopoledních - a po ní už jsme se zase vydali na cestu. Sešli jsme po žluté značce na rozcestí ke koupališti (1 km) a poté se dali naučnou stezkou Terezským údolím podél říčky Šumice směrem k Laškovu (ca 4 km). Cestou jsme minuli pěknou studánku, ale také příbytek bezdomovců hned u cesty. Na silnici před Laškovem jsme však zabočili doleva a po chvíli došli na rozcestí červené značky s názvem Šumice, odkud jsme se dali společně se zelenou přes kopec k Hradeckému dvorku, podivnému opuštěnému a zanedbanému stavení na kraji lesa (1,5 km). Polňačkou nás značka dále dovedla ke keltské svatyni a památníku Svatopluka Čecha nad Ludéřovem a posléze také do příslušné obce (1,5 km). Jen škoda, že občerstvení pod památníkem nebylo v provozu, v horku toho dne bychom zřejmě nepohrdli. Takto jsme však pokračovali přes Kníničky na okraj Lhoty pod Kosířem (2 km), kde už nás šipky navigovaly k nové rozhledně na zmíněném vrchu. K té jsme dorazili po dalších 2,5 kilometrech a nestačili se divit, jak moc se místo od naší poslední návštěvy před pár lety změnilo. Rozhledna se nám opravdu velice líbila, je architektonicky zajímavá, netradiční a zároveň "uživatelsky" pohodlná, výhled také krásný. Nyní už nás čekaly poslední 2 km po žluté značce do Čech pod Kosířem, kde jsme se sice trochu zapotili ještě hledáním otevřené hospody, ale nakonec jsme uspěli, návštěvu nově opraveného zámku nechávajíce už raději na příště, protože veřejná Doprava není v těch místech k turistům zrovna velkorysá, i tak jsme tuším využili poslední autobus do Prostějova, co ten den jel..