Velké putování za obrazy Hieronyma Bosche, belgická část 2. (Bruggy)

Další díly belgické části boschovského putování budou zaměřeny na historická města Bruggy a Antverpy, tedy na místa, na která jsem se těšil z celého zájezdu nejvíce. Minimálně z pohledu na množství jejich historických památek. Téměř stodvacetitisícové Bruggy mě vysloveně nadchly a budu se teď už na vynikající britsko-americký film „V Bruggách“ navždy dívat zcela jinýma očima. Abych ale té radosti neměl zase až tolik, tak Hieronymův triptych Poslední soud byl ze zdejšího muzea také odvezen do restaurátorské dílny. To už bylo téměř „na slzičku“ (nebo na vraždu), protože tento obraz pro mě měl být jednoznačným vrcholem zájezdu. Od více než půlmilionových Antverp jsem pro změnu asi očekával tak nějak více, ale možná to bylo dáno i tím, že zde „památkový provoz“ brzdily různé městské slavnosti a svatby slovutných fotbalistů. Velkým bonusem těchto dní pro mě bylo, že jsem se blíže seznámil se slovenskou ekipou (pozdravujem do Trenčína aj do Bratislavy) a díky tomu se pro mě zájezd posunul do jiného levelu. Konzultovat poznané a viděné se zkrátka musí …

Je tedy čtvrtek 18. června a my přijíždíme do Brugg, unikátně dochovaného města v barvách UNESCO, svého času jednoho z nejvýznamnějších obchodních center Evropy (14. až 15. století), sídla nejstarší světové burzy a města, kde se objevilo poprvé na mimoitalském území dílo velkého Michelangela. Jeho Madonu z let 1503 až 1506 najdete v kostele Panny Marie, který je pouhou nepatrnou kapkou v moři místních památek. Těší mě, že zde budeme celý den a tudíž bych si měl všech pamětihodností i více užít. Zajímavostí tohoto města – ale i většiny Belgie – je fakt, že zde snad ani neznají jinou číslovku než 8 (film V Bruggách je z roku 2008 a tehdy to zřejmě zase byla 5). Chcete navštívit nějaké menší muzeum? Zaplatíte 8 euro. Chcete vystoupat na městskou věž, které se i tady říká Belfried? 8 euro. Nebo vás láká krátká projížďka po městském kanále? Připravte si 8 euro. V té chvíli mě i přešla chuť si objednat někde pivo …

Podle publikace, kterou jsem si o Bruggách koupil, jsme to hlavní opravdu viděli … a dokonce relativně v naprostém klidu. Kolem Jezírka lásky jsme přešli ke Dvoru bekyní, který dnes slouží jako klášter benediktinek. Celkem by mě zajímalo, jestli některé z řádových sester bydlí i v dřevěných domcích v korunách stromů, ale v každém případě jsem si hned vzpomněl na film Nekecej a pádluj (naštěstí na nás nikdo nic nehodil). Odtud již naše kroky vedou k chrámu Panny Marie s Michelangelovou Madonou. Překročíme suchou nohou několik ramen městského kanálu a pokračujeme pak kouzelnými romantickými uličkami k románské bazilice Svaté krve a k městské radnici. Obě tyto krásné a pozoruhodné stavby na náměstí Burg nabízí příznivcům románského i gotického slohu mnoho zajímavého, zejména různé kamenné artefakty jako jsou klenební konzole nebo reliéf v tympanonu. Rozhodl jsem se, že sem se v době rozchodu a „osobního volna“ určitě vrátím … což se mi, samozřejmě, již nepoštěstilo. Během putování Bruggami jsme stihli s Braněm probrat plusy a mínusy našich zrcadlovek a pochválit krásu něžného pohlaví v zemích bývalého Československa. Ono v Beneluxu je to v této oblasti totiž asi jako v německy mluvících zemích … tedy nic moc.

A pak nás už čekalo slavné Groeningemuseum. Bohužel bez svého hlavního klenotu, Boschova Posledního soudu. Jeho nepřítomnost byla asi největší tragedií celého zájezdu a plnohodnotně mi tento nedostatek nenahradila ani magnetka, kterou jsem si v muzeu zakoupil. Alespoň teď vím, že mě Poslední soud čeká, kdykoliv jdu plenit ledničku. V této souvislosti ještě musím zmínit jednu drobnost, která mě trošku zaskočila. Podle materiálů, které jsme k zájezdu dostali, byl Poslední soud nedávno zrestaurován. Proto nechápu, proč šel do rukou restaurátorů znovu. Naopak, triptych Job nám byl v textu zamlčen, ale na svém místě byl, takže ani Bruggy bez Bosche nebyly (i když v tomto případě se pravděpodobně jedná "pouze" o práci Boschovy dílny nebo jeho následovníka). Navíc dělat zájezd na Bosche v době, kdy je podstatná část jeho obrazů v restaurátorských dílnách z důvodu blížící se velké výroční světové výstavy, je možná trošku nešťastné. Ale nechci být hnidopichem a tento zájezd byl i tak skvělý. Jen ten Poslední soud …

Abych ale nebyl nespravedlivý, i tak zde bylo na co otáčet oční bulvou. Hned úvodní konzolová sousoší z místní Radnice, která vytvořil ve 14. století Jean de Valenciennes, mi ihned dala vzpomenout na můj článek Erotika na Karlově mostě, kterým jsem na Turistice kdysi přiblížil velkou zajímavost Staroměstské mostecké věže. Skvělý byl hlavně Claessiens, David, van der Weyden, van Eyck nebo Provoost, a viděl jsem i zřejmě první zobrazení brýlí. Při odchodu z muzea jsem se srazil s Janou (tehdy tedy ještě neznámou členkou slovenské ekipy, protože jsme si stále vykali a ani na vzájemné představení jsme prostě při hektičnosti zájezdu pořád nějak nenašli čas) a dohodli jsme se, že čas do projížďky po kanále strávíme spolu a projdeme se po městě. Moc nového jsme už neviděli, protože jsme se plně zabrali do debaty o umění. Tato dáma (doufám, že se neurazí, protože jinak to je mladá holka ze stejně kvalitního ročníku jako já) sice ví (nejen) o umění snad opravdu všechno a při rozsahu jejich znalostí je jakákoliv debata vstup na hoooooodně tenký led, ale naštěstí jsem se hned na začátku přiznal, že můj zájem o umění a světové obrazárny rapidně stoupl ve chvíli, kdy jsem zjistil, že po návštěvě muzea i jiných výstavních prostor mě většinou bolí méně hlava a nehoupe se mi tolik žaludek, jako po – do té doby častější – návštěvě rockového koncertu, metalového festivalu, taneční zábavy či fotbalového zápasu.

Byla to, samozřejmě, nadsázka a vtip, ale svůj – nijak neplánovaný – účel splnila dokonale. Janu to pobavilo a já nemusel skrývat trhliny ve vědomostech. V každém případě jsme prošli střed města a objevili přitom jeden ze slavných bruggských historických chudobinců. Jednalo se o Godshuis Sint Jozef ze 17. století a tento hospic byl skutečnou oázou klidu a míru. Jenom čas už nebyl, Jana si chvíli poseděla a čerpala energii, já pořídil pár fotografií, a pak už byl čas jít „na lodičky“, samozřejmě za 8 euro. Prodejna lodních lístků byla umístěna stylově na kamenném mostku přes kanál, na kterém se tyčila – v Bruggách trošku překvapivě – socha našeho Johánka z Pomuku. Většina výpravy zde už byla, takže jsme se dostali až do druhé lodi. Plavba byla fajn, dokonce i části výkladu v angličtině jsem rozuměl, ale že bych si zdejší architekturu prohlédl až tak moc z jiného úhlu pohledu než z pevniny – jak nám bylo slibováno – to bych neřekl. I když možná ano … v každém případě vím, že pokud Bruggy ještě někdy navštívím, „zaplavu si“ znovu.

Nás následně čekala prohlídka špitálu sv. Jana, respektive části špitálu, kde se nachází muzeum s obrazy Boschova současníka Hanse Memlinga (samozřejmě za 8 euro). Tady jsme opět zůstali až „do výkopu“, což je výraz, který zná každý, kdo někdy zavíral nějaké restaurační zařízení a překročil časovou hranici zvanou „do židlí“. Je pravda, že poslední dobou se mi to už ale opravdu stává jen v těch muzeích a galeriích. V každém případě návštěva muzea Memling in Sint-Jan rozhodně stála za to (už jen proto, že i náš průvodce ocenil mou účast na olomoucké výstavě Křivákovovy Piety a poznámku k barvě pláště gotických Marušek). Muzeum se nachází ve špitální kapli a asi nejzajímavější je zde Memlingův relikviář sv. Uršuly nebo svatokateřinský triptych. Na své si tady ovšem přijdou rovněž příznivci architektury a někteří to při posledním zvonění stihli i na záchod. Čas na návštěvu muzejního shopu nezbyl vůbec. Braňo s Adélkou s námi v muzeu ani nebyli, protože se zdrželi a dostali se až na 3. loď, ale podle toho, co mi líčili už předtím, tak si toto muzeum v minulosti již hodně poctivě prošli, a proto je tato neúčast ani tolik nemrzela.

Pak ještě jedna krátká procházka ulicemi nádherného města, posledních pár fotografií (vzhledem k tomu, že Adélka poctivě hlídá Braňa, tak bylo téměř jisté, že se ani já neztratím nebo nepřijdu pozdě k autobusu) a tradiční cestou kolem – teď už sluncem ozářeného - Jezera lásky míříme na parkoviště. Jeden z klenotů zájezdu je za námi (jen ten Poslední soud …) a zítra nás čekají Antverpy.

Více fotografí z "pracovního dne" v Bruggách najdete na následujícím odkazu (poslední dobou mi nejdou "rajčátkové" odkazy na Turistiku umístit jinak, než jako běžný text, takže budete možná muset použít přenos s pomocí označením do bloku) a mohu prozradit, že tentokrát se mi výběr dělal opravdu hodně špatně. Vypadá to, že Bruggy se bleskurychle zařadily mezi moje srdeční záležitosti ...

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Cesta_nejen_za_obrazy_Hieronyma_Bosche%2C_cast_3._Bruggy_06_2015/