Rozhodli jsme se, že si dáme po cestě pauzu a budeme se jen tak poflakovat po okolí. Zajeli jsme do Apt, konaly se tam Levandulové slavnosti, všude sklízecí stroje a všechny možné výrobky z levandule a s levandulí, včetně levandulové pizzy, což byl fakt humus. Ale jinak to bylo fááákt Echt Provence! J
Apt je městečko malé, ne moc zajímavé, pěší zóna s obchůdky je pěkná, ale to je tak asi vše.. Všechny akce se tam zřejmě odehrávají na parkovišti.
Den čtvrtý - pondělí: Azurové pobřeží
Plánovaný výlet na Azurové pobřeží nedopadl zcela podle našich představ. Přejeli jsme pohoří Grand Lubéron, míjeli Pertuis směrem na Aix-en-Provence a dál přes Marseille do Cassis, městečka pověstného svou krásnou polohou mezi kopci a malebnými domečky na pobřeží, městečka, kde žil český malíř Rudolf Kundera. V Marseille byl velký provoz a bylo divné, že přes všechen ten chaos a nedisciplinovanost především chodců, se po dobu našeho průjezdu nikomu nic nestalo. Ani nám. J Vyjeli jsme serpentýny nad Marseille, kde se nám otevřel skvostný pohled na město, nemohla jsem jinak, než si ho vyfotit.
Kolem 10,00 hod. jsme celí natěšení dorazili do Cassis a začali hledat parkování. Nevěděli jsme, že to bude bohužel ta největší potíž. Všechna parkoviště a podzemní garáže již byla v tuto hodinu obsazena. Ani myška by neproklouzla, natož auto. Nějakou dobu nám v tom provozu a strkanicích aut trvalo, než jsme se vymotali ven a snažili jsme se improvizovat. Sjeli jsme z hlavní, která vede v podstatě kolem celého pobřeží na první odbočce do městečka La Ciotat. Tam jsme v klidu zaparkovali v boční ulici a hurá se vykoupat! Na pláži jsem zjistila, že jsem si vzala místo plavek omylem tričko. Takže jsem si v nedalekém obchůdku koupila nové plavky. No, na cenu raději nehledět, ale líbily se mi i sedly.. tak proč ne. Voda byla báječná, skutečně azurová, vykoupali jsme se a bílí jako vápeníci, jsme odpochodovali do bistra vedle pláže dát si kávu a já si dala výborný ovocný kokteil, Martin zmrzlinový pohár. Ceny celkem lidové (káva 1,90 EUR, kokteil 4,90 EUR, zmrzka kolem 5,- EUR). Protože spolucestující neměli moc náladu, jelo se domů.
Den pátý - úterý: Gordes, Senanque, Fontaine-de-Vaucluse
Vyrazili jsme do poutního městečka Gordes. Opět na kopci s velkým rozhledem. Spousta lidí, přeplněná parkoviště. Městečko krásné, na náměstí trhy, jé a uviděla jsem i mé oblíbené lanýže! Až projdeme město, musím si alespoň jeden nebo dva koupit do oleje. Prošli jsme město, koupili pohledy i známky, zašli na kávu do blízkého bistra podle návodu "znalých" z internetu, kdy nejlepší je jít tam, kde vidíte místní štamgasty! J Což se potvrdilo. Hned u dveří jsme viděli místního štamgasta, co pil cosi růžového s ledem...ukázala jsem na jeho skleničku a anglicky se zeptala, co to má. Rosé with ice. OK, sice mi to nešlo do hlavy (četla jsem, že z hlediska francouzské kultury si dávat led do vína může prý jen neznaboh), ale měl pravdu, bylo to v tom horku super osvěžující, než si dát kafe! J Dala jsem si dvě skleničky a začínala jsem mít super náladu na nakupování! J Jenže sotva jsme vylezli z bistra, zjistili jsme, že se ve 12,00 balí... takže jsem stihla koupit jen tři balíčky úžasného koření, které ještě nestihli sbalit a hurá do kláštera Senanque.
Klášter Senanque opravdu nezahanbil svou pověst a všechny překrásné obrázky z fotografií z Provence, na nichž skoro nikde nechybí. Úžasná stavba mezi levandulí - pohled za všechny peníze! Zaplatili jsme si vstup dovnitř s průvodcem. Bohužel, nerozuměli jsme mu ani slovo a uvnitř to vypadalo podobně jako ve Františkánském klášteře v Chebu i včetně atria a křížové chodby. Jen vstupní aula byla skutečně monumentální. My holky jsme si musely přehodit přes sebe deky, asi abychom nesváděly mnichy, které jsme stejně ani nezahlédly. J Po cestě jsem ztratila kloubouk za 20 EUR, ale protože jsme ve Francii, někdo ho odevzdal na pokladnu, kde mi ho s úsměvem vydali.
