Pardubický kraj a Jeseníky - 6. den: Budislav - část NS Kudy tudy, šel tu Yetti - 1 km okolo skalisek; Litomyšl - pivovar Veselka a Portmoneum - muzeum Josefa Váchala; Čistá - vyhlídka Fajmonova lípa; Bludov - koupaliště Vlčí důl

Večer jsme měli v autě 21 stupňů. I když jsme nechali pootevřené dveře, neochladilo se, možná i proto, že bylo zataženo. V autě je v půl třetí ještě větší horko než večer. Otevíráme dveře dokořán, snad nebude pršet.

Nepršelo, ale teplota klesla jen kousek pod 20 stupňů. Nakonec se však spalo skvěle. Vstáváme v půl desáté. Tak to je hrozné. Včerejšek jsme skoro prolenošili a dnes bychom prospali soudný den. Venku je polojasno, od rána je dusno.

Já si vstup do lesa zakázala. Ota jde ke studánce pro vodu. Půjde prý lesem. To to zase dopadne.

Já mezitím přeskládávám houby, přes noc kupodivu nenavlhly, dokonce trochu proschly. Na sluníčku dosouším i ty, které byly už večer skoro suché. Dělám snídani, snídám, Ota stále nikde. Je mi jasné, že s prázdnou nepřijde.

Teď se ještě musím vypořádat s těmi houbami, které jsme našli včera večer. Ty lepší krájím opět na sušení, ty druhé na dušení. Už jsem skoro hotova, když Ota přichází - v ruce má plnou síťku hub. To je hrozné. Houbami jsme tu doslova zavaleni. Pokračuji v třídění. Některé jsou malé, ty nemá cenu sušit. Když jsem zaplnila všechny papíry houbami na sušení, mají ostatní houby smůlu. Už se mi nikam nevejdou. Neusuším je, ale sníme je.

Všechny jsem pokrájela. Než jsem dopila ranní kávu a než jsme vše připravili k odjezdu, jsou podušené. Odjíždíme.

V Proseči se zastavujeme v pekařství pro chleba a sladký doping, naproti v Coopu doplňujeme potraviny. Zásoby dochází, už nemáme skoro nic k snídani, ani k večeři. Máme jen houby.

Krátkou procházku děláme v Budislavi. Vesnice byla založena pravděpodobně ve 13. století na místě vymýceného lesa. Ze zdejšího lomu se v 15. století vozil kámen do Litomyšle na stavbu radnice a dokonce ještě r. 1862 do Poličky na stavbu děkanského chrámu sv. Jakuba.

Až do r. 1824 chodily zdejší děti do katolické školy do Mladoňova nebo do evangelické školy do Proseče. Právě r. 1824 byla ve vsi otevřena škola v jedné místnosti v chalupě č.32. O 10 let později si obecní učitel zakoupil vlastní domek a tam v malé světnici učil. Až v letech 1843 - 1844 byla ve vsi postavena nová školní budova.

Do novodobé historie obce patří vytýčení naučné stezky Kudy tudy, šel tu Yetti. Všude mají Zimermana, tady mají Yettiho. Celá naučná stezka měří 4 km, vede zajímavými místy obce a seznamuje s její historií a památkami. Je tu samozřejmě i povídání o tom, kudy Yetti chodil, kde nechal otisk své tlapky, dokonce se tu prý nechají najít zbytky jeho trusu. Samozřejmě neopomínají podotknout, že ani velikán Rakouskouherské monarchie a největší Čech Jára Cimrman nevěděl, že Yetti odchází, ale jeho trus zůstává.

Část stezky vede přes místní skály, které mne samozřejmě lákají. Volíme tedy jen malý asi 1 km dlouhý okruh.

Auto jsme nechali na malém parkovišti u momentálně zavřeného infocentra. Hned tady má být Yetiiho stopa. My zde našli ceduli, stopy byly asi zasypané pískem nebo listím a nás nenapadlo to odhrabat.

Cesta kousek vede po hlavni silnici, ale za chvilku odbočuje vlevo. Tam je Budislavská studánka - kamenná stavba, která zdánlivě vypadá jako vinný sklípek. Vstup je zahrazen dřevěnými vrátky, které lze snadno odsunout. Je to poměrně velký rezervoár vody, který je vytesaný v pískovci. Uvnitř je několik schůdků a soška vodníka.

