Toulky okolím města Potštát
Krásné sobotní odpoledne zvalo na výlet do přírody. Za podzimní přírodou jsme vyrazili do turisty opomíjené lokality Oderské vrchy. Výchozím bodem bylo Město Potštát.
1. zastavení
Auto jsme zaparkovali na náměstí, kde se nachází v podstatě vše, co z hlediska historie může město nabídnout. První písemná zmínka o obci Potštát pochází z roku 1322. Bylo založeno německými horníky. V roce 1377 je připomínáno jako opevněné město a z této doby pochází také tvrz, která byla na počátku 17.století přestavěna na renesanční zámek. Ten jsme si prohlédli jako první - nicméně pouze zvenku, jelikož se zde nachází sídlo městského úřadu a nádvoří je přístupné pouze ve všední dny. Poněkud nás zarazilo, že z čelní strany má zámek novou fasádu, kdežto zbytek je notně oprýskaný. Zámek tedy vznikl na místě původní čtvercové tvrze v 17.století jako renesanční. Barokní úpravy provedené Janem Jiřím z Walderode na přelomu 17. a 18. století se dotkly především interiérů. Zámek vyhořel v roce 1815, poté zbourána byla věž a fasády byly přestavěny klasicistně.
2. zastavení
Naproti zámku stojí uprostřed náměstí nepřehlédnutelná věž , zvaná hodinová. Je to pozůstatek pivovaru. V roce 1388 ve městě zuřil požár. Majitel panství Boček z Kunštátu proto daroval městu dosavadní vrchnostenský pivovar uprostřed náměstí, markrabě Prokop Lucemburský potvrdil dosavadní výsady a přidal nová privilegia v roce 1394. Z tohoto pivovaru se zachovala pouze hodinová věž, postavená v 16.století. Pivovar byl zbořen okolo roku 1830. U věže tryská voda z fontány a také zde najdete několik barokních soch či morový sloup.
3.zastavení
Poněkud zastrčený kostel svatého Bartoloměje za jihozápadním koutem náměstí se připomíná v roce 1408 jako farní, původně gotický, upravován postupně renesančně, barokně a pseudoslohově. Nutně by potřeboval rekonstrukci.
To je prakticky vše, co Město Potštát může dnes nabídnout. Nasedli jsme do auta a jeli směrem na Spálov.
4.zastavení
V obci Spálov jsme u bývalého zámku odbočili doleva směrem na Klokočůvek. Úzkou silničkou jsme dojeli na rozcestí u Spálovského mlýna a pokračovali Doprava po silnici až k malé hospůdce se žlutou fasádou, u které se nachází poměrně velké parkoviště. Hned za mostem přes řeku Odra se nachází poutní místo zvané Panna Marie ve skále. Odra zde tvoří starou hranici mezi Moravou a Slezskem. Je vidět, že je o místo dobře postaráno, hořely zde svíčky a byly zde položeny květiny. Na informační tabuli jsme si mohli přečíst o historii tohoto místa.
K poutnímu místu se vztahuje řada legend a pověstí. Podle pověsti zde byl za dob třicetileté války zázračně uzdraven smrtelně raněný voják vodou vytékající ze skály. Tato zpráva se brzy roznesla. Mlynář ze Spálova ke skále umístil obraz Panny Marie. Po vystavění kostela ve Spálově byl obraz přenesen na oltář. Několikrát obraz záhadně zmizel i ze zamčeného kostela a vždy byl nalezen ve skále na původním místě.
Ve skalní sluji, ze které vyvěrá pramen pitné vody, se nachází kamenný oltář s plastikou Panny Marie. Každoročně se zde 8.září koná pouť.
Kousek od skály jsme se výborně najedli v hotelu. I když byl poměrně teplý a slunečný podzimní den, dřevo hořící v krbu bylo romantickým doplňkem během oběda.
5.zastavení
Po obědě jsme nasedli do auta a přes Jakubčovice nad Odrou jsme jeli do obce Partutovice. Již z dálky jsme viděli nás další cíl - větrný mlýn. Nachází se nad obcí, téměř jakoby na samotě. U mlýna stojí dům, ve kterém bydlí majitel mlýna a který zde provozuje soukromé rodinné muzeum.
