Ostrov Rhodos, Part 2 (město Rhodos, Prasonisi a hrad Monolithos)

Druhá část cestopisu bude věnována hlavně středečnímu výletu do města Rhodos a čtvrtečnímu autovýletu, kterému dominoval hrad Monolithos, obec Prasonissi, kde se stýkají dvě moře a taky sdostatek bloudění, protože ani silniční značení zde nepatří k nejpřehlednějším.

Před tradičním popisem „den po dni“ prozradím pár informací o ostrovní metropoli, městu Rhodos.

Město (tehdy spíše osada) bylo založeno roku 408 př.n.l. Platí pro něj to, co pro celý ostrov. Na jeho podobě se podepsala celá tisíciletí, od starověku po italskou okupaci. Nachází se v provincii Jižní Egeis a jeho nadmořská výška málokde přesáhne20 m. Jeho historické jádro je již od roku 1988 památkou UNESCO a většina zdejších obyvatel se proto živí turistickým ruchem.

Toto jádro, nazývané Staré Město, je pro příznivce památek skutečným rájem; na malé ploše se jich zde nachází asi50. Ato je třeba připočíst zajímavosti, nacházející se mimo Old Town. V Novém Městě je lákadlem starý Turecký hřbitov, v údolí Rodini Hrobka Ptolemaiovců a nad městem vrch Monte Smith s ruinami dórského chrámu a různými rekonstruovanými stavbami, včetně antického stadionu.

Dnešní podobu dali městu johanité, kteří se zde „usádlili“ již v r. 1309.

Bohužel, v naší skupině nebyli všichni zcela nakloněni myšlence celodenního pobytu ve městě a objevování památných míst (konkrétně nás byla jen 1/7, tedy já), a tak jsme kolektivně prošli jen severní část Starého města a s Martinou jsme dali navíc už jen Archeologické muzeum. Ale o tom blíže až ve zprávě o středeční činnosti.

A ještě jedna poznámka na okraj. Autobusem nás výlet přišel každého na 7 euro (za obě cesty). Cestovka nám nabídla tento výlet za 28 euro na osobu (ostatní výlety už se pohybovaly v cenách 40-60 euro). Bylo to sice pro mě velmi zajímavé (protože s řeckou průvodkyní, která studovala v Brně dějiny umění), ale ne za tuto cenu. Při této cenové politice se delegát nemůže divit, že o organizované výlety není zájem.

Út 16.10.2012

Den neakční neb první čistě odpočinkový, trávený střídavě u moře a bazénu, všechny totálně zničil a na příště byl zamítnut. Miniskupina z našeho ústavního kolektivu slavila velký úspěch: její mužská část se na noc dokázala poprvé vysoukat z denního oděvu, ta ženská zkrátila zpožděné příchody na sraz u vrátnice ze 2 minut na 20 vteřin. Oslavili jsme to všichni.

Při ranní cestě na pláž u druhého – severnějšího – přístaviště jsme objevili možnosti výletů lodí, musíme ovšem rozšířit skupinu, protože požadují alespoň 10 kousků. To by ovšem neměl být problém. Z vedlejší pláže nás asi po hodině jakýsi jouda vyhodil, že prý jsme mu nedali 5 euro za lehátko. Nedali.

Odpoledne jsme šli podruhé na „gauching“, ale už to byla menší sranda než při premiéře (navíc jsem při tom přišel o korále za 3 éčka). Martina opět působila coby paparazzi na lodi a pořídila tentokrát pár krátkých videosekvencí.

Skupina Mr. Es toho dne zahájila výpůjčky vozidel za účelem  turistiky po ostrově (z pochopitelných důvodů nenavštívili půjčovnu doporučenou delegátem CK). Večer byl tradiční. Pozdně večerní Eukalyptovka posloužila tentokrát dámám k nákupům šatů a klobouků a večer na baru jsme věnovali přípravě akcí na dny příští.

Tady je ovšem třeba podotknout, že bar se nám sice dařilo zavírat do rolet ve 23,15 hod. denně, ale předtím jsme vždy měli nějaký program (město, moře a místo kuřete a stavení ping-pong) a tudíž tam vždy dorazili až někdy mezi21,30 a22,00 hod.

St 17.10.2012

V časných ranních hodinách (z pohledu Řeka, soudě podle toho, že první ranní autobus jede v 9,00 hod. – tedy podle jízdního řádu, ve skutečnosti přijel v 9,18 hod.) vyrážíme na výlet do hlavního města ostrova, tedy do muzea tisícileté historie jménem Rhodos. Je to úžasné město, plné památek, volně žijících koček, taveren a obchůdků s blbostmi všech druhů (však jsme také odjížděli omotání náramky, korálky a řetízky jako za mlada, když jsme vyráželi na karnevaly do Bohutína).  Plánovaně jsme zvládli I návštěvu hospůdky, kde točí pivo do „boty“. Jenom jsme nešli do dvoulitrů, ale spokojili jsme se s tupláčkem (tato atrakce nás bavila, spolu s pozorováním cizineckého ruchu, relativně dlouho).

Prohlídku města jsme zahájili v zahradách mezi Bránou Svobody a Palácem velmistrů. Potom jsme se všichni přesunuli do přístavu. Tato část už patří k Novému Městu. Tři větrné mlýny, velká, několikaposchoďová loď (kterou prý nikdy nikdo neviděl vyplout), pevnost sv. Mikuláše s majákem, jachty nebo místo, kde údajně stával rhódský kolos. Dnes jsou zde dva sloupy s daňčí rodinkou. My se pohybovali na straně paní daňkové a jeden z členů výpravy se upřímně zaradoval, že zde má příbuzné.

Ještě krátká poznámka k té pevnosti: volný vstup, uvnitř projekční místnost s filmem o historii pevnosti, majáku a přístavu, výstava starých děl a jiného „železného šrotu“.  Nedovedu si představit, že by něco takového bylo u nás, zejména v některých lokalitách.

Kolem hejna jachet (většina z nich má – pro nás překvapivě - mužská jména a mě nejvíce upoutal Josef) se pomalu vydáme ke Starému Městu. A tady je to jeden zajímavý objekt za druhým. Bránou Svobody na náměstí Symi se zbytky Afroditina chrámu, kolem budovy galerie řeckého moderního umění (2. nejvýznamnější v zemi), folklorního muzea a zbrojnice na jedno z nejkrásnějších náměstí v Rhodosu (nebo Rhodu – dle libosti), Plateia Argirokastrou s kašnou. Poté projdeme průchodem na další náměstí, kde se zdržíme o něco déle, zatím jen v exteriérech. Nachází se zde Archeologické muzeum, Byzantské muzeum, světoznámý athénský klenotník Ilías Lalaoúnis a začíná zde také nejznámější ulice ve městě, tedy Rytířská (nevím proč, ale nakonec jsme jí vůbec neprošli). A na konci náměstí nás čeká, již výše zmíněná, pivní bota. Po odpočinku a osvěžení jdeme dál.

Bloumáme uličkami Starého města a po doplnění šperků raději zamíříme z těch tržištních do těch bočních a užších. Kolem Mešity Mustafy Paši dorazíme na horní konec Sokratovy ulice, kde se nachází mešita Sulejmana I. Nádherného z r. 1522. Její současná podoba je ovšem z r. 1808, takže je vlastně nejmladší mešitou ve městě. Podle nedávno pořízených fotografií jsem navíc zjistil, že dominantní Minaret musel být dostavěn, snad v původní podobě, teprve v posledních několika letech. Míjíme islámskou Tureckou knihovnu z r. 1753 s cennými rukopisy a korány z 15. a 16. stol. a pokračujeme do Orfeovy ulice.

Chvíli ještě postojíme pod Hodinovou věží z r. 1852, která označuje hranicí čtvrtí Collachia (johanité) a Bourg (ostatní obyvatelstvo, hlavně Turci, Řekové a židé).  Nahoru jsme ale, bohužel nezašli...

