Vsetínskými vrchy : Z Bystřičky přes Medůvku, přehradu a skály na Klenově až do Vsetína ( retro 2001

Ranním vlakem - ( na konci měsíce května ) - přijíždím do stanice Bystřička. Tady začínám své dnešní, 26 km dlouhé putování. Zde koupě časopisu "Trnky Brnky" - ( podotýkám, že v roce 2001 měl ještě slušnou úroveň ) - a okolo nádraží ke kamennému mostu přes říčku Bystřičku. Tady začíná stoupání lesní cestou a cestou do kopce vidím převeliké množství rekreačních chalup a chat. Míjím také hlubokou rokli, kterou mají na svědomí nedávné veliké povodně. Pak mne pěšina vede přes louku s chatou, kde na stožárech povlávají dvě americké vlajky. ( Že by to bylo letní sídlo jejich ambasády ?!? ) Cesta pokračuje dalším velmi strmým stoupáním lesem, ale zanedlouho už se nacházím na vrcholu kopce Poschla. Dál už je to "pohodovka": po hřebenu a navíc po lesní asfaltce ! Dneska je docela horko, naštěstí tady nahoře pofukuje příjemný větřík a tak jdu chvílemi bez trička a chytám svůj první letošní bronz ...

Netrvá to ani tak dlouho a stojím u rozcestí , odkud mne po 300 m vyznačená odbočka přivádí ke skalnímu útvaru s libozvučným názvem "Medůvka". Jedná se o pískovcový mrazový srub a toto jméno si od lidu valašského vysloužil tím, že voštiny na skalní stěně připomínají včelí plástve. Dnes jsou skály ze spodní strany hezky nasvíceny a tak několik fotek. Zato skály shora - no to je Šok !!! Při pohledu na to, co vidím, se to dá nazvat jen galerií lidské tuposti a hlouposti : na horní hraně skal samý vyrytý nápis a dokonce tu je vyryt obrys velkých dveří s klikou a nápisem WC !!! ( Toto hyzdění přírody vzniklo na těchto místech až po r.1990 a má ho na svědomí živočišný druh " HOMO SAPIENS", čeleď " HOVADO OBECNÉ" !!!!!!! )

Hned naproti Medůvce lesnatý hřeben pokračuje vrcholem, jehož charakteristický tvar mi napovídá, že i na něm se ukrývá nějaká skála. A taky že ano a je z ní hezký výhled - bohužel až na ten opar ... Po silničce pokračuju až po rozcestí před Malou Lhotou, zde mne míjí velmi početná skupina pěších turistů. Já zestupuju mnoha serpentinami chodníku na střídačku loukami a lesem až dolů k Přehradě Bystřičce. Z jedné Pastviny je na ni, na hory v bezprostředním okolí a hlavně na dominantní masív kopce Klenova moc krásný pohled. Pak po silničce kolem hladiny přehradní nádrže až k hrázi. Ale Ouha !! Ta je po nedávných povodních neprůchodná a tak mne čeká zešup až dolů k mostu a po něm na druhou stranu. V bufetu nad pomalu pustnoucím hotelem Klenov si kupuju jakýsi multivitamínový džus a po krátké chvíli odpočinku - ( čas kvapí ) - mne čeká strašlivý výstup až po první skály na vrcholu Klenova. Tyto mrazové sruby jménem "Havranka" dosahují docela slušné výše - bezmála 20 m. Nevím čím to je, ale i když jsem tady byl už několikrát, dneska se mi tady cosi vůbec nelíbí ... Ruším tedy všechny předem naplánované průzkumy a traverzovým chodníčkem v prudkém svahu se dostávám na vrcholový hřeben. Z menší paseky je tu moc hezká vyhlídka dolů na přehradu a malebné okolí plné vršků s pastvinami, lukami a lesíky a hájky. Je to kraj jako z malovaných obrázků !!!

Cesta dál nemá chybu : vrcholový úzký hřeben Klenova ve tvaru písmene L vede mezi překrásnými buky a okolo dalších skalisek a skalek vás pohodlná pěšinka vyvede až pod vlastní vrchol Klenova ( 678 m ). Na 7 metrů vysokém bizarním skalisku tu ve středověku stával skalní hrádek či tvrz. Já tu ale byl už mnohokrát a tak se dneska rozhoduju pro průzkum skalnatého hřebínku, vybíhajícího od cesty hluboko do údolí napravo. Po prudce klesající pěšince brzy ztrácím čím dál tím víc předtím pracně nabytých výškových metrů, po asi 10 minutách - a odhadem snad 300 až 400 metrech od vrcholu - přicházím pod dlouhou skalní hradbu jménem "Jazevky" s nádhernými voštinami. ( Bohužel - v lese je tma a foto se nevyvedlo ). Jen o kousek níž z hřebene trčí fantastická skalní věž "Komín" o výšce asi 15 m. Je zajímavé, že má z každé světové strany úplně jiný tvar a směrem od severu z velké paseky je to spíš široké skalisko, nepřipomínající věž či nějaký "komín" ani náhodou ...! Na rozcestí pod skálou a pasekou "zobnu" na posilněnou tatranku a po krátkém odpočinku znovu prudký výstup - tentokrát do sedla mezi Klenovem a sousedním vrchem Štípou.

