Teplice n.Bečvou - Hranice na Moravě ( 2006)
Po celotýdenní dřině nás v sobotu budí " cingrlák" už o páté hodině, ach jo !! Naštěstí je venku za okny nádherné zářijové ráno... Autobus "Ostravák" nás veze přes Město Holešov do Bystřice p.Hostýnem. Odtud pokračujeme přes Kelčskou pahorkatinu až do obce Býškovice, kde silničáři pokrývají asfaltem cestu po celé dědině. Náš řidič kličkuje Býškovicemi a snaží se projet dál a až na 2.pokus se mu to po šotolinové cestě povede - cesta je to ale jak přes barikády !!
V 8 ráno jsme v Teplicích nad Bečvou. WC na vlakové zastávce je samozřejmě uzamčeno a tak napřed snídaně - ( řízek) - pak směr houštiny a poté pomalu do kopce k Hranické propasti. Cesta je zabezpečena umělým plotem, který slouží též k tomu, aby se zvídaví turisté svévolně nepohybovali po území přírodní rezervace s mnoha druhy chráněných rostlin. Vpravo míjíme 20 m hluboký, mohutný závrt a hned nad ním vycházíme na plošinu před propastí. Tato Hranická propast je nejhlubší přírodní prohlubní v republice. ( Aspoň v něčem má Morava prioritu - na jejím území sa nacházá naša nejhlubší ďůra, Češi zas majú našu nejvyšší horu). Její 3 strany spadají kolmo do hloubky skoro 70 m, kde se třpytí hladina jezírka, 4.strana propasti je pozvlovnější a dalo by se po ní po strmém chodníčku zestoupit až dole k vodní hladině. Cesta dolů je ale veřejnosti zakázána, smějí tam jen potapěči, kteří zkoumají prostory nenápadného jezírka : ono totiž tvoří obrovskou vodní šachtu s našikmo skloněným dnem - toho zatím nebylo dosaženo ( prý to může být klidně až 700 m hluboké !!!) Zatím dosahuje hloubka " suché" části propasti + té "mokré" pod vodní hladinou rekordní hloubky přes 320 metrů !! Jezírko v zimě nezamrzá, protože jeho voda není obyčejnou H2O, ale tvoří ho 15 stupňů "teplá" Teplická kyselka...
Přes krásný listnatý les pokračujeme přes PP Hůrka k příkopu a vyvýšenině u cesty, na které bychom našli skromné zbytky základového zdiva hradu Svrčova. Byl to malý hrad, brzy zanikl a z historických pramenů není ani známo, kdo ho vlastnil. Navíc to byl typ hradu s plášťovou zdí, takže byl bez věže...Výhled od něj do kaňonu řeky Bečvy a na lázničky Teplice je ale i v dnešní době fantastický a to samé platí i o skále se sochou sv.Jana, nacházející se kousek pod hradní zříceninou. Pak vycházíme z lesa, míjíme autocamp a vcházíme do ulic města Hranice na Moravě. Proč má sídlo zrovna toto jméno ? Protože se po osídlení odtud dál na sever rozprostíraly jen mohutné hvozdy a sídlo bylo vlastně na "hranicí" prostoru, obývaného našimi prapředky...
Nízký ostroh nad řekou Bečvou byl obýván už osídlen ve 12.století, původní tvrz přestavěli na menší hrad. V období renesance na hradě opět zapracovaly "zlaté ručičky" středověkých zedníků - hrad zmizel a kde se vzal, tu se vzal - stojí tu hezký nový zámek ...a též se znovu ve velkém přestavovalo v historickém jádru města. Dnes má něsto Hranice asi 20 tisíc obyvatel a může se pochlubit četnými historickými památkami : na velkém náměstí mnoho měšťanských domů s podloubími a hezká budova radnice + kostel Stětí sv.Jana Křtitele. V ulici za náměstím bychom objevili opravenou budovu Synagogy, v současnosti využívánou jako Galerie výtvarného umění.
My s Janou si napřed obcházíme městské centrum okolo říčky a pak vystupujeme romantickou uličkou s lucernami - ( samozřejmě ne těmi červenými). Míjíme starobylé domy s několika hospůdkami a zahrádkami, lákajících k posezení a dostáváme se na hranické náměstí. Dneska je všechno kolem nás nádherně nasvícené sluncem, je opravdu krásný a vydařený den ! Dominantou náměstí je mohutná budova kostela v zajímavé, červenobílé barvě a před ním se tísní desítky fanoušků dechové hudby - zrovna tu totiž probíhá nějaký ten " dechovkový" festival. Za příjemné atmosféry se prodíráme davy, okukujeme výklady obchůdků a podloubími se dostáváme na další náměstíčko a k nádherně opravenému zámku. ( Cestou mlsáme zmrzlinu a fotíme si moc hezkou lucernu v zastrčené uličce). Nádvoří zámku je unikátně zastřešeno novodobou prosklenou střechou a jeho atrium po svém obvodu láká návštěvníky svými obchody s dárkovými předměty a hezkou Galerií... je to tu fakt Špica !!!
