Přechod Madeiry (4) - Ribeiro Frio a vyhlídka Balcoes.

Pondělí (22.8.2016)

Vstáváme, snídáme, balíme a vyrážíme na další etapu treku. Po vystoupání od přehrady po asfaltové silnici chvíli tápeme, ale podle mapy se nakonec správně napojujeme na cestu PR 10 Levada do Furado. Po několika stech metrech přicházíme k budově Lamaceiros, kde mají být dle mapy veřejné toalety. Zjišťujeme, že je zde hlavně nádherné místo ke stanování. Proč tohle není v mapě? Vědět to včera večer, že necelý kilometr dál po trase je ideální místo k přenocování, tak jsme nemuseli spát vedle betonové nádrže. Fotíme se aspoň na stromě, na který se dá po šikmém kmeni v pohodě vyjít i s batohem.

Leváda do Furado nás vede převážně ve stínu lesa, kde obdivujeme rozmanitost madeirské květeny. Udivují nás obrovské kapradiny, které mají listy veliké téměř ke dvěma metrům a vyrůstají na dřevnatém kmínku až tři metry vysokém. Tím se spíše než bylině podobají nižším stromkům. Trochu nám to připomíná Cestu do pravěku.

Při zastávce na svačinku se slétávají malí ptáčci a z dřevěného zábradlí nás zvědavě okukují. Ulamujeme pár drobků ze svých zásob českého chleba a házíme jim ho na zem. Nebojácně slétávají na zem a hledají drobky čím dál blíž našim botám. Zkoušíme jejich odvahu, kam až jsou ochotni zajít pro kousek jídla a zanedlouho se tak otrkají, že nám zobou drobky i z ruky.

Pokračujeme dál, stále podél Levády do Furado. Čím blíž jsme Ribeiro Friu, tím častěji potkáváme turisty. V jednom místě se dáváme do hovoru s turisty z Čech, kteří jdou proti nám a ptají se nás, zda-li má cenu pokračovat dál a jestli je tam ještě něco jiného k vidění. No těžko říct, když nevíme co oni dosud viděli. Po našem ujištění, že je to tam opravdu nádherné, pokračují tedy ještě dál.

Nakonec leváda končí a my vycházíme na silnici v osadě Ribero Frio. Přecházíme silnici a po turistickém značení míříme na vyhlídku Balcoes, kterou již známe z obrázků na Internetu. Jedná se o jakousi visutou betonovou desku obehnanou zábradlím, ze které je úžasný výhled na nejvyšší hory Madeiry. Shlížíme dolů do údolí, kam se v příštích hodinách budeme snažit dostat a dole najít nějaké místo k přenocování. Protože se na vyhlídce tísní větší koncentrace lidí, než na kterou jsme z předešlých dní zvyklí, vyklízíme brzy prostor a pokračujeme v naší cestě. Naštěstí se nemusíme vracet dva kilometry do Ribeiro Frio, ale v ostré pravotočivé zatáčce nacházíme zkratku po schodech dolů k silnici do vesničky Achada do Paul Bastiao.

Hladem již skoro šilháme a rádi bychom si po vyčerpávajícím dopoledni chvilku odpočinuli. Z důvodu nedostatku pěkných míst v této části nakonec usedáme na celtu hned vedle silnice Estrada da Laurissilva a konzumujeme chleba se sýrem a salámem. Potom celkem vydatně redukujeme obsah pytlíku solených buráků. Oříšky nám dodávají nejen energii, ale i potřebné minerály.

Po odpočinku se zvedáme a pokračujeme dál po silnici. Podobně jako ráno s nocovištěm, i nyní objevujeme během pár set metrů odpočivadlo s lavičkami a stolem, kde bychom mohli jíst jako lidi (ale to by přeci nebylo ono).
Po zhruba dalším kilometru chůze po silnici odbočujeme doleva na vedlejší silničku Rua Sao Joao po které naštěstí nejezdí tolik aut. Cesta prudce klesá a my obdivujeme políčka kolem silnice na kterých roste hlavně kukuřice a spoustu vinic. Těžkost zdejšího života vnímáme, když vidíme vitálního staříka, který pomalu kráčí do kopce a na svých zádech nese obrovské množství nasekaných rostlin. Možná pro krávu, která se pásla výše ve svahu mezi dráty vinohradu.

Silnice prochází mezi domy místních obyvatel. Stojí zde jak domy krásně nově opravené, tak i ty omšelé, které by opravu teprve potřebovaly. Za kostelem Capela Sao Joao Batista vidíme při pravém okraji silnice otevřený bar. V horkém odpoledni se zde rozhodujeme doplnit, naše již opět docházející zásoby vody. Paní za barem sice neumí ani slovo anglicky, ale naše posunky s prázdnými PETkami v rukách chápe naprosto správně. Ochotně a s úsměvem nám plní lahve lahodnou chladnou vodou. Je už jen ironií osudu, že o 50 metrů níže po silnici nacházíme hned vedle silnice pítko s tekoucí vodou.

Opět se napojujeme na hlavní silnici Estrada da Laurissilva, kterou konečně scházíme o přibližně 400 výškových metrů níže než byla vyhlídka Balcoes a odbočujeme do očekávaného údolí. Prašná cesta pro auta tu sleduje tok řeky Ribeira do Faial. Tady plánujeme najít dnešní místo k přenocování. Brzy máme velké štěstí a nacházíme velice pěkné místo s vysušenou polehlou trávou, hned vedle jakéhosi rozestavěného srubu. Tomuto místu se prostě nedá odolat. Je rychle rozhodnuto a už zbavujeme budoucí místa našich stanů, veškerých nerovností. Dost se to tu hemží mravenci a tak důsledně zipujeme stan, abychom neměli nezvané vetřelce i uvnitř. Večeři vaříme na rozházených prknech pro stavbu srubu, které nám poslouží nejen jako stůl, ale i jako lavičky. Poměrně dlouho do noci sedíme, povídáme, pozorujeme souhvězdí nad našimi hlavami, až nakonec uléháme do svých spacáků pro načerpání síly na další putování.

Pokračování příště...

Všechny (zatím zveřejněné) díly našeho přechodu:

• Přechod Madeiry (1) - přílet a cesta na začátek treku.
• Přechod Madeiry (2) - vyprahlým poloostrovem Säo Lourenco.
• Přechod Madeiry (3) - konečně voda a první levády.
• Přechod Madeiry (4) - Ribeiro Frio a vyhlídka Balcoes.
• Přechod Madeiry (5) - Pekelný kotel za tunelem.
• Přechod Madeiry (6) - Přes nejvyšší místa Madeiry.
• Přechod Madeiry (7) - Útěk z hor před deštěm.
• Přechod Madeiry (8) - Relaxační odpočinek v Ribeira Brava.
• Přechod Madeiry (9) - přes náhorní plošinu Paul da Serra až na konec světa.
• Přechod Madeiry (10) - nejnavštěvovanějšími místy Madeiry k opuštěné levádě.
• Přechod Madeiry (11) - pod vavříny a cedry až do Porto Moniz.
• Přechod Madeiry (12) - zpátky do hor údolím řeky Ribeira da Janela.
• Přechod Madeiry (13) - Nekonečná cesta spáleništěm do Calhety