Pokračovali jsme do Fontaine-de-Vaucluse, městečka vodáků a skal. Dali jsme si pizzu a salát, koukali na skalní hrádek a rybáře, který lovil ryby, které pod nám plavaly v řece a v průzračné vodě byly krásně vidět. Na náměstíčku v davu vyřvávali cyklisté, kteří sem dorazili, hlasitou češtinou, raději jsme vyklidili pole. Ještě nakoupit a domů...
A cesou zpět provensálské Colorado (de Rustrel) - křídové pískovcové skály nedaleko Apt, jež krásně obarvilo železo...
Den šestý - středa: Avignon a Pont du Gard
Avignon byl naším dalším plánovaným cílem. Zaparkovali jsme před středověkými hradbami Avignonu a hurá do centra. Vidět papežský palác (ve kterém v době tzv. dvoupapežství od r. 1378 sídlil papež Klement VII.) a slavný Avignonský most na řece Rhóně.
Avignon je město krásné, my měli trošku víc živo, protože v Avignonu probíhá v červenci festival hudby a divadla. Celé město bylo ověšeno plakáty a všude se válely letáky. V půl jedenácté se město teprve probouzelo k životu. Avignon je místem spousty alternativních umělců a skutečně kulturou žije. Slavný Avignonský most je slavný, přestože (nebo právě protože?? J) se v 17. století rozlomil a už nikdy nebyl znovu dostavěn. Naproti na druhém břehu stojí věž Filipa Sličného a my jsme ještě zajeli omrknout pevnost Saint-Andre ve Villeneuve les Avignon, kterou nechal postavit francouzský král, asi aby mohl šmírovat papeže na druhém břehu. J Pevnost hezká, ale jinak kde nic, tu nic... J Tak jsem si alespoň sebrala ze země kousek zajímavého skla s kusem zdiva. Snad původní.
Pokračovali jsme dál k původně nejdelšímu viaduktu v Evropě, mostu Pont du Gard. Parkoviště nás na hodinu stálo 18,- EUR, zřejmě cena za okoukání mostu. Jinak pod mostem šutrové brouzdaliště pro ochlazení sežehlých turistů, jako jsme byli my.
Den sedmý - čtvrtek - Banon, Sault a okolí - prostě levandulová pole, kam se podíváš!
Tenhle den byl báječný. Objeli jsme prostě vyhlášené okolí Apt s levandulovými poli a místními regionálními potravinami a výrobky. Všude zavařeniny, zeleninové čalamády, uzená masa, kandované ovoce, olivové oleje různých chutí, koření, naložená masa a paštiky, mýdla a různé další produkty z levandule včetně levandulového medu. Krása, krása. Starobylá městečka s malými uličkami na kopcích, vůně bylinek, místní stařešinové, hrající Petanque.
Městečko Banon nás vlastně příliš neuchvátilo. Snad jen úžasné "modré knihkupectví" Librairie Le Bleuet (chrpa) a sýr Banon, který jsme neochutnali..
Ale zato neplánováné Simiane-la-Rotonde, to bylo něco úžasného! Bylo to jednoznačně nejkrásnější městečko mezi levandulemi, které jsem kdy viděla. Pohled, kterého asi nikdy nebudu mít dost.
Také v městečku Sault se nám moc líbilo. Je to samozřejmě trochu komerčně zaměřené městečko se všemi výrobky z levandule, ale patří to tam, to je Provence! Krásný výhled, výstava fotgrafií v parku, a zas ten Petanque! Zkusme si představit, že by se naši stařešinové scházeli na společenské hry venku! Moc se mi tento jejich zvyk líbil.
Zašli jsme tam s Martinem do cukrárny na klasickou francouzskou dobrůtku - Crepes Suzzette (palačinku) - já měla se zmrzlinou, jablky, karamelem a Calvadosem, Martin si dal s meruňkami a také nějaký šnaps tam byl... bylo to skutečně vynikající, ta kombinace chutí - to oni umí! Mňam!
Koupila jsem si tam na památku super bombarďáky s madeirou a taky spousty mýdel a také obrovskou kytici levandule - nedošlo mi, že není suchá a teprve schnout bude, takže mi půlka po cestě domů opadala.
Tento den byl skutečně provoněný levandulí a skoro nejkrásnější ze všech dnů naší dovolené!!!!
Cesta zpět
V sobotu vyrážíme směr Sisteron, Gap, Briancon, Montegenevre, Claviere... v Sisteronu jsem chtěla vidět nádhernou pevnost nahoře na skále, ale projížděli jsme městečko krokem, díky šílenému množství lidí a aut, která dezorientovaně motala úplně všude, a tak jsme se ani neodvážili hledat někde místečko k parkování.
Dále směřujeme do Verony, kde trávíme dvě naše poslední noci dovolené, ale to už zas jindy.