K "Valašskému moři" a za tajemnými skálami na Klenově
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Do přírody
Kam a jak jedeme?
V sobotu zaplavuje území našeho státu první vlna tropických veder. Potácet se v tom horku rozpálenými ulicemi některého nám dosud neznámého města či po interiéru nějaké Kulturní památky - tak to se nám tedy opravdu nechce ! Chce to vyjet do přírody na hřebeny hor a pak někam k vodě. Rozhodujeme se tedy po delší době zopakovat si vyhlídkovou procházku po hřebeni z Dušné přes skalní útvary na Klenově a pak dolů k Přehradě Bystřičce ...
Za čím jedeme?
Po hodince cesty busem ze Zlína vystupujeme na Vsetíně. Tady máme na přípoj 20 min čas a tak navštěvujeme WC - leze se tam po schodech do podzemí budovy ČSAD - a za rohem bufet s cukrárnou s bohatým výběrem všelijakých dobrot a posezením u lahvinky moku. Kupodivu se tu nevyskytuje žádný bezdomovec ani ožrala - možná je to tím, že je teprve něco po 8.hodině ráno !
Busem nahoru do Vsetínských vrchů a zastávce Růžďka, Dušná, rozc.Cáb nás jede dost, všichni ale směřují k chatě na Cábu a směrem k Bystřičce vyrážíme s velikou radostí sami. Napřed ale zlikvidujeme každý 2 velké a výborné chlebíčky, které manželka zakoupila v tom vsetínském bufetu...
Hned za rozcestníkem a mapami stojí za silnicí hezká zrekonstruovaná valašská chalupa. Bordýlek za chalupou a na zarostlé zahradě nejspíš ještě pamatuje původního majitele. Modrá značka nás vede po asfaltové silnici po vrstevnici přes pastviny do lesa. Vpravo nad námi se tyčí zalesněný vrchol Brda. Z druhé strany jej obtáčí lesní cesta, která vede okolo zajímavého skalního útvaru. Mne dosud neznámá skála jménem "Žába" se nachází na prudce klesajícím hřebínku asi 800 m pod námi v lese vlevo. S ohledem na stále stoupající teplotu a taky na to, že jsme teprve na začátku cesty se vzdávám průzkumu a nechávám si ho na jindy a na rozumnější roční období.
Za zatáčkou mineme panel Naučné stezky Klenov a valašská krajina se nalevo před námi doširoka otevře. Nejen z těchto míst - ale i po cestě dál - máme nádherný výhled na celé Hostýnské vrchy a Kelčskou pahorkatinu. Pod námi hluboké údolí s vesnicemi. Na nespočetných valašských vršcích a kopečcích zase oku lahodí shluky pasekářských stavení, políček, pastvin, hájků a lesíků. Je to něco úžasně krásného a já si blahořečím, že sebou dneska tahám i dalekohled. Za chvