Procházka rodným Brumovem ( 2004) - 1.díl

1.den

Protože mám po noční, jedeme autobusem do mého rodného města na prohlídku jeho památek a návštěvu rodičů ze Zlína až v poledne. Volíme směr přes Valašskou Polanku. Dopravní prostředek je narvaný k prasknutí - je totiž pátek a do svých rodných dědin se vracejí děcka a studenti ze škol a internátů. Naštěstí se od Vizovic bus trošku vylidní. Pohled z okénka na oblohu není moc povzbuzující : je zataženo a šedivé olověné mraky jsou na rozsypání...

Taky jen co vystoupíme v Brumově na zastávce u Mezu, začíná menší průtrž. Naštěstí to netrvá dlouho, déšť ustává a než se dovlečem na kopec Březová k domu mých rodičů, tak už svítí slunce a začíná dusno. Na dvoře nás vítá pes Žeryk a k našemu překvapení na dvoře a v zahradě řádí roztomilý mourovatý kocourek. Má modré očička a v každém z nich nejmíň dva čertíky ! Přivítáme se s mojím tatů a mamů, Jana a máti si spolu vymění dárky ke svátku a pak probíráme na střídačku novinky z "velkoměsta" Zlína a drby z "dědiny". Po kávě si chystáme z podkrovní nějaké věci sebou, nakládáme je do auta, mamě slibujeme přijít na zítřejší oběd a jedeme do mého bytu. Tam do pozdního odpoledne úklid a věšení záclon, pořízení seznamu nutných oprav a pak už vyrážíme do ulic městečka Brumova - Bylnice.

Naše první kroky vedou do jednoho obchodu na doplnění potravin. Městečko zatím nehyzdí ani jeden Supermarket. Síť zdejších samoobsluh a obchůdků z potravinami je postačující. Ostatně několik podnikavých obchodníků rozšířilo a přebudovalo své začínající krámky na " menší obchodní domy" a komu je to málo, tak si může zajet do blízkých Valašských Klobouk anebo do Zlína či na Vsetín.

Pak pomalu obcházíme brumovské náměstí a kocháme se pohledem na komplex budov starobylého pivovaru - ( byl založen r 1576, přežil vpády všech nájezdníků a obě světové války a komunismus, kapitalismus po "česku"a následné vytulování posledními majiteli ho ale položili na lopatky a tak je nyní nefunkční a začíná chátrat). Vrchol kopce nad pivovarem zdobí nejhezčí dominanta městečka - zřícenina hradu Brumova a jeho opravené strážní věže a hradby nám kynou na pozdrav a zvou nás k zítřejší návštěvě...

Za výkladem nového květinářství Jana obdivuje sošky žab a vodníků - POZOR! nejedná se o kýče!! a na info ceduli v parku si zjišťujeme otevírací dobu hradu a zároveň se s překvapením dozvídáme o nově otevřeném Muzeu. Z "Mezáckého" náměstí jdeme po zelené značce a bereme ztečí hradní kopec - no, buďme upřímní - do nejprudšího svahu vedou schody. Nahoře v sedle zdravíme dvě pasoucí se krávy a spolu s Janou se kocháme pěkným pohledem na vrch Březová v záři slunce, stojícího už nízko nad obzorem - a rybníky pod námi. Vlevo je ostrožna se zříceninou hradu - ( v této pokročilé době je ale brána uzamčena ),která je velmi úzkou šíjí, na které právě stojíme, spojena s vrchem Židáky. Ten je součástí Hložce, což je masív Bílých Karpat, oddělený od hlavního hřebene hlubokým údolím říčky Brumovky. Když uděláme čelem vzad, máme před sebou pohled dolů na centrum Brumova s překrásnou okolní krajinou - až po samý horizont vyplněnou pásy karpatských kopců, vršků a hor...

Sbíháme dolů k brumovským rybníkům, které zabírají plochu celé kotlinky pod hradem. Byly vybudovány už za doby pánů z Lomnice, jsou čtyři v řadě za sebou a probíhá kolem nich silnička, procházející celým údolím Hložce. První rybník je největší a má tvar obdélníku, na tom druhém je uprostřed ostrůvek s velikou vrbou. Dříve byl šíjí spojen se břehem, nyní na něm spokojeně a v klidu sídlí divoké kachny a jiní vodní ptáci. Vodní hladina je zdobena koberci leknínů, Třetí, velký rybník má poněkud členitější tvar. Taky se na něm nachází ostrůvek s už vzrostlými stromy a za časů mého dětství byl spojen se břehem rozpadající se železnou lávkou. ( V 60.letech tu stával nad hladinou na kůlech taneční parket a pořádaly se tu benátské noci, které často navštěvovali mí rodičové a ti také s nostalgií vzpomínají ještě na taneční veselice pod lampiony na brumovském hradě.) Čtvrtý rybník je nejmenší, kdysi míval tvar písmene B a vybíhal z něj krátký poloostrov. Vyprávím Janě o svém dětství : Maminka tehdy pracovala v pivovaru a hráz tohoto 4.rybníku nám byla pronajata a my tu chodili séct trávu a seno pro králíky. Užovek, žab, ryb a jiných tvorů tu byla vždy hojnost a o dobrodružné zážitky tu nebyla nouze. Jak je to nad a pod vodou nyní, to nevím, protože rybníky jsou v soukromých rukou a vstupu na hráze brání oplocení, škoda...

Kolem vodních ploch ale naštěstí probíhá ta stoupající silnička, po celé délce tu nalezneme lavičky k odpočinku - nad posledním rybníkem v rokli dokonce i funkční houpačku - a právě odtud, z poslední lavičky je přenádherný rozhled k jihu na všechny čtyři vodní plochy a na zříceninu hradu. Je tu oáza klidu před okolním ruchem - člověk by ani nevěřil, že kousek odtud se nachází rušné pulsující městečko, ostatně rybníky a celé údolí od nepaměti slouží k nedělním vycházkám. Turistická značka tudy nevede, prochází tu ale cyklostezka do Popova...

Dlouho sedíme s Janou u vody a vychutnáváme si romantiku tohoto místa,.Pak se vracíme okolo rybníků a zrušeného koupaliště pod nimi přes čtvrt Žabinec zpět na náměstí. Od hospody Veliká vedou schody na další návrší, na kterém stojí kostel sv.Václava. Fotíme si odtud západ slunce, Janě ukazuju velice originální smuteční síň, která byla vystavěna už za dob "totalitních", pak přes Hůrku, čtvrť se starými domy i novými vilami na hlavní silnici a po ní pomalu ke Kulturnímu domu a k ohromnému, čtvrt kilometru dlouhému bloku Nové školy, která by byla ozdobou i hlavního města !!!! Patří k ní velká tělocvična, krytý plavecký bazén a jídelna - to vše propojeno krytými koridory. Po hlavní silnici pokračujeme přes Bylnici až na rozcestí u bývalého kulturáku a kolem říčky Brumovky se už potmě vracíme kolem nových řadových domů, stadionu a Zdravotního střediska zpět na sídliště Družba a do bytu. Těšíme se na zítřek a tak rychle do hajan...