San Teodoro, město slunce a moře.

San Teodoro, střed města  •  Fotografie (83)  • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (83 fotografií)

San Teodoro, kostel sv. Theodora

San Teodoro, kostel sv. Theodora

Vstoupit do fotogalerie (83 fotografií)

Letadlem z Prahy do Olbie na Sardinii to jsou necelé dvě hodiny. Po dosti tvrdém a nepříjemném přistání procházíme do haly na letišti v Olbii. Následuje zdárný pokus najít naši delegátku a po necelé půlhodince se díváme z okna autobusu na vzdalující se letištní halu. Teplotu 27° C a oblohu skoro bez mráčku uvnitř klimatizovaného autobusu člověk moc nevnímá. Jedeme k jihu po rychlostní silnici a já se mohu plně věnovat krajině za oknem autobusu. Krajina je již dosti vyprahlá a z větší části to jsou Pastviny na svazích kopců s řídkým porostem stromů. Přejíždíme několik mostů nad skoro bezvodými toky řek a kopce v okolí nabírají jak na výšce tak i mění tvar svých vrcholů. Objevují se i skály zakončené hrozivými špicemi. Za více jak kilometrovým tunelem se krajina na východě mění v mírně zvlněnou pahorkatinu, za kterou je již Tyrhénské moře. Směrovka z nápisem San Teodoro je signálem k odbočení a po chvíli vjíždíme do města. Ulice zdobí stovky rozkvetlých keřů, za nimiž se ukrývají hezké menší domy. Autobus zastavuje před hotelem, který bude po několik dalších dní naším přechodným domovem.

Ubytování bylo rychlé a s velkou zvědavostí otevírám nám určený pokoj č. 13, obsahuje všechno co člověk potřebuje a tak ještě rychle vybalit a něco udělat se zbytkem dne. V recepci dostáváme plán města, ve kterém nám velmi ochotná recepční vyznačuje ulice vedoucí do jeho středu a můžeme jít. Oleandry v ulicích jsou v plném květu a to ve všech možných barvách, kromě modré. Palmy a araucarie z výšky svých korun přehlížejí okolí a bambusový porost u rozestavěného domu je neproniknutelný. Velká část domů má živé ploty a původně brazilské bougainvillei se tu dokonale zabydlely. Milovníci květin si zde přijdou na své. Je tu i dosti hustý provoz a auta jsou snad všude. Kolem ulice se ve větším počtu objevují restaurace a kavárny. Blíže ke středu je více obchůdků a uličky jsou stále užší. Věž kostela nám dává vědět, že střed je na dosah. Náměstí je malé, nepravidelného tvaru a část mezi kostelem a informačním centrem je tržištěm. Vládne tady čilý ruch a prodávají se především suvenýry. V uličkách kolem náměstí jsou jen a jen obchůdky, kavárny a restaurace a to jedna vedle druhé. Přichází večer a městečko ožívá, nás čeká večeře v hotelu, ale zítra budeme pokračovat.

Východ slunce na pláži jsme zvládli a po snídani zase do města. San Teodoro má kolem tří tisíc obyvatel a je z větší části postavené v posledních desetiletích. Dá se říci, že všechno směřuje na turistický ruch. Hotely a kempy jsou především blíže k moři a střed města patří obchodu. Supermarketů tu je jen několik a jsou v okrajové části města. S parkováním to tu asi není jednoduché a to jak ve městě tak i u moře. Sakrální památky jsou pouze tři a to dva nové kostely a hřbitovní kaple. Také byly postaveny v posledních desetiletích. Domy ve městě jsou z větší části přízemní, méně je jednopodlažních a vícepodlažních tu je jen několik. Dozvěděl jsem se, že stavět vysoké budovy se tady prostě nesmí. Vše nové musí respektovat zdejší krajinu. Pokračujeme v prohlídce města, procházíme uličkami, ochutnáme i zdejší výbornou zmrzlinu a vybíráme si klidnou pizzerii, kam jdeme na oběd. Přicházíme k uličce, ze které a do které se valí davy lidí. Zvědavost nás zavedla na obrovské tržiště. Pastva nejen pro oči, prodává se tu všechno možné co si člověk dokáže představit. Od zeleniny po zlato. Stánků jsou desítky a je vidět, že velkou částí kupujících jsou turisté.

Zbývá nám podívat se do obydlených částí městečka. Tady je to už o něco horší, co se týče pořádku. Dokonce i stará motorka skončila ve křoví. Zacházíme se podívat na zdejší hřbitov, je to hodně jiné než u nás. V západní části města protéká řeka, ale ta je skoro bez vody a její koryto je tak trochu skládkou odpadů. Jedním ze složitých úkolů bylo najít zdejší autobusové nádraží. I tady trpělivost přinesla ovoce. Co zbývá, snad ještě něco o cenách v přepočtu na koruny je to o něco vyšší, nejlevněji se nakupuje v marketech, to je skoro jako u nás doma. Pokud se necháme obsloužit, musíme počítat, že zaplatíme o hodně víc. Záleží i na výběru restaurace. Stejné jídlo v různém podniku může být i jednou tak drahé. Informační centrum na náměstí má internet, většina plánků a mapek je v italštině, ale našli jsme i průvodce v ruštině. Dá se tady využít angličtina a manželka docela uspěla i s francouzštinou. Místní jsou docela milí lidé, snaží se poradit a většinou se dosáhne úspěšné rady. Na závěr, mezi turisty je snad celá Evropa a je tu i hodně Čechů. Okolí města, moře a pláže jsou již jinou kapitolou. A to ostatní už nechám na fotkách.

Autor: Bohumir

Další články autora: 1516

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli