Přes Trutnov do Brna - 13. den: přírodní rezervace Maštale - okruh cca 9 km: Bor u Skutče - Čertova brázda - Všivické údolí - Kazatelna - Kupadla - Betlémská jeskyně - restaurace Polanka - Kolumbovo vejce a vyhlídky

V noci tady byl očekávaný klid, jen ráno si tu někdo hrál asi s dronem. Už večer to tu bzučelo, ale to nám tak moc nevadilo, ale ráno v 5 hodin? To je fakt brzy. Zavíráme dveře a spíme dál. Do půl 8. V autě klesla teplota pod 20 stupňů, ale ráno je jasno a na sluníčku už opět vedro. Naštěstí se nechá snídat ve stínu auta.

Horší je, že už asi 3. den Otu bolí kdesi v kříži. Jediné, kdy ho to nebolí, je při chůzi. Nejhorší je, když vystupuje z auta nebo se zvedá ze židle. Ani předklánět se nemůže. Jen nevíme, co s tím. Snad to přestane, jako to začalo. Snad se to nebude zhoršovat.

Dnes má být až 33 stupňů. Chtěli jsme si prohlédnout Vysoké Mýto, kde je městská památková zóna. Je tam toho k vidění dost. Naplánovala jsem tam okruh něco přes 3 km, to je určitě aspoň na hodinu. V tom vedru, které je od rána, by to bylo naprosto zničující. Ani větříček nefouká. Třeba se sem ještě někdy vrátíme, dnes to rušíme. Včerejší procházka přes město nám stačí. Jedeme dál dle itineráře. Chceme vyrazit do skal. Tam snad bude příjemněji.

Rádi jezdíme po okreskách, víc toho vidíme. Také dnes jsme chtěli jet přes Cerekvice nad Loučnou. Jenže je objížďka, musíme přes Litomyšl. Cestou nakupujeme - potřebujeme máslo a chleba, kupuji i výborný koláč a banány na svačinu.

 

Přijíždíme do Boru u Skutče. Hned na okraji obce je upozornění, že jsou tu dvě parkoviště. To se často nevidí. V menších obcích zpravidla hledáme, kde můžeme auto nechat. To první parkoviště je v centru obcce a je na slunci, jedeme ke druhému ... a jsme překvapeni. Je to ve starám hangáru, které družstvo asi už nevyužívá a dává ho k dispozici jako parkoviště. Tak tady bude stín celý den. Shodli jsme se i na tom, že tady by se nechalo i přespat.

Před 3 lety jsme si prošli Toulovcovy Maštale. Byli jsme nadšeni. Jenže to je pouze jedna část přírodní rezervace Maštale, kde jsou skalní stěny, věže, údolí vyhloubené zdejšími prameny i Prosečským potokem. Dnes bychom si rádi prošli tu druhou - západní část.

Nejkratší cestou jdeme k lesu. Přicházíme na silnici, která vede z obce a u lesa končí. Tady je i neoznačené rozcestí turistických tras. My pokračujeme dál v přímém směru po žluté, která vede Čertovou brázdou. Až když jsme přešli potok, jsme konstatovali, že je v tom lese konečně trochu příjemněji. Ani pískovcové skály, které vidíme střídavě vpravo nebo vlevo, to neochladily. Asi i ty jsou od slunce za předcházející dny rozpálené. Ale přesto jsme si to užívali.

 

Žlutá značka vede až do Zderaze, ale tam dnes nechceme. Tam jsme už byli, je tam zajímavé pískovcové obydlí. My na křižovatce odbočujeme v pravo po cyklotrase. Současně musím sledovat mapu. Jsou tu různé vyhlídky, skály, ale značená cesta k nim nevede. Neradi bychom to vynechali.

Jdeme celou dobu z mírného kopečka, cesta je však samý kámen, kořen, písek. Musím jít pomalu. Jít a současně se kochat, to prostě nešlo. Odbočujeme na neznačenou cestu k vyhlídce. Nejdřív jsme viděli vlevo prudce stoupající cestu k velkým kamenům. Pak i lavičku. Ota, který je vždy všude dřív, objevil o kousek dál druhou - pohodlnější cestičku k vyhlídce. Moc toho vidět není, ale prostředí je tu pěkné.
Vracíme se na cyklotrasu. Přicházíme na rozcestí Kazatelna - skalní útvar, odbočka. Ke Kazatelně nás směřuje pouze šipka. Je to kousek, samozřejmě do kopečka. Tam šplhám už sama. Ota se mnou nejde - prý tam toho víc neuvidí. Bylo to tam však fajn. Skála se nechala po pohodlné cestě obejít a zezadu jsem se asi po třech schodech dostala mezi skály. To mi stačilo. Ani jsem se nesnažila zjistit, zda se nechá na skálu vylézt. Slíbila jsem Otovi, že nikam nepolezu.

Na rozcestí se křižuje cyklotrasa s červenou turistickou značkou. My se vydáváme vlevo po červené, která vede Všivickým údolím. Po chvíli zjišťujeme, jak je tu najednou příjemně. Po chvíli už víme, proč. Přicházíme k Prosečskému potoku. Na mapě je vyznačená skála Kupadla, tu tady však nevidíme. Možná je to jedna z mnoha skal v okolí. Zato vidíme cedulku Skalní rokle Kupadla. Potok tady tvoří několik tůněk. Kdyby bylo víc vody, byly by ideální ke koupaní. Je tu lavička. Tady by se mi líbilo. Jenže nejsme ještě ani v polovině. Děláme aspoň kraťounkou pauzu - dáváme si malou svačinku.

Pokračujeme příjemnou cestou podle potoka mezi úžasnými skalami. Přecházíme silnici a přicházíme ke skalnímu útvaru Betlém, jehož součástí je Betlémská jeskyně. Byla vytvořena uměle. Na zdi je skalní reliéf, který zobrazuje narození Ježíše Krista. Je považována za někdejší modlitebnu. Jen o kousek dál je ve skále vytesaná lavička.

Blížíme se na křižovatku silnic a také k restauraci Polanka. Ještě jsou prázdniny a tak Ota doufá, že bude otevřeno. Však se už nemůže dočkat. Je tu spousta lidí i cyklistů, ale také velké venkovní posezení, není problém najít volné místo. Ota si dává poličskou Kunhutu, tu ještě nepil. Pak samozřejmě Bernarda. Já přišla na chuť nealko Bernardu grep bitter, ale ředím ho vodou. Pak je to vynikající. Na závěr si dávám ledovou kávu se šlehačkou. Je tady příjemně, klidně bychom tu vydrželi déle, ale ještě musíme zpátky.

Jsme na nejvzdálenější místě, ale také nejnižším. Teď nás čeká kus cesty relativně po rovině a pak do kopečka. Sem jsme dorazili po červené, odcházíme po cyklotrase, která jen zpočátku a kousek kopíruje silnici do Boru u Skutče. Pak už vede lesem. Po čase přicházíme na červenou, po které jsme šli ráno. Ještě před Kupadly červenou opouštíme a jdeme opět jen po cyklostezce. Je to sice cyklotrasa, ale nechtěla bych kolo po ní ani tlačit. Opět vidíme skály, ale už nejdeme přímo podle nich, jsou trošku víc ukryté v lese.

Přicházíme na nám známé rozcestí Kazatelna - skalní útvar, odb.. Ráno i teď jsme sem přišli po cyklotrase, teď odcházíme po červené a stále do kopečka. Naštěstí je to v lese, tak to není tak nejhorší.

Na rozcestí Kolumbovo vejce odbočujeme do skal po červené. Tam je i vyhlídka. Jen ten výhled chybí. O to je tady víc skalisek. Jsou vysoké a my se dohadujeme, která skála je to Kolumbovo vejce. Vždy jsme něco vytypovali, že to by mohlo být, když najednou Ota volá, že už konečně vidí tu pravou skálu, která skutečně to vejce připomíná. Musím uznat, že má pravdu. Jen se musí jít po okraji skalisek, protože je trošku ukrytá pod svahem.

