Loading...
Další den našeho pobytu na Sardinii, tak ten bude patřit seznámení s Tyrhénským mořem. Blíže určeno, se dvěma plážemi v blízkosti městečka San Teodora. Ještě večer se snažíme zjistit, v kolik hodin vychází slunce a dostáváme se k informaci, že to bude v 5 hodin a 55 minut. Ranní lomoz dvou mobilů nás dostává z postelí a po chvilce jdeme ještě potemnělou ulicí k moři. Přicházíme na pláž a trochu zklamaně pozorujeme mraky nad mořem. Okolní ticho občas naruší šplouchání drobných vlnek. Po chvíli mračna na východě začínají blednout a očekávaná podívaná začíná. Na severu je vidět trochu zamlžený ostrov Di Tavolara, který se tyčí nad hladinou do výše přes pět set metrů. Na opačné straně vidíme potemnělé špice hor. Mezi mraky a mořem se objevuje srpek slunce, který se pozvolna zvětšuje. Mračna se trochu rozestupují a jejich přítomnost dodává východu slunce na tajemnosti. Ohnivá koule se odpoutává od hladiny moře, prostupuje mračny a po chvilce mezi nimi zcela mizí. Každodenní pohádka končí, a tak jdeme do hotelu a po snídani se vracíme na pláž.
Pláž La Cinta patří mezi ty nejlepší, které jsem kdy viděl. Nachází se severně od městečka San Teodoro a její bílý písek pokrývá břeh zátoky v délce přes tři kilometry. Její šíře se pohybuje mezi 50 až 100 metry a na západní straně ji od pevniny odděluje Laguna di San Teodoro, která je chráněným územím. Z pláže jsou zajímavé pohledy k západu a jihu, kde se táhne hřeben a k severu na již výše zmíněný ostrov Di Tavolara. Pohled na mořskou hladinu dává odpověď, proč se Sardinii říká „ smaragdový ostrov“. Již po prvních krocích po pláži je jasné, že se člověk musí zout. Chůze po písku na rozhraní vody a souše je příjemná. I když je dopoledne, pláž se postupně plní. Je zde několik míst s plavčíky a půjčovnou lehátek ( za den 15 euro). Čím se jde dále od parkoviště tím ubývá lidí a ke konci pláže je skoro prázdno. Severní část je vyhrazena padákům a je to zajímavá podívaná. Z pláže jsou výhledy na již zmíněný ostrov La Tavolara, který doslova přitahuje a k jihu na městečko a jeho okolí. Není možné odolat koupání, jdu od břehu a stále mám vodu jen po kolena. Větší hloubka začíná přibližně po 70 metrech od břehu a voda je stále průzračná.
Chvilka odpočinku po šestikilometrové chůzi po pláži, následuje oběd ve městě a přesun na pláž Cala d´Ambra. Ta je východně od města a samotná cesta k ní je hezkým zážitkem. Jde se po Via Cala d´Ambra, která je plná kvetoucích keřů. Na pastvině v okolí stádo kraviček spásá polosuchou trávu a asi by těm našim hodně závidělo. Domov nám také připomněly kvetoucí zeměžluče, zřejmě rostou po celé Evropě. Samotná pláž byla poloprázdná, je o hodně menší a sem tam jsou v moři i kameny. Je možné tu posedět v restauraci přímo na břehu moře. Z pláže je hezký výhled k severu, kde se tyčí La Tavolara a také na několik kopců na jihu. I když bylo velmi horké odpoledne, na pláži bylo jen pár lidí. Okraje pláže tvoří pás neproniknutelných křovin. Vracíme se do města a záměr prohlédnout si ještě místní přístav se nekonal. Přístav právě prochází rekonstrukcí a přístup na stavbu není povolen.