Podzimní přírodou z Mladče přes Čertův most a další zajímavosti zpět do Mladče

Cestopisy

Podzim, který tvoří přechod mezi létem a zimou, umí nabídnout také vlídnou tvář a v některých dnech panuje opravdu nádherné počasí. Do jednoho takové rána jsme se doma probudili a tak vyvstala otázka, co s načatým ránem. Abychom jeli někam 100 kilometrů bylo pozdě, blízké cíle jsme měli víceméně projité. Nakonec vyhrála naučná stezka Třesín v okolí Mladče, která je známá zpřístupněnými jeskyněmi. Na tuto nenáročnou stezku se ale vydává podstatně méně lidí, přitom je velmi vhodná i pro menší děti. My jsme si ji prošli několikrát, poprvé však na podzim. Známé místa tak dostali úplně jiný rozměr, barvy i tvary. Až si budete prohlížet fotogalerii, poznáte trochu z oné krásné atmosféry.

Náš stříbrný přibližovací sršeň odpočíval na návsi obce Mladeč, odkud se lze vydat na trasu naučné stezky dvěma směry. První možnost je zamířit rovnou k Mladečským jeskyním dlážděnou ulicí do mírného stoupání, kam dojdete do pěti minut pomalým krokem. Odtud vede cesta stále do kopečka již lesem. Druhá možnost zahrnuje téměř okamžité ponoření mezi stromy a protože jeskyně máme již několikrát shlédnuté, zvolili jsme možnost B.

Zamířili jsme doprava úzkou uličkou mezi domy, která se záhy změnila v polní cestu okolo zahrádek nad Mlýnským potokem. Prošli jsme okolo opuštěných chatek. Dým, který nám vnikl do nosu pocházel pouze od domu pod námi, kde někdo pálil listí po podzimním úklidu své zahrady. Rekreační chaty byly již opuštěny a nutno dodat, že jsme po celé trase v pátek dopoledne nikoho nepotkali. Prostě podzimní idylka se vším všudy. Sluníčko se sice občas schovalo za mraky, ale zima nám nebyla.

Vstoupili jsme do lesa, kde na jednom stromě visela dřevěná tabulka s poučením, jak se zde chovat. Potom jsme sestoupili dolů k Mlýnskému potoku, kde se cesta rozvětvuje do tvaru V. Jako vždy jsme se vydali horní cestou. Dolní varianta je pohodlnější a vhodnější pro cyklisty. Nalevo jsme viděli ve svahu vydlabanou díru, která ústí do malé jeskyně. Nejedná se však o Podkovu, která se nachází ještě dále. Mírným stoupáním jsme přišli k opuštěné chatě pod skálou. Brouzdali jsme napadým listím, které nám šustilo pod obuví. Brzy se z listnatých stromů stanou naháči a budou závidět jehličnatým kolegům, kterým v zimě sníh zakryje větvě a bude je tak milosrdně chránit před mrazem.

Od chaty pod skálou jsme pokračovali dále po lesní široké cestě a sledovali jsme i nadále modrou turistickou značku. V jednom místě jsme ale prudce uhnuli Doprava, a zde je potřeba dát pozor a sejít z hlavní cesty. Sestoupili jsme cestou necestou jen malý kousek, doslova pár metrů a už jsme ho uviděli. Pro nás vždy představoval nejkrásnější místo na celé naučné stezce. Podle pověsti vznikl díky sázce dvou bratrů - Matěje a Jana, kteří se spolu vsadili, že jeden z nich postaví mezi skalisky za pouhý jeden den most. Bratr ale pochopitelně úkol nezvládal plnit, a proto požádal o pomoc čerta, kterému se upsal krví. Ďábel most postavil, ale když si pro bratra přiletěl, měl smůlu a bratr štěstí. Napadlo ho totiž nakreslit okolo sebe kruh svěcenou křídou a rohatý odletěl do pekla s nepořízenou. Ano, řeč je o krásném Čertově mostě, kterých v naší zemi několik. Zdá se, že v minulosti pekelníci vydatně pomáhali stavět nejen mosty. Možná by se dnešním stavitelům silnic a dálnic jejich pomoc hodila. Kdo z nich se však krví upíše, že ? A tak budeme muset jezdit po vytlučených silnicích i nadále....

Prošlli jsme pod obloukem Čertova mostu a sestoupili dolů k Mlýnskému potoku. Na tomto místě se opět spojuje horní cesta s tou spodní variantou. Doslova pár metrů od nás ale čeká další pozoruhodné místo na naší trase. Jeden ze vchodů do Jeskyně Podkova na nás doslova zeje. V této jeskyni byly nalezeny stopy človeka ze starší doby kamenné, mnoho roztříštěných kostí a hlínou zasypané ohniště pravěkého člověka. Jeskyně slouží také jako důležité zimoviště netopýrů. Je tvořena dvěma výtokovými chodbami, jejichž vchody jsou od sebe 28 m vzdáleny. Obě chodby spolu původně nesouvisely, pouze se v zadní části značně přibližovaly. Na přání tehdejších lichtenštejnských majitelu pozemku byly na začátku 19. století obě chodby uměle propojeny, takže dnes tvoří skutecně tvar podkovy, podle kterého byla jeskyně nazvána. Celková délka této jeskyně je po těchto úpravách 50 m. Jeskyni jsme si prošli již v létě a bylo zapotřebí silné baterky či svítilny. Zkrátka je tma jako v pytli. Oněch 50 metrů jsme prošli nejméně za 20 minut, takže se rozhodně nejednalo o procházku po betonovém chodníčku. A pozor - mříže ve vchodech jeskyně se uzavírají od listopadu do března !!!