Orfeova ulice je tvořena především tavernami, malíři portrétů a eukalypty. Jdeme už dávno bez pomoci plánku města, takže jsme, bohužel, zcela – ale těsně – minuli krásné Hippokratovo náměstí. Zamířili jsme rovnou k Paláci Velmistrů, který byl zrekonstruován za italské okupace. Byl totiž silně poničen výbuchem munice v roce 1856. Interiéry jsou za 6 euro a jednou bych se tam rád podíval … jen ty mozaiky by za to stály. Dnešní expozice v interiéru paláce, který býval I věznicí představuje sbírky umění z období raného křesťanství po osmanskou nadvládu, tedy do roku 1522.  U Dělové brány bychom mohli zahájit prohlídky hradeb, ale ve středu tato atrakce neprobíhá. Takto znovu nahlédneme do Rytířské ulice a bránou sv. Antonína v Orfeově ulici projdeme ke vstupu do hradního příkopu. Pod d´Ambroisovou bránou obejdeme příkopem část Starého Města a ocitneme se znovu u přístavu. Tady se naše cesty rozdělí. Většina výpravy jde smlsnout něco rybiny, my s Martinou se Bránou Svobody vracíme k Archeologickému muzeu, které se nachází v areálu někdejšího johanitského špitálu. A areál je to skutečně krásný, rozlehlý a sbírky obsáhlé. Vstup je také za 6 eurovek a vyhozené peníze to určitě nejsou. Většina exponátů pochází z vykopávek na ostrově Rhodos (hlavně v městech Kamiros a Ialissos), jen mozaiky pochází z ostrova Kos. Na můj vkus se zde ovšem nachází zbytečně moc „nádobí“. Sochy jsou většinou pouze bezhlavá torza, ale např. nepoškozená socha „V moři se koupající Afrodity“ z 1. stol. př.n.l. je jedním ze symbolů města. Ve většině muzea se může fotografovat, takže spokojenost …

V 15,00 hod. jedeme domů. V duchu si říkám, že pokud se sem někdy vrátím (a doufám, že ano), tak na město Rhodos si v klidu nechám 2 dny a větší hotovost. Jen různá náměstí, mešity, rezidence, kostely (např. pozůstatky kostela Panny Marie z Burgumu), Velmistrovský palác, justiční palác a různé vstupní brány jsou minimálně na den. A k tomu bych potřeboval další den na prohlídku památek za hradbami Starého Města …

Odpoledne ještě stihneme I koupání, čeká nás také pozdně večerní procházka po pláži a výběr vozidla pro 7 osob na zítřejší výlet. V té chvíli ještě netušíme, že nás čeká první nesnesitelně teplá noc ani to, že Franta zkouší přes noc rozplavbami v umyvadle vodotěsnost svých nových hodin. Ty v soutěži s živlem moc neuspěly a nás tak čeká výživný kolorit v podobě návštěv prodejny a reklamací.

Čt 18.10.2012

Autopůjčovna otevírá dle řeckých zvyklostí později, takže vyrážíme asi 40 minut po plánovaném termínu. V této chvíli ještě doufám, že ukecám návštěvu většího množství památek. Asi bych I ukecal, ale neznalost terénu a špatné značení způsobily, že jsme jich ani moc nenašli. A odpoledne už euforie opustila I mě, protože celý den bylo vražedných 32oC ve stínu.

Začínáme v nejjižnějším cípu ostrova, tedy v obci Prasonissi, kde dochází k malému pohraničnímu styku mezi vlnícím se mořem Egejským a rybníkově klidným mořem Středozemním. Údajně je to ráj všech surfařů, ale ten den tak nějak chyběli. Ale my jsme mohli alespoň volně přeplavávat nebo přebíhat z jednoho moře do druhého. Jako atrakce zde slouží propojení pevniny s nedalekým ostrovem, které funguje obdobně jako slavný přílivový klášterní ostrov Mont Saint Michel ve Francii.

Následuje přístavní obec Plimíri. Ze slibovaných památek jsme nic neobjevili nebo mezi těmi ruinami starých domů přehlédli (tedy abych byl přesný: ta nevzhledná bílá novostavba, kterou jsme původně bez zájmu přešli byla skutečně kostelem Zoodohou Pigis, jehož základy a některé fragmenty pochází z 5.-6, stol.), a tak jsme se vydali hledat vesnici Mesanagros.

