Slovinsko - den č.2 (Zelenci, Kranjska Gora, Vršič Pass, vodopády Boka)

Den jsme začali v národní krajinné oblasti Zelenci, která vypadá z počátku nenápadně, ale když k ní dorazíte, tak vás naprosto uchvátí. Nachází se zde nevelké neplacené parkoviště a vzhledem k tomu, že jsme na místo dorazili kolem 7. hodiny, tak jsme zde nikoho nepotkali. Na konci lesní cestičky se nachází navazující dřevěná stezka a u ní ledovcové jezírko plné pstruhů. Někteří pstruzi ale okusili neomalenost a neurvalost lidí a tak jim například od huby visí olůvka na vlasci.

Na dně jezírka jsou mini vulkánky u nichž je možné sledovat pohyb. U jezírka se nachází také rozhledna s naučnou tabulí, která vám sdělí, které organismy zde žijí.

Následovala cesta k jezeru Kranjská Gora, které bylo také naprosto neuvěřitelné. U jezera se nachází kámen s kozorohem, na kterém je možné se vyfotit. Pokud o takovou fotku stojíte, tak doporučuji přijet brzy ráno, než kvůli ní budete stát frontu.

U jezera je krásné posezení, opět dřevené cestičky a most, dřevěná rozhledna a jezero plné pstruhů.

Je zde neplacené parkoviště a ráno je to ideální místo na snídani v přírodě

Poté nastalo nevídané stoupání k Vršiči, který je ve výšce 1611 mnm. Cesta, ač byla dlouhá několik málo kilometrů, tak byla neuvěřitelně zdlouhavá. Klikatá silnička vyžadovala nízkou rychlost a v jednom úseku zrovan renovovali ochranné sítě, tudíž zdržení bylo značné a Kia Ceed, kterou jsme jeli zde měla aktuální spotřebu okolo 30 litrů. Slabším autem nebo autem s nižším podvozkem asi není dobré jezdit touto cestou. Z druhé strany jsme ale běžně vídali jezdit malé Fiaty nebo Clia.

Celou cestu nás navíc provázelo poměrně velké množství motorkářů.

Po vystoupání do 1611 mnm jsme zaparkovali na plném bezplatném parkovišti a vydali se na procházku s výhledy do údolí. Na konci naší krátké procházky se nacházel bunkr, který za 1.sv.v. sloužil jako mezistupeň lanovky převážející munici a jídlo pro vojáky. Odtud je také výhled na Obličej – přírodně vytvořený obraz obličeje na skále.

Výlety jsme ukončili mírným stoupání na vyhlídku na vodopády Boka, který je při pohledu z mostu prakticky ukrytý. Vodopád je v deštivých dnech velmi mohutný, my jsme ho viděli v té útlejší formě. I zde jsme zaparkovali na bezplatném parkovišti.

Následoval přesun do kempu – Villi Volarje, který byl nepatrně rastafariánského vzezření. Majitel byl nesmírně nad věcí a naprosto v pohodě. Při příjezdu neprobíhala žádná registrace a žádná kontrola dokladů. Je to jeden z těch menších kempů, kde se všichni zdraví a namusíte se bát, že by vám někdo něco ukradl. Asi 50m od našeho stanu se navíc nacházela řeka Soča, která byla sice neuvěřitelně ledová, ale k večerní relaxaci jako stvořená. Přímo před stanem jsme navíc měli malý potůček s dvěma pstruhy. A večer se zase jiní pstruzi opékali. Ráno jsme zaplatili 20 euro za 2 lidi, 1 noc, 1 stan, voda zdarma.