Toulky okolím města Zábřeh

Cestopisy

Jeden páteční den jsme si udělali výlet do města Zábřeh. Nechtělo se nám jet daleko od Olomouce a tak jsme zvolili toto celkem blízké město. Zaparkovali jsme před kostelem svatého Bartoloměje na ulici Žižkova. Nachází se nedaleko městského muzea a dalších důležitých cílů ve městě.

První zmínka o Zábřehu je z roku 1254, kdy zde stála gotická tvrz, která byla později přestavěna na hrádek. Již v roce 1289 byla osada povýšena na město. Za panování Jana z Boskovic ve městě tu našli útočiště čeští bratři. Po Boskovicích se majiteli panství stávají Žerotínové, kteří značně přispěli k rozvoji města i řemesel. V období po Bílé hoře se panství dostalo do rukou rodu Lichtenštejnů a rozvoj města začal stagnovat. Městem a jeho okolím se prohnalo několik válečných událostí. V roce 1793 bylo město ničeno velmi rozsáhlým požárem, kdy byla poničena většina domů a také zámek. V roce 1849 prodali Lichtenštejnové zámek městu. V roce 1845 tu byla vybudovaná železnice , jejíž vybudování přispělo k rozvoji průmyslu.

Vystoupili jsme z auta na náměstí obdélníkového tvaru. Zajímavé je, že většina domů zde stojících byla postavena až po požáru v roce 1793. Nejzajímavější dům na náměstí je dům Pod podloubím, který byl původně bránou na náměstí. Na domě je napsaný letopočet 1581. V tomto domě se narodila manželka J.A. Komenského M. Vizovská.

1.zastavení

Dominantou města je zámek na již zmíněném Masarykově náměstí, který byl vybudován renesanční přestavbou hradu v 16. století. V letech 1661 zámek prodělal barokní úpravy a v letech 1727 až 1736 byl rozšířen. Prohlédli jsme si jej pouze zvenku – není zde možná klasická prohlídka – je zde sídlo Městského úřadu. Původně šlo o tvrz postavenou na ostrohu přístupném jen ze strany od města. Z této doby se dochovala pískovcová deska s erbem rodu Tunklů umístěná v zámeckém průjezdu. Zbytky hradeb, které je možné vidět za zámkem, dokládají středověký systém obrany města.

Před zámkem stojí mariánský sloup zhotovený v roce 1713 a nedaleko něj empírová kašna pocházející z roku 1829.

2.zastavení

Shlédnutí zámku nezabralo moc času a tak jsme se vydali na opačnou stranu Masarykova náměstí. Dům s podloubím vypadal velmi zajímavě a v něm se skrýval další cíl – městské muzeum. Sběratelé turistických známek by sem určitě měli zajít, protože jedna z expozic v muzeu je o významném rodákovi – Jan Eskymo Welzl se narodil 15.8. 1868 právě v Zábřehu. Každoročně se v Zábřehu na počátku roku koná festival Welzování.

K dalším exponátům dostanete výklad od úžasné vedoucí muzea - Mgr. Dagmar Tempírová-Kotrlá . V muzeu najdete předměty dokumentující historii města a způsob života jeho obyvatel v minulých stoletích. Mezi umělecké skvosty lze řadit především obrazy - díla italské a španělské provenience 17. a 18. století a také díla českých malířů poč. 20 století (R. Kremlička, J. Multrus, K. Špillar). Cechovní truhlice a štíty dokládají existenci různých řemesel ve městě. Mají zde razítka do památníku - získáte nejméně dvě velmi hezké.

3.zastavení

Po prohlídce muzea jsme šli na oběd. Vybrali jsme si pěknou restauraci BOHEMIA, která je prakticky naproti kostela sv. Bartoloměje. Menu okolo 65 kč, dostatečné porce, pěkné a čisté prostředí , letní terasa s výhledem k dispozici.

