Štěpánov – Mohelnice, Litovelskou Amazonií na sněženky i bledule

Už loni se mi podařilo zachytit (sice na závěr) množství kvetoucích sněženek v oblasti Litovelského Pomoraví, tentokrát jsem se do středomoravské „Amazonie“ vypravil o něco dříve – no ono i to jaro začalo zase o něco dříve (navíc vlastně ani nebyla žádná zima).

Přeci jen dřívější termín ranní chlad rozhodl o využití hromadné dopravy, tedy vlaku. Ten je naštěstí vlastně prázdný, ač tedy ze zpráv slyším, jak Češi nedodržují zákaz srocování větších skupin, souprava Regioshark je vlastně prázdná.

Start trasy je ve Štěpánově. Už loni jsem pozoroval pohyb cyklistů u lokality NPR Ramena řeky Moravy někde od jihu, což mě naznačilo, že ja tem průjezdná cesta. Do Horky beztak nemá cenu jet, často jezdíme do Lovecké chaty, ale ta v březnu ještě nebývá otevřená a teď s koronavirusem by beztak bylo zavřeno.

Takže od nádraží kousek po místní komunikaci (kostkovano-asfaltové). Pak se přejede asi 150m po silnici 446 (to je druhotřídka od Olomouce na Uničov, ovšem jen kousek před železniční nadjezd a je tu odbočka na polní cestu. Je to taková prastará asfaltka k jakési stodole, kde končí zpevněný povrch. Tabule u mostu prozrazuje, že tu začíná CHKO, ale vodné tok, který most překonává není žádné rameno Moravy, ale Benkovský potok, ale tady v té rovině to skoro nejde rozlišit. Pár set metrů se cesta dá nazvat polní, nebo lesní. Spíš jde jen o uježděnou hlínu, ale jak vstupuje do lesa (spíš mezi stromy) mění se povrch v panelku, o něco později přijde asfalt. Brzy se v podrostu lesa objevují první bílé květinky, zprvu ve skromném počtu, postupně je počet rostlinek výraznější až přechází souvislejší plochy. Sněženky mají přeci jen méně výrazné kvítky, takže nevytváří pohledově taky výrazné plochy, jako další symboly jara, bledule.

Hraniční označení rezervace Ramena řeky Moravy upozorňují na vyšší výskyt rostlin. Brzy je tu hlavní koryto Moravy. Po dřevěné, poněkud houpavé lávce se dá přejít na pravý břeh, defakto ostrov, kde jsou další porosty bílých květů, Ten zmíněný ostrov tu vlastně vytváří tzv. Mlýnský náhon, jedno z ramen řeky, které se odpojuje u jezu u Řimic, nebo chcete-li pod Templem.

Ale těch ramen a kanálů je v Litovelském Pomoraví více. Defakto tu je taková vnitrozemská delta, kterou nadneseně místní označují jako Litovelskou Amazonii.

Od lávky zbývá asi kilometr a je tu silnice od Střeně do Lhoty (a Nákla). Za mostem odbočím na cyklotrasu k Litovli. Zde prochází značená cyklotrasa, která je součástí dálkové cyklotrasy Moravská stezka. Povrch je příjemně asfaltový a protože to je lautr rovina, cesta utíká příjemně rychle. Kolem trasy je poněkud méně sledovaných květů, ale přibývá zelených lístků medvědího česneku (což se teď na jaře hodí, jako přísun čerstvých vitamínů). U nového Mostu přes Bahénku (jedno z říčních ramen) se trasa dělí do dvou variant, tentokrát velím ten směr pravý (trasa 6027), ta se více blíží hlavnímu toku. Jak se zase přibližuji řece, přibývá více bílých květin, a jak zostřím pohled jsou to bledule. V blízkosti mostu jsou to vskutku husté koberce a protože bledule mají větší květy, dojem je o to vyšší.

Bledule se tu míchají i se sněženkami a začínají i jiné kvítky, většinou nějaké dýmnivky.

Nějaké dva, tři kilometry a objevují se první stavení Litovle, královského města, které dalo celé chráněné oblasti jméno. Protože díky koronaviru jsou hospody zavřené, pokračuji dál. Tentokrát ne žádnou cyklotrasou ale po červené TZ. Ta sleduje zčásti jeden z náhonů, který se odděluje u velkého jezu západně od Litovle. To rameno je tzv. Nečíz. Je to to říční rameno, zde tedy spíš umělý kanál, která protéká pod radnicí a z části vystupuje na náměstí.

Za jezem to je přímo podle hlavního toku. Na okraji lesa začíná další z četných rezervací CHKO, Vrapač. Jako většinu lesa v Pomoraví, i tady les tvoří většinou listnatý les s převahou dubu (do toho různé olše, sem tam buky, javory, jeřáby). Ve Vrapači to je skoro místy pěkný prales. Opět přibývá porost sněženek, který tvoří opět rozsáhlé plochy kolem silnice od Mladče do Nových Zámků.

V bývalém lichtenštejnském sídle je v současnosti sociální ústav. V menším měřítku tu v minulosti zdejší větev šlechtického rodu vytvářeli komponovanou krajinu s různými zastaveními, poněkud v menším měřítku, než na hlavním sídle kolem Valtic a Lednice, ale něco málo se z těch zastávek dochovalo. Od zámku pokračuju po modré TZ. Tentokrát přes řeku se podívám na obelisk, ale Chrám přátelství, neboli Templ je na mé straně Moravy.

 

Poslední kilometr zbývá k Novým Mlýnům. Bývala tu vyhlášená rybářská hospoda (dokonce dvě), v poslední době spíš vodácká stodola. Zatím je tu ale prázdno a to ne jen kvůli karanténě, ale zatím je brzo.

Od osady se dá pokračovat neznačenou lesní cestou pod návrším Mlýnského vrchu, asi po kilometru je třeba odbočit na louku polní cestou spíš necestou ke slepému říčnímu rameni, kde navazuje už značně neudržovaná polní asfaltka kolem Moravy, která směřuje k Moravičanům a dál zbytek cesty po cyklostezce do Mohelnice na nádraží.

 

15.3.2020

 

Ještě dodatek (dopsáno 16.3.2020 ráno), Litovel, Uničov a Červenku hygienici uzavřeli pro veškerý provoz dovnitř i ven, no ještěže to včera projet šlo...