Za chvilku scházíme zpátky k silnici, vlevo míjíme odpočinkový altánek, údajně vyhlídkový. Je však vidět hlavně další parkoviště a lesík. Skály jen nepatrně. Toto druhé parkoviště je u zdejší školy. Snad je to ta škola, o které jsem psala, že byla postavena v letech 1843 - 1844. Každopádně v této škole učil v letech 1939 - 1941 Peter Jilemnický, slovenský spisovatel, novinář a učitel.

Přecházíme silnici a okolo dětského hřiště míříme do skal. Na jejich okraji nás vítá dřevěná socha loupežníka Habala.

A teď už hurá do těch skal. I když je to městský a krátký okruh, doporučuji vzít si pořádnou obuv. Já šla chytře v pantoflích. Skály jsou úžasné. Jen jsem netušila, že výstup na ně není zrovna nejjednodušší, tedy v těch pantoflích. Občas jsem šla raději bosa - abych si nezničila boty, ale ani nohy. Že bych tam nelezla, to mne ani nenapadlo. Protože skály, to je moje slabost.

Jako první navštěvujeme pískovcový skalní útvar Velké Hradisko, největší ze zdejších skalních útvarů. Je 90 m dlouhý. Horní plošina převyšuje okolí až o 18 m. Údajně tady má mít loupežník svoji puklinovou jeskyni Habalnu, která je dlouhá až 8 m, ale jako správný loupežník má své sídlo perfektně ukryté. My si jí nevšimli. Část vrcholové plošiny je poškozena těžbou pískovce. Shora je pěkný výhled severozápadní, západním a jihozápadním směrem.

Šipky nás směřují na vedlejší Malé Hradisko, které je dlouhé 45 m a převyšuje okolí o 7 m. I když jsou skály nazvány Hradisko, tak žádné stopy po opevnění prý nebyly zjištěny.

Posledním z pískovcových útvarů je Zámeček, který je kousek západním směrem. Původně tady bylo ve skále vytesané obydlí, z něhož se dochovalo vytesané okno a výklenek. Toto místo je poškozeno těžbou pískovce, ale také stavbou moderního kostela Boží lásky. Nápad vybudovat kostel vznikl již r. 1992. Investorem stavby se nakonec stal majitel zdejší stavební firmy Jaroslav Vomáčka. R. 1994 byl posvěcen základní kámen, r. 1995 se začalo se stavbou. R. 2002 věnoval p. Vomáčka hrubou stavbu obci, která ji za podpory města Litomyšl a Pardubického kraje dokončila a v prosinci r. 2003 zkolaudovala. V květnu následující roku byl posvěcen zvon. Půdorys kostela připomíná lidské srdce. Jeho stěny zdobí křížová cesta, která je částečně vidět při pohledu oknem. Pískovcový oltář jsme nezahlédli. V kostele se konají mše, ale využívá ho i obec - konají se zde svatby církevní i civilní, koncerty, ale také vítání občánků. Na skále nad kostelem je umístěna kovová Panna Marie v moderním provedení.

Když jsme se malým lesíkem vraceli k autu, Ota našel další houby - pro změnu klouzky. On si nedá pokoj, jak nemusí houby moc hledat, je to úplný houbový závislák. Ale dostat ho do lesa na houby, když moc nerostou a musí je hledat, to se mu nechce. V autě je očistil a dali jsme je do lednice, na jejich zpracování bude času dost, ale později.

Na další akce tady už dnes není čas. Cestou z města jsme z auta jen zahlédli dům bratří Čapků, jehož stavba začala r. 1938 - těsně před 2. světovou válkou. Na kamenné podezdívce ze zdejšího lomu byla přistavěna dřevěná budova. Byla určena pro práci, setkávání i odpočinek českých spisovatelů, kteří měli rádi procházky ve zdejších lesích. Dnes je tam penzion.

Potřebujeme se zastavit v Litomyšli, ale také si někde udělat oběd. Kousek před městem je Luční rybník. Až k němu se jet nedá, ale cestou jsme u odbočky se zákazem vjezdu a pěkně ve stínu udělali rychlý oběd - smaženici. Ráno jsem je podusila, takže to bylo skutečně hned. Ota mezitím nakrájel nalezené klouzky na sušení.

Kupodivu hlavním důvodem není zdejší pivovar, ale Portmoneum - muzeum Josefa Váchala. Když jsme ve městě před dvěma lety byli, bylo pondělí a měli zavřeno. Ale v pivovaře se samozřejmě také zastavujeme zapít oběd. Je to naproti a mají otevřeno. Mají tady jejich vlastní piva, ale také pivo Klenot z Hradce Králové. Teď už vím, že se nám podařilo v pivnici Pivovarských domů oslavit Silvestra a ochutnat těch Klenotů daleko víc.

Ota dává místní ležák 11, já Klenot - kyseláče 10. Je krásně osvěžující. Samozřejmě kupujeme pivo i s sebou. A pak už jdeme do muzea. Ota se už nemůže dočkat.

 

Ota tomuto druhu umění fandí. Já jeho nadšení tolik nesdílím, ale zvědavost mi nedala. Nejdřív jen krátce o historii domu a jeho výzdobě, i když jsem se o tom zmínila již v článku před 2 lety. Ale sem to nějak patří.

Josef Portman (1893 - 1968) se v tomto domě narodil a od té doby zde žil. Byl to velký sběratel umění a obdivoval práce Josefa Váchala. S jeho tvorbou se prvně setkal v jednm časopisu r. 1913. Poprvé se však setkali až po válce r. 1919, kdy Portman Váchala k sobě pozval. Oba pánové se skamarádili a Váchal začal plnit Portmanův sen. Během let 1920 - 1924 mu vymaloval dvě místnosti, do kterých mu vyřezal a pomaloval nábytek. Jenže Portman ho chtěl využívat stále víc a Váchal tak neměl čas na svoji tvorbu. Po několika roztržkách se r. 1927 zcela rozešli.

V závěru svého života se Josef Portman izoloval, byl náladový a věnoval se jen své sbírce. R. 1962 věnoval svoji pozůstalost Karáskově galerii, odkud přešla do Památníku národního písemnictví. Ještě za jeho života malby chátraly, po jeho smrti se to ještě zhoršovalo, navíc domek vyhořel. R. 1990 dům koupil majitel nakladatelství Paseka, pražští restaurátoři olejomalby obnovili a tím zachránili. Od r. 1993 je dům přístupný veřejnosti.

Nejdřív jsme se v podkroví domku podívali na zajímavě zpracovaný film o životě Váchala. Pak až jsme se šli podívat na malby. Dostali jsme k tomu povídání s vysvětlením jednotlivých obrázků. Malby v místnosti jsou zajímavé, fotit se však nesmí. Nedovedla jsem si však představit, že bych v tom měla bydlet. Až na chodbě jsem se dočetla, že to nebyly obytné místnosti, nebyly ani vytápěné a sloužily jako kabinety pro sbírky, příp. jako letní pracovna. Přístupná je i zahrada, kde je otevřeny domek - bývala prádelna. Tam je možno se i posadit. Jediným stromem je tam Tarzanova lípa, kterou tam původně zasadil starosta města v den slavnostního otevření muzea. Jenže dlouho stromek nevydržel. Po pár dnech ho překousl pes Tarzan, který patřil správkyni muzea. Takže nakonec to byla paní, která zde zasadila tento strom a pojmenovala ho po svém psu.
Všechno nám to vyšlo perfektně. Prohlídku jsme zvládli za hodinu a čtvrt - tedy Ota, který jednotlivé obrázky pečlivě prohlížel, zatím co já relaxovala na zahradě. Odcházíme před pátou, v pět zavírají. A Ota je maximálně spokojený.

Dnes jsme pozdě vstávali, ještě se zdržovali houbami, dnešní program jsme ještě nesplnili. Kdyby se nejednalo o návštěvu rozhledny, nebyl by problém ho ukončit. Jenže k rozhledně se musí.