Po obědě jsme zašli na domluvenou prohlídku farního kostela sv. Bartoloměje. S průvodcem jsme vystoupali na věž. Na závěr pobytu v Zábřehu jsme si domluvili výstup na věž kostela Sv. Bartoloměje, který zde stál už při založení města ve 13. století. V roce 1752 musel být ale pro havarijní stav zbourán a znovu vystavěn, tentokrát v barokním slohu.

Po předchozí domluvě jsou individuální či hromadné návštěvy možné kdykoliv, průvodcovskou službu spolu s péčí o farní muzeum zajišťují zvoníci od sv. Bartoloměje a sv. Barbory z řad mládeže zábřežské farnosti. My jsme stáli přímo pod Zvony kostela. Na půdě kostela dobrovolníci pořádají různé výstavy.

Vstupné je dobrovolné a je určeno na činnost farního muzea. Pravidelně je vstup na věž umožněn v neděli v 8.00 ráno , samozřejmě ne každému toto vyhovuje , ale lze si domluvit prohlídku i jindy. Doporučuji navštívit jejich stránky. I zde je razítko do památníku.

4.zastavení

Když jsme si prohlédli Kostel sv. Bartoloměje, nasedli jsme do auta a vydali se směr Šumperk. Brzy jsme však odbočili na Postřelmov a přes menší obce dojeli do obce Brníčko. Nad ní stojí již od 14.století hrad Brníčko. Auto jsme nechali u malé prodejny potravin a pěšinou se vydali po modročervené trase k hradu. I když je hrad vzdálený pouze půl kilometru, pěšina vede neustále do kopce a dá zabrat. Na kole je k hradu příjezd po širší cestě z jiné strany. Hrad se v době naší návštěvy opravoval - stavěl se dřevěný most a probíhala konzervace zdiva. Hrad je ovšem stále volně přístupný. Založili jej páni z Otaslavic a od roku 1387 byl majetkem pánů ze Slavoňova. V době bojů mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem se osvědčil jako nedobytná pevnost a bezpečný sklad kořisti Joštových přívrženců, podobně jako i v husitských válkách.

V roce 1434 jej získal Jan Tunkl z Drahanovic, zakladatel rodu Tunklů z Brníčka, který se z nezámožného zemana stal během krátké doby jedním z nejbohatších moravských šlechticů. Za Tunklů se Brníčko stalo centrem rozsáhlého zábřežského panství. Janovi synové byli věrnými spojenci krále Jiřího z Poděbrad, proto se jejich statky staly terčem nájezdů vojsk Matyáše Korvína. Při jednom z nich, v roce 1471, byla většina jejich hradů včetně Brníčka dobyta a Brníčko pak přestalo plnit funkci panského sídla. Zbraně a další vybavení byly převezeny do Zábřehu a hrad zpustl.

V roce 1513 se již uvádí jako zbořený. Byl to hrad s plášťovou zdí, obklopující celý areál. Hradbu zpevňovalo několik bašt, ze kterých se zachovaly Kamenné sloupy. Na západní straně stával trojdílný palác s nepravidelně rozmístěnými okny, vedle něj pak hranolová obranná věž. Kromě plášťové zdi zvyšovala pevnost hradu i zeď parkánová na jižní, východní a severní straně. Hlavní přístup do hradu vedl od jih, kde byl hradní ostroh spojen s protějším kopcem. Úzká šíje tu byla překopána hlubokým příkopem, dodnes zachovaným. Příkopem byl obehnán i celý hrad. Na jižní straně mezi oběma příkopy vzniklo předhradí, dnes holá planina, odkud se do vlastního hradu vcházelo po mostě branou, ze které se dochovaly opěrné zdi. Z kdysi mohutné hradní pevnosti zůstaly zříceniny dvoupatrového paláce, věže, část plášťové zdi, pilíře zesilující hradbu a kusy hradby parkánové. Celý areál je dosud obehnaný příkopem a valem.

Prolezli jsme co se dalo a vrátili se k autu. Krásný je i výhled z kopce, na kterém zřícenina stojí.

Tím náš výlet do Zábřeha a nejbližšího okolí skončil a my jsme se vrátili domů.