Vracíme se zpět na hlavní náměstí - ještě odskok k budově Synagogy a hezké vyhlídce od ní. Pak focení historických domů na "rynku" a protože už máme hlad jako vlci, tak jedme do jedné zahradní restaurace, kde mají menu v ceně 55 korun a 5 možností výběru !!! Dostáváme polévku lokšovou s játrovými knedlíčky a pak si pochutnáváme na přírodním řízku na žampionech s rýží a rajčaty. K tomu ještě okurkový salát a kofola - mňam !! Požitek z příjemného posezení nám trochu znepříjemňují otravné vosy..!
Dobře naladěni pak kolem dalších hezkých domů dolů k mostu přes řeku Bečvu a kol ní a tenisových kurtů se dostáváme do centra lázní Teplic nad Bečvou. ( Jsou to menší, ale překrásné lázně - leží uprostřed kaňonu Bečvy a na dohled od Hranické propasti - řeka je tu přemostěna zajímavou vyhlídkovou lávkou pro pěší a léčí se tu hlavně pacienti po operacích, kteří trpěli a trpí srdečními a cévními potížemi... Pod lávkou na břehu řeky je snad stovka divokých kachen, nechávají se krmit od lázeňských hostů a i turistů a pro kus žvance by si snad krky přerazily, kačeny jedny...
My si dáváme na nábřeží kafíčko, pak ještě k fontáně a pramenu teplické kyselky a pak už míříme do kopce ke vstupu do Zbrašovských aragonitových jeskyní.
Podzemní prostory jsou vyzdobeny aragonitem, velkou zajímavostí jsou kulaté útvary ze sintru, kteří nám navozují libou představu koblih od maminky. Uvidíme zde též zvláštní gejzírové stalagmity. Další pozoruhodností jeskyní je to, že se tu v nejhlubších místech a tzv. kapsách nachází vrchol hladin plynových jezer, tvořených smrtelně jedovatým oxidem uhličitým, na který při svých výzkumech doplatil i jeden z objevitelů - Čeněk Chromý...( Jako dítku školou povinné se mi z jednoho školního výletu do paměti vrylo to, že k jedné z děr s plynem se pod dozorem průvodce smělo přistoupit a nadechnout se jedovatého oxidu, pak každý bystře udělal čelem vzad a vystřídal ho další zvědavec. Další atraktivitou byl krápník ve tvaru sošky sv.Antoníčka, při jehož pohlazení se každému mělo splnit tajné přání. Mně osobně se toto přání vyplnilo ještě tentýž den - toužil jsem po nějaké hezké knize - a po návratu ze školního výletu domů na mne čekal 3.a 4.díl Gabry a Málinky, který přišel mamince na dobírku..)
Celková délka zpřístupněných částí jeskyní je asi 400 m, jeskyně jsou nyní po umělé " odstávce" pro veřejnost vybaveny zbrusu novými chodníky z nerezu a visutými lávkami, jsou moc krásné a jejich prohlídka - trvající jen asi 40 minut - uteče tak rychle jako voda v řece Bečvě...! Teprve při východu z jeskynních chodeb a dómů na " světlo boží" si uvědomujeme poslední pozoruhodnost tohoto přírodního jevu - jsou to snad jediné jeskyně u nás, kde se nebudete klepat zimou a nebude vám viset svíčka od nosu, protože jejich celoroční průměrná teplota dosahuje 15 stupňů stupnice Celsia !!
Po prohlídce si ještě procházíme areál lázní a vycházíme parkem nahoru k sanatoriu Praha a Janáčkovu, kde mají překrásný interiér vstupní haly a taky tu prodávají výbornou vícebarevnou " americkou" limonádu, ale tu už si vychutnáváme venku na terase s vyhlídkou...Potom pomaličku dolů k Bečvě, nákup lázeńských oplatků a po lávce na 2.stranu řeky, kde se nachází veřejné WC a protože jsou samozřejmě uzamčeny, tak zase klasický směr : nejbližší křoví...
Pak sedíme na lavičce, kocháme se panorámatem lázní, řekou Bečvou a divokými kačenami a vychutnáváme si zvláštní atmosféru pohodového dne a připadáme si jako na dovolené. Po 16 hodině se musíme s tímto hezkým místem definitivně rozloučit a odcházíme ke stanovišti busu...
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Hranice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Teplice n.Bečvou - Hranice na Moravě ( 2006)
