Loading...
Když se v turistickém průvodci objeví údaj o nejmohutnějším prameni řeky ve Francii, tak následuje hledání, kde že to vlastně je. Nato se zjistí, že pobýváme necelých 30 kilometrů od tohoto pozoruhodného místa a je jisté, že to musíme vidět. Z Avignonu jedeme na východ po silnici č. 900 a za obchvatem obce Les Vigneres podjedeme železniční trať, kde na první křižovatce odbočujeme vlevo. Tady se dostáváme na území přírodního parku Luberon a po silničce, která připomíná naši okresku, jedeme k severovýchodu. Okolní krajinou jsou převážně louky, vinice, olivy a nejsou tu žádné lesy. Krajina se mění až po dosažení řeky La Sorge. Tady je všechno sytě zelené a nechybí tu ani lesy. Po pravém břehu řeky pokračujeme k městečku Fontaine-de Vaucluse. Dostáváme se k parkovišti před městečkem, ale místo tu není ani jediné. To se opakuje i na dalším parkovišti. Musíme projet městečkem a na dalším parkovišti máme štěstí. Tak ještě dvě eura, lístek do auta a můžeme jít.
Procházíme do středu městečka. V této části je poměrně klid a je tady několik muzeí. To nejznámější je o historii francouzské justice a je v něm možnost vidět gilotinu. Další je zaměřeno na francouzský odboj za druhé světové války. Muzeum tu má také básník Petrarca, který ve městečku žil. Jdeme do středu městečka a tady to je jak ve včelím úlu. Restaurace jsou plně obsazené, stánky se vším možným obklopují skupiny turistů. Proud lidí míří k řece. Ta i když od pramene urazila 600 metrů je hodně divokým tokem. Její sílu využívá místní papírna, ve které se stále pracuje tak jako v 15. století. Na nábřeží jsou další restaurace a velké mlýnské kolo je objektem fotografů. Nad řekou se vypínají vysoké skály a na jedné z nich se tyčí zřícenina hradu Petrarque. Jediná cesta stoupá údolím a po ní postupuje hustý dav návštěvníků. Není jiná možnost než stoupat s davem. Výhledy na okolní skály jsou velkolepé. Šumící řeka pod námi s průzračnou vodou je předzvěstí něčeho mimořádného. Cesta končí a v okolí po kamenech přelézají lidé. Zákaz, nezákaz, lidé jsou prostě všude. Pod skalou je modrá hladina pramene. Údaje na tabuli říkají, že z podzemí vytéká každou sekundu 90 000 litrů vody. Naše naděje, že by příliv turistů v době oběda mohl opadnout, se nenaplnila. Tak ještě snaha o nějakou tu fotku bez lidí a pak již sestupujeme opět v davu do městečka. Je červen a člověk si musí položit otázku, jak to tady vypadá v létě. Dát si tady oběd je také naprosto vyloučené. Tak něco k zakousnutí ze stánku a jdeme k autu. Naším odjezdem děláme radost dalšímu motoristovi, který čekal před zcela zaplněným parkovištěm. Zážitek na jedničku to zrovna nebyl, ale i tak jsme odjížděli spokojeni.