To už se blížíme na konec naší cesty. Jak jsme přišli do obce, uvědomujeme si, jaké to vedro opravdu je. To v lese bylo ještě příjemně. Občas to sice malinko foukne, ale to vedro to neodfoukne.

V autě ukrytém ve stínu hangáru je sice horko, ale s teplotou včera na prosluněném parkovišti se to srovnat nedá.

Jsem tak upocená, že nejdřív dělám velkou očistu. Spoléhám na to, že přijíždějící auto včas uslyším. Před turisty jsem kryta autem. Hned se cítím líp.

Pak až začínám dělat to, co je třeba. Většího hřiba kováře krájím na sušení. Na sluníčku pěkně proschne. Pak jdu vařit večeři. Náhle se zvedl vítr a plechy na střese silně vržou. To bychom se tu v noci moc nevyspali. Budeme muset večer někam popojet.

Po večeři jdeme do obce na točené. U hasičárny je otevřený výčep, už tam ladí nástroje, bude tam asi veselo. Je tam však také hrozný kravál. Raději bychom trochu klidu po té krásné lesní procházce. Další občerstvení je podle cedule na konci obce u vody. Až teď jsme si všimli, že tu mají koupaliště. Plavky však s sebou nemáme. Daleko to není, můžeme se sem večer vrátit. Jak jsme přišli blíž, vidíme, že se nám voda ke koupání vůbec nelíbí. Však se tu také nikdo nekoupe. Jen děti si hrají na mělčině.

Jdeme se alespoň zavodnit. Je tu příjemně, sedíme ve stínu. Točí tu Radegasta, já si dávám nealko Pomelo grep, opět ředěné vodou. Zatím na pivo chuť nemám. Nespěcháme, snad se mezitím trochu ochladí. Dokonce se začíná trochu zatahovat. Ale neochladilo se. Jak jsme přišli do vsi, je tu stále ještě vedro. Když jsme dorazili do hangáru, je tam vzduch ještě těžší. Je rozhodnuto. Vyjíždíme ven - jen kousek, tam jsme objevili kousek panelky stranou od příjezdové komunikace. Tentokrát přeparkovávám já. Poslední dobou si za volant skoro nesedám. Však také hned slyším pochybnosti, jestli to vůbec zvládnu. Nic si z nemístných připomínek nedělám a ten kousek přejíždím. Ale nakonec jsem za volantem měla docela fajn pocit. Měla bych víc trénovat, co kdyby skutečně Ota náhle nemohl řídit. Dřív jsem jezdila hodně a ráda, jenže co máme tohle auto, tak skoro nejezdím. Ota řídí rád a já ráda naviguji. Kupodivu mne nevyužívá, aby si na cestě mohl dát pivo. To mne těší nejvíc. Ale dnes mne pochválil, že by tam lépe nezajel. To mne potěšilo. Jen nevím, zda to myslel vážně.

Vybrali jsme místo docela šikovné. Plechy z hangáru tady slyšet nejsou, vadit tu také nikomu nemůžeme.Venku se už zase vyjasnilo, na déšť to nevypadá. Nakonec i vítr se uklidnil. Sedíme vedle auta venku, je tady už stín. Ještě si dáváme jednu sedmičku z Bakovského pivovaru.

Jdeme spát po 9. hodině, nějak nás to vedro zničilo. Vypadá to, že zase bude hodně teplá noc. Podle předpovědi se má zítra konečně trochu ochladit. V autě je však teď 23 stupňů. Necháváme nedovřené zadní dveře, boční dveře tak napůl. Snad se vyspíme. Ota straší, že ráno budou vyjíždět nedaleko zaparkované traktory.

I když jsem zívala a měla pocit, že lehnu a usnu, tak nakonec usnout nemohu. Sedím a pozoruji hvězdnou oblohu, jak se mléčná dráha zvýrazňuje. Nakonec usínám někdy po 11. hodině, v autě však chladněji není.

Přes Trutnov do Brna - 13. den: přírodní rezervace Maštale - okruh cca 9 km: Bor u Skutče - Čertova brázda - Všivické údolí - Kazatelna - Kupadla - Betlémská jeskyně - restaurace Polanka - Kolumbovo vejce a vyhlídky na mapě