Po nesprávné cestě odbočuju hledat v lese další uskupení pískovcových skal jménem "Svatka". Zanedlouho je vidím ,ale vysoko ve svahu nad sebou, sekl jsem se o 1 vrstevnicovou cestu !! Takže opět do prudkého krpálu a teprve pak mohu obdivovat hezký skalní hřeben "Svatku" s věžičkou "Svatouškem" a mohutnou, ale velice úzkou a přes 10 m vysokou skalní hradbu se jménem "Ploutev". ( Celek se souhrně označuje jako Svantovítova skála či skály ...) Po hřebínku odtud vystupuji na vlastní vrchol Štípy ( 707 m). Cestou lesem šlápnu neopatrně na haluz a ta zafunguje jako když šlápnete na hrábě !! Dostávám tak strašlivou petelici do rozkroku, až se mi v očích zatmí !!! Mám nějaký divný pocit a tak pro jistotu kontrola, jestli mi z určitých míst neuniká bílek, naštěstí je to "Oukej" - až na tu hroznou modřinu !!! Vrchol Štípy mne odškodňuje nádherným rozhledem - je vidět i Vsacký Cáb !! Pak po louce a kolem chalupy, kde výstražný nápis " Pozor - volně puštěný PES !"... a tak další kroky velmi obezřetné a s častým točením hlavy do všech světových stran. Díky tomu mi neunikne další překrásný výhled - tentokrát je to na Radhošť a další vrcholky Beskyd, na vrchy Hostýnské i na Javorníky. Mezi těmito pohořími se rozkládá to naše doopravdické "Valašské moře" !! Je tvořeno vlnami nesčetných kopečků, vršků a hřebínků, ze kterých jsou poskládány Vsetínské vrchy a po jejichž hlavním hřebeni nyní kráčím ... ( Když je té krásy okolo asi nejvíc, tak v ten moment mi pochopitelně ve foťáku dojde film !! )

Stále po hřebeni a nyní už po silničce se dostávám až na rozcestí nad Dušnou, o kousek níž po hlavní silnici dolů na Vsetín se nachází hospoda se zahrádkou Na Dušné. Je otevřeno a tož hurá na občerstvení !! Guláš tu mají za 40 kč a pepsi za 15 korun, obsluhuje mne fešná mladá robka se sexy postavičkou, je uplá v elasťácích, ale má na můj vkus trošku moc výrazný "nosík". Protože jsem sám vlastníkem taky docela slušného "frňáku", nedbám proto na její vyzývavé pohledy a po zaplacení útraty rychle mizím v dál ...

Po tom jejich guláši jsem navíc dostal takový hlad, že se rychle musím dojíst chlebem s paštikou, poslední to mou svačinou se somradélka. Kousek pod Dušnou procházím okolo krocaní farmy a vepřínem a dohromady se to vše spojuje v takovou "vůni domova", že z toho smradu málem padám v mdlobách na hubu !!! Cesta dál ku Vsetínu vede ze 2 třetin po velmi nepohodlné cestě s šotolinovým povrchem - v teniskách je to teda AU ! Naštěstí pak už jen polní a lesní cesty. Pod dalším velmi hezkým výhledovým místem se o samotě pasou 4 kravky a zvědavě mne okukují. Vidím, že se tu kravičky musí strašně nudit a tak se rozhoduju jim život zpříjemnit krátkou kulturní vložkou : 2 x za sebou jim přezpívám celou pěsničku " V Hodoníně za vojáčka mňa brali "... ( Co je, kurňa, proč netleskajú - že by sa jim to nelúbilo ?!? )

Přiznávám, že cesta od Dušné dolů na Vsetín je o samotě trochu fádní a jít sám a poslouchat 2 hodiny jen sám sebe a svoje myšlenky - tak z toho už člověku trošku hrabe ! Jak já se těšil do Vsetína - s tím, že zavedu řeč hned s první osobou, kterou na okraji města potkám. Jenže ta první osoba byl podnapilý bezdomovec, ty další byly "cizokrajného" původu a bylo jich nějak moc a tak jsem napůl otevřenou hubu raději zase zaklapl a pokračoval dolů okolo zámku k Bečvě, do centra Vsetína a na vlak dom ...