Puchart - sudetské dvojhradí
Zajímavé útvary Potštátského skalního města je nemožno představit si bez romantické zříceniny hradu Puchartu. Několik set metrů před hospodou U tlustého Jana se nachází rozcestník a odtud k němu směřuje žlutá turistická trasa. Ruina je vzdálena sotva půl kilometru, ale chodník velmi strmě stoupající skalnatým terénem notně prověří naši fyzičku. Z vlastní zkušenosti můžu konstatovat, že sestup je ještě daleko horší jak výstup. Hlavně pro ty, kteří tudy prochází směrem od Potštátu (jako třeba já), lítají po kopcích a skalách jak mladíci, zapomínají, že je jim o „pár ročků“ víc... a to za sebou ještě mají loňskou operaci kolena.
Však jsem se také před návštěvou Potštátska našpekuloval, jestli to mám jít takhle anebo naopak... jenže pro mne bylo důležité vidět napřed skály a potom přední hrad. Kdysi v pravěku jsem na něm byl, ale kdo si má navštívené zříceniny, na nichž se toho zachovalo pramálo, všechny pamatovat, že?
Možná že je zmínka o předním hradu (tom horním) pro mnohé překvapením, neboť znají jen ten druhý s vysokou stěnou obytné věže, ale je to tak, vážení: zřícenina totiž byla dvojhradím, kde obě jeho části mohly v případě ohrožení fungovat nezávisle na sobě.
A navíc se Puchart vůbec nejmenoval Puchart, ale byl znám jako Sudetský anebo Pustý zámek.
Autorství nesprávného názvu je připisováno nadšenému hranickému badateli a vlastenci J.H.A.Galášovi. Nu což, i mistr tesař se někdy utne...
Ačkoliv nahoru na ostrožnu s předním hradem vede ze žluté značky velmi výrazná pěšina, málokdo po ní nahoru odbočí, neboť návštěvu toho mála, co z něj zbylo, zřejmě považuje za ztrátu času. Anebo o něm třeba vůbec neví. Zato jsou s ním dobře obeznámeni trampové, kteří mají v jeho areálu dvě tábořiště.
Já si myslím, že zase tak málo tady k vidění není, stačí jen umět pozorně číst v terénu: určitě nepřehlédnutelný je ten hluboký a široký příkop s valem, který odděluje hradní ostrožnu od okolního terénu. Poněvadž shora z hřebene na hrad vedla hlavní přístupová cesta, bylo místo brány chráněno ještě jedním menším příkopem. Horní plošina tvaru lichoběžníka byla kol dokola opevněna hradbou, do jejichž rohů byla z nádvoří vestavěna tři obytná stavení. Zbytky přízemního zdiva jsou patrny dodnes. Od skalnatého hřebene vedoucího k zadnímu hradu byla lokalita samozřejmě oddělena do skály zahloubeným příkopem.
Zadní hrad je od svého vyše položeného kolegy vzdálen asi 150 – 200 metrů. Žluté značení tady prochází vysoko nad kaňonem Veličky těsně pod skalní stěnou, chodník místy překročí pás skalnaté suti a nabudí vaše tělíčko potřebným adrenalinem. Ten budete určitě potřebovat na konci ostrohu při sestupu a výstupu k samotnému zadnímu hradu, neboť pár metrů je tady nad hlubinou kaňonu opravdu exponovaných a srdíčko vám bude dělat „buch buch buch...“
(Opravdu to není žádná psina a lidé trpící závratí by měli přechod mezi oběma hrady vynechat. Nechci nikoho strašit, přesto připomenu, že se tady na začátku třetího tisíciletí jeden mládenec zabil!)
Za sucha by výstup žádným problémem být neměl. Není ale nutno spěchat a doporučuji nejprve si pozorně prohlédnout okolí: ze skalnatého hřebene se tady v těsném sousedství vypínají ta nejbizarnější skaliska a hluboký, ve skále vytesaný příkop ústí na miniaturní nádvoříčko. To vše je zastíněno mohutnou skalní stěnou, za níž se z opačné (odsud neviditelné) strany nacházejí pozůstatky zadního hradu. Na vrcholku skály byla vystavěna víc jak 6 m silná příčná zeď, která jako štít chránila dvorek s obytnou věží. Z ní zůstala stát jen její západní strana, ale badatelé podle základů vypočetli, že měl její půdorys rozměry 10x12 metrů. Obranná funkce věže přitom byla sporná, neboť se v jejím přízemí nacházela okna i dveře!
Sudetské dvojhradí se spolu s podhradní vsí v údolí Veličky stalo na přelomu třináctého a čtrnáctého století střediskem kolonizace okolí. Patřil potštátským pánům z Kunštátu, ale když si pak v městečku Potštát vystavěli mnohem pohodlnější tvrz, byl vzdálený hrad opuštěn a už roku 1408 byl označován jako pustý...