Bonnieux – Juliánův most (Pont Julien)

Francouzská Provence je úžasná už jen díky tomu, že svým návštěvníkům nabízí opravdu vše představitelné, tedy i stavby antické. Jednou z těch nejkrásnějších je Juliánův most, nacházející se u silnice a cyklostezky mezi městečky Bonnieux a Apt, tedy v departementu Vaucluse a kraji Provence-Alpes-Cote d´Azur. Jedná se o pozoruhodnou vápencovou obloukovou stavbu, pocházející z 3. století př.n.l. Most byl součástí nejstarší cesty, kterou Římané ve Francii vybudovali a která vedla do Španělska (a také do Roussillon, Alp a Říma).

Celý tříobloukový most, který byl od prvopočátku součástí římské cesty Via Domitia, je dlouhý 80 metrů, přičemž rozpětí středového oblouku dosahuje 16 m, to celkové pak 46 m. Jeho šířka je 6 m (samotné vozovky 4,2 m) a výška 11,5 m. Použitý vápenec pochází z luberonského lomu a všeobecné se předpokládá, že tento most zde nahradil svého staršího předchůdce.

Název tohoto krásného – a od roku 1914 památkově chráněného – mostu přes řeku Calavon však neodkazuje k císaři Juliánovi, který vládl až ve 4. století n.l., ale k nedalekému městu Apt, v době vlády Říše římské nazývanému Colonia Julia Apta. Však také se jedná o stavbu, která sice vznikla pravděpodobně „dávno“ před naším letopočtem, ale někteří odborníci se domnívají, že se tak stalo až na přelomu tisíciletí a za vlády císaře Augustiána nebo samotného Julia Caesara.

Odborníky dodnes fascinují stále nevysvětlené velké otvory na vnitřních obloucích. Většinou se uvádí, že se jedná o místa, kam byly při stavbě umístěny dřevěné čepy, ale nabízí se také možnost, že zde bývaly měděné hroty, které v průběhu staletí rozkradli lupiči. A nemožná není ani eventualita, že tyto otvory byly použity při stavbě menší přehrady, která sloužila k napájení říčního kanálu, jehož stopy lze stále ještě vidět.

Římský most Pont Julien byl součástí francouzské – i mezinárodní - silniční sítě až do jara roku 2005, kdy mu po více než dvou tisíciletích bylo odlehčeno výstavbou vedlejšího nového mostu. Ještě předtím byl rekonstruován v roce 1789 i v průběhu 20. století.