Dříve v obci stávaly mlýny tři, zachoval se pouze tento jedinný, zato plně funkční. Mlýn postavil Antoní Mocek v roce 1837, který použil ke stavbě součásti jiných mlýnů, což dokládá vyrytý letopočet 1783 na jednom z trámů v mlýnici. Roku 1894 kopil mlýn bývalý krajánek Benedikt Maršálek. Ve mlýně se šrotovalo a zpočátku se mlela i mouka a dělaly kroupy jen do 30. let, protože cesta do Hranic vedla přes velký kopec, na který naložený vůz museli vytáhnout dva páry koní. Jak bylo zvykem za 2.světové války, mlynář měl zakázáno mlít. Svému účelu přestal mlýn sloužit po 2. světové válce, kdy ve vesnici začaly přibývat šrotovníky, které plně mlýny nahradily. V roce 1953 byl mlýn částečně opraven a tak se podařilo jej zachovat až do dnešních dob. Nicméně k tomu byly potřeba další opravy, zejména na konci 20.století. Zvláštností tohoto mlýna je nádherně vyřezávané čelo moučnice s iniciálami IHS, srdcem s plameny, po stranách sluncem, měsícem a hvězdami. Větrný mlýn je v bezvadném stavu a je to jeden z našich nejhezčích a nejudržovanějších větrných mlýnů. Má pěknou dominantní polohu v krajině a je dokonce provozuschopný. V přilehlém stavení bydlí nynější majitelé, potomci posledního mlynáře a ochotně zpřístupňují větřák každému zájemci o prohlídku. Vstupné je dobrovolné a dokonce jsme zde dostali i dvě razítka do památníku.
6.zastavení
Po prohlídce mlýna jsme popojeli přes obec Olšovec k dalšímu zajímavému místu. Minuli jsme nalevo obec Boňkov a v krásném potoka Veličky, v nádherném údolí zaparkovali u autobusové zastávky. U zastávky stojí od roku 1710 hostinec U tlustého Jana. Tedy původně to byla zahradnická usedlost. Hostinec si vysloužil své jméno díky neobyčejně tlustému hostinskému, který tu žil v 19. století, který musel mít speciální židli (protože do jiné by se nevešel) a do vzpřímené polohy si prý pomáhal lanem zavěšeným na háku poblíž výčepu.
Od hostince se můžete vydat do Potštátského skalního města a to ze dvou směrů. Jedná se totiž o okruh, či naučnou stezku ( zelená značka ). My jsme se vrátili po silnici k mostu přes potok a po žluté se vydali k dalšímu cíli.
7.zastavení
Po silnici jsme přišli na křižovatku, kde silnice doleva odbočuje směrem na Kyžlířov. Na této křižovatce jsme si přečetli historii hradu Puchart a také jsme si na informační ceduli prohlédli jak hrad dříve vypadal. Potom jsme již překročili potok Velička po dřevěném mostě a po žluté značce se vydali přes louku do lesa. Zde již stezka pro pěší strmě stoupá vzhůru. Po půl kilometru jsme došli ke zbytkům hradu. Ten se nachází prakticky nad hospodou U tlustého Jana, ale výhled je prachbídný. Z hradu toho také moc nezůstalo - pouze dvě zdi, ale krásné slunečné odpoledne a barevný podzim nahradil zklamání.
Hrad založili ve 14. století páni z Kunštátu. Strážil obchodní cestu ze Slezska do Hranic. Zajímavý je i tím, že se jednalo o dvojhradí. U nás byl tento typ stavby neobvyklý - každý z dvojice hradů mohl samostatně hospodařit, i když byly od sebe vzdáleny pouze 100 metrů. Hrad zanikl v 90. letech 14. století za bojů mezi markrabaty Prokopem a Joštem. V roce 1408 se hrad připomíná již jako pustý. Hrad nebyl již obnoven také proto, že byla vybudována tvrz v nedalekém Potštátu.
Po prohlídce volně přístupné zříceniny jsme již jeli domů.