Jedeme jen pár kilometrů na jih do obce Čistá, kde byla před dvěma lety otevřena vyhlídka Fajmonova lípa, nejkratší chodník v korunách stromů v Evropě, který ty stromy vůbec nezničil. Tento chodník ve výšce 3,8 m ve tvaru písmene S obkružuje dvě lípy. Jedna je 350 let stará Fajmonova lípa, která kdysi stála na hranici pozemku místního statkáře Fajmona. V minulosti do ní několikrát uhodil blesk. To vždy přežila. Dokonce přežila i útok žháře, který ji na konci listopadu 2014 polil hořlavinou a zapálil. Na jaře z ohořelého torza opět vyrašily mladé výhony a vytvořily novou korunu. To už však místní obyvatelé v jejím těsném sousedství vysadili na oslavu Dne země lípu novou. R. 2019 se začalo uvažovat o stavbě rozhledny. Chodník byl postaven r. 2021 z dubového dřeva od nedalekého Jalového potoka. Devatenáct bohužel nepříliš pohodlných schodů a zábradlí jsou kovové. Výhled je kruhový a poměrně daleký. Jsou vidět Orlické hory, Krkonoše, Žďárské vrchy, Litomyšl a samozřejmě nedaleká obec Čistá, ale i další kopečky směrem k Novému Městu na Moravě.

Tato vyhlídka je moc hezká a hlavně zajímavá. Stromy rostou uvnitř vyhlídkového chodníku. I když občas strom brání dalekému výhledu, tak se o kousek dál najde jiné místo s výhledem stejným směrem. Jen je obdivuhodné, jak se ta lípa drží. Zdá se, že tam je snad jen kůra, ale je jasné, že tak zcela to pravda být nemůže. Někudy tam ta míza musí proudit. Ve stínu lípy jsou dokonce dvě lavičky - jedna je nahoře, jedna je dole.

K rozhledně se nechá nově vysazenou Čisteckou alejí dojet dokonce i autem. Mně se tu tak líbilo, že bych tu přespala. Jenže Ota naplánoval nocleh u koupalistě Vlči důl v Bludově u Šumperka. Je pravda, že večerní a zítra ranní koupačka bude fajn, jsou tam i sprchy, toalety, jenže tam dojedeme tak v 7 hodin, takže skoro za tmy. To je to, co mi nejvíc vadí. Tady bychom si ještě užili sluníčka i západ slunce, houby by na sluníčku taky ještě doschly.

Jenže Otovi se občas nesmí odporovat, navíc ta koupačka bude určitě skvělá. Už tam jezdíme skoro jako domů. Prvně jsme tam spali před třemi lety, vloni jednou a dokonce jednou i letos.

 

Dorazili jsme tam po 7. hodině, ještě s nutnou objížďkou přes Svitavy. Než jsme se najedli, je tma. Je však stále docela teplo. Ještě přeskládávám houby a třídím do krabiček, ať nezvlhnou. Sesychá to hezky. Ty dnes nalezené sušit nebudeme. Ještě mám nějaké podušené, tak je k nim přidám a k obědu je zapeču s těstovinami. To už budeme na chalupě v Loučné.

Mezitím jsme vypili jednu petku piva a jdeme se vykoupat. Je tam tma, není nic vidět, také to má výhodu. Plavky nebudeme muset sušit. Naštěstí víme, že voda tady je čistá, kontrolovaná a hodně navštěvovaná, protože její kvalitu teď vůbec nevidíme. Když jsme večer přijeli, tak se u nás zastavil jeden z těch, co se o to tady starají a pěkně jsme si popovídali. Voda prý koupalištěm běžně protéká, ale letos je málo vody, tak ji musí trochu ošetřovat, aby byla kvalitní. Je znát, že přítok není tak velký, protože běžně je zde voda hodně studená. Dnes je příjemná.

V autě jsme dopili druhou petku a po 10. hodině jdeme spát. Večer je tady klid, ráno to asi bude trochu horši, ale nechá se to vydržet. V autě je stále skoro 21 stupňů, necháváme dveře otevřené. Zatím je jasno, ale na zítra vyhrožují s deštěm, bouřkami a ochlazením. Tak snad to nezačne už v noci.

Pardubický kraj a Jeseníky - 6. den: Budislav - část NS Kudy tudy, šel tu Yetti - 1 km okolo skalisek; Litomyšl - pivovar Veselka a Portmoneum - muzeum Josefa Váchala; Čistá - vyhlídka Fajmonova lípa; Bludov - koupaliště Vlčí důl na mapě