Nachází se zde kostel Kirmissis, který je součástí jednoho z nejstarších klášterů na ostrově. Stavba tohoto kostela započala na počátku 5. století a díky různým dostavbám a přestavbám byla ukončena až v 15. století. Mají zde být viditelné všechny stavební fáze a údajně se jedná o architektonicky velmi zajímavý chrám. Přesto, že sem mají vést ze 2 stran 2 relativně významnější silnice, nenarazili jsme na jediný ukazatel. Snad příště, podle internetu vypadá pěkně (všechny kostely jsou zde ovšem bílé a dokulata, a je jedno, jestli pochází z 5. nebo 19. stol.), ale ne tak výjimečně, abych ronil slzu aligátoři a uvažoval o sebepopravě.

Navíc nás teď čeká Monolithos, jedna z nejromantičtějších a nejzachovalejších johanitských pevností (pevnost je zde totéž, co u nás středověký hrad) na ostrově. Rytíři řádu sv. Jana ji začali stavět ve 14. stol. a dokončili ji roku 1480. Stojí na mohutné skále, tyčící se240 mnad mořem.  Zachovali se hradby, cisterny I části paláců. Uvnitř zříceniny hradu se nachází také bílý kostelík sv. Pantelejmona a ještě jedna, evidentně starší a poškozenější, sakrální stavba.

Vesničku Monolithos s dalším typicky řeckým kostelem jsme, víceméně omylem, minuli a pokračovali celkem dobrodružnou stezkou „nahoru-dolů“ kolem pobřeží.

Pro Frantu asi dost adrenalin, díky zbytkovému alkoholu se ale snad moc nebál.

Poslední zastávkou byla Enbona(s), známá vinařská obec pod největší horou na ostrově. Většina lidí ve zdejších krámcích hodně ochutnává (včetně řidičů) a až se patřičně „nakulí“, někde I něco nakoupí. My jsme, bohužel, málo ochutnávali (ve dvou  obchůdcích) a hodně nakupovali (v obou obchůdcích), za což nás ostatní oprávněně zkritizovali. Například plzeňská skupina ochutnala asi v 10 podnicích, v posledním nakoupili a když se tam za pár dní vrátili, měli v rámci zakončení sezóny „dopitnou“ zdarma. Vínečko, vínovička (vol. 55), sýrečky, olivy … ale oproti nám měli výhodu, že jedna z jejich řidiček propila papíry už v Čechách, takže jí už neměli co sebrat.

Mimochodem: víno měli výborné, ale všechny ochutnané kořaličky byly prostě vynikající …

Zpátky jedeme kolem kláštera Nektarios, ale zoufalý z  přehlédnutí odbočky ke kostelu Nikolaos Fountoukli ze 14. stol. (a s freskami) možnost návštěvy této relativně moderní a relativně bezvýznamné náhražky odmítnu. O pár dní později jsem se tam stavil a měli zavřeno.

Kolem Epta Piges – tedy Sedmi pramenů (zastávka jindy) – jedeme zpátky do Kolymbie. Večerní hlavní třídu tentokrát vynecháme a prohlédneme si raději areály některých bohatších hotelů u pláže. Bylo to poučné, zejména samostatné plavecké dráhy pod balkony jednotlivých apartmánů nás celkem dost upoutaly …

Při šláftruňku jsme si tak nějak uvědomili, že už jsme v druhé polovině dovolené a že teď už to bude utíkat tak nějak rychleji … A přitom jsme si ještě nic neužili, že!?

Zbývajících 5 dní a 1 hodinu bych už rád shrnul do závěrečného pokračování příště. Čekal nás ještě Kamiros, výše zmíněný kostel ve Fountoukli, pěší výstup na nejvyšší horu v okolí, několik hradů, loď a i ta dlouho očekávaná kola …

psáno v říjnu 2012

Více fotografií naleznete na:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Ostrov_Rhodos_GRE_-_Part_2_Mesto_Rhodos,_Prasonisi,_Plimiri,_hrad_Monolithos_10_2012