Dovnitř jeskyně jsme tedy na podzim nešli, ale zato jsme se rozhlédli okolo sebe. Stáli jsme přímo u Mlýnského potoka a naše další cesta vedla okolo něj. Spadané listí ale zakrylo cestu i potok a tvořilo jednolitou barevnou širokou silnici pro dva kamiony vedle sebe. Bylo tedy potřeba dávat pozor, kam člověk šlape. O pár desítek metrů dál jsme přišli na odbočku k rytířské síni. Na informační tabuli jsme si přečetli o důvodu stavby v tomto lese. Než jsme se k síni vydali, naše zraky spočinuli na mokřadech potoka, který se zde rozlévá až na přilehlou louku, která zase přiléhá k úžasné dálnici Olomouc - Mohelnice. Auta z dálnice bylo neustále slyšet, ale to bylo to jediné, co nám kazilo podzimní zážitek. Zalité luka, popadané stromy do vod potoka a listí tvořilo vyjímečnou atmosféru. Chyběla pouze líně se valící mlha. Potom by si člověk opravdu připadal jako na blatech ve Skotsku. Brrr, ještě aby se zde objevil pes Baskervillský, potažmo Mladečský. Vzpomněl jsem si, že u jeskyní Javoříčských u Vojtěchova stojí mohutná skála, zvaná Zkamenělý zámek. Podle pověsti se zde objevoval velký černý pes, který strážil poklad, ukrytý v nitru skal. My jsme našli ale jiný poklad - krásy podzimní přírody.

Vydali jsme se tedy po vybudovaných schodech k rytířské síni. Nyní je asi správná chvíle uvést pravé důvody, proč zde najdeme uvedené památky. Mladeč a velké území Moravy patřilo od roku 1597 do roku 1945 rodu Lichtenštejnů. V okolí Mladče nechali v 19.století vybudovat areál, který připomíná mnohem slavnější Lednicko - Valtický. Jednal se o již známý Čertův most, jeskyni Podkova, rytířskou síň a na protější straně Chrám přátelství ( Templ ), komín Obelisk či zámek Nové Zámky.

Vystoupali jsme rychle na skálu, na níž stávala Rytířská síň. Měla podobu antického chrámu s šestnácti jónskými sloupy. Podávalo se zde občerstvení při výletech šlechty a honech. Ze skály, která ční přímo nad Mlýnským potokem, býval daleký výhled třeba právě na Nové Zámky. Bohužel síň se v roce 1910 zřítila a výhled kazí vzrostlé stromy. Na těch, které již padly k zemi a nerostou, jsem vyfotil houby, tedy ty skutečné, rostoucí na podzim jako po dešti.

Stejnou cestou jsme sestoupili zpět k infoceduli na Rozcestí a pokračovali jsme dál. Mlýnský potok se od nás vzdálil a zbylo pouze vyschlé koryto. Když jsme se ocitli na úpatí skály, na níž stávala rytířská síň, právě v tomto korytu jsme viděli zbytky jónských sloupů, porostlé mechem a zabořené do hlíny. Smutný pohled. Naše stezka od tohoto místa mírně stoupala nahoru a potom zase dolů. Po asi 200 metrech jsme přišli k Řimickým vyvěračkám. Jsou čtyři a jedná se o krasové prameny, vyvěrající na úpatí kopce Třesín. Tyto prameny v minulosti plnily Podskalský potok, který je dnes odvodněn umělý kanálem. Voda je v pramenech velmi kvalitní a žijí zde živočichové, mající rádi čistotu.

V létě jsme se zde osvěžili čistou vodou, na podzim jsme tak neučinili i proto, že některé vývěrky byly zapadané listím a nenašli jsme je. Od vývěrek jsme pokračovali dále po modré trase. Cesta vedla již po rovině a po 400 metrech prudce zatáčela doleva. V létě jsme si zde natrhali maliny, na podzim jedině tak houby. Vpravo od nás bylo pole, šli jsme totiž již po okraji lesa. Cesta opět stoupala a v jednom místě nás zaujal železný kříž, na němž bylo napsáno ,,světlo památce na rytíře Romana z Řimic " . Jak později zjišťujeme, Romanovi patřily Řimice snad někdy v 15.století. Kříž je však z novější doby. Přišli jsme až k rozcestí Za Třesínem, kde se nachází křižovatka cest.

Z rozcestí Za Třesínem je možno se vydat po modré a červené do obce Měník, vzdálené půl kilometru. My si vybrali logicky červenou, ale opačný směr. Tato trasa nás dovedla k Mladečským jeskyním, vzdálenými 2 kilometry. Teoreticky je tak možné Měník vybrat jako výchozí místo na naučnou stezku. Z rozcestí jsme ještě překonali další výstup lesem po pěšině, následoval přechod vrcholu po krátké rovině. Minuli jsme několik naučných tabulí s názvy - Lesy Třesína, Vrch Třesín a Plavatisko, kde stávala ve 14.století manská tvrz. A ještě dříve zde stávalo pravěké sídliště. Potom následoval sestup k jeskyním. O nich píšu v samostatném příspěvku, který najdete mezi turistickými cíly.

V jeskyních jsme byli v létě, na podzim jsme pouze okolo nich prošli, i když bylo ještě otevřeno. Po vydlážděné cestě jsme se vrátili zpět k našemu autíčku. Jak je vidět, i již navštívená místa mohou v různých ročních obdobích vypadat úplně jinak. Náš výlet se nám velice líbil a popsanou trasu naučné stezky rád doporučuji celé rodině i s menšími dětmi. Celkem ujdete asi 6 km s mírnými stoupáními krásnou přírodou.

http://www.treking.cz/vrcholy/tresin.htm

Poslední aktualizace: 4.5.2014

Podzimní přírodou z Mladče přes Čertův most a další zajímavosti zpět do Mladče na mapě