Provence – městečko Gordes.

Gordes se dostalo mezi naše cíle již při plánování cesty do jižní Francie. V našem dočasném domově v Avignonu, při večerním studování map, se ukázalo, že Gordes není zas tak daleko. Z Avignonu jsme vyjeli na východ po silnici N 7, podjeli dálnici a po D 900 pokračovali ke křižovatce se silnicí D 2. Tady jsme odbočili vlevo a po několika minutách jsme měli městečko na dohled. Z D 2 jsme na jižním okraji obce najeli na Rue de la Combe a po ní se dostali k parkovišti na severním okraji města. V několika řadách tady stály desítky aut a po krátkém čekání jsme obsadili jediné volné místo, ze kterého právě někdo odjel. Jak se později ukázalo, měli jsme docela štěstí.

Městečko se nachází na návrší, při jižním okraji pohoří Monts de Vaucluse. Malý a Velký Luberon je další název tohoto horského celku. I když v Provance je hodně míst, které čnějí vysoko nad okolím, má Gordes mezi nimi prim. Krátkým pohledem do minulosti zjistíme, že Římané tu měli osadu s chrámem. O něco později tento kraj pustošili Arabové a když se to trochu uklidnilo, založili tady benediktini v 8. století opatství. V roce 1013 tu byl postaven kamenný hrad a místo se jmenovalo Castrum Gordes. K tomu přibyl i románský kostel sv. Firmina.V 16. století byl hrad přestaven v renesančním slohu na zámek. V 18. století proběhla přestavba kostela. V okolí hradu se postupně rozrůstala osada. Domy se stavěly z kamene a úzké, klikaté uličky byly dlážděné.

Do života místních obyvatel v 19. a 20. století zasáhla změna obživy. Ve větším se začaly pěstovat olivy, mandle, fíky a mořena. Někde jsem vyčetl, že v roce 1914 bylo ve městě a jeho okolí 18 větrných mlýnů. Zájem veřejnosti o město se zvýšil s působením malířů. Malovali tady Marc Chagall, Jean Deyrolle, Victor Vasarety a mnozí další. Současnosti město doslova okupují turisté. Dovolím si tvrdit, že se jedná o tisíce. Lidé jsou všude a procházet se městečkem znamená obrnit se trpělivostí. Stará část je poměrně malá a projít ji je otázkou slabé hodinky. Z několika míst se otevírají velmi hezké výhledy do okolí. Každý dům města je prostě nádhera. Je možná prohlídka zámku a kostela.

I přes zahlcenost turisty se nám tady líbilo. Problém nastal s dobou oběda. Několik zdejších restaurací bylo přeplněno a další zájemci o oběd čekali až se něco uvolní. Koupit si něco v krámku se ukázalo skoro nemožné. Všude houfy lidí a na bagetu jsme čekali přes dvacet minut. Přejít silnici bylo malým hazardem. Přijíždějící auta a motocykly objížděly parkoviště a dopravu na náměstí řídila policie. Lze doporučit podívat se na město z jiné strany. Slunce nám dovolilo pohled od západu a je to skutečně pohádka. V klidu jsme mohli vypít kávu až u kiosku na parkovišti. Když jsme odjížděli, místo okamžitě zabral další šťastný řidič. I přes všechny malé nesnáze, městečko za návštěvu stálo. Což jistě potvrdí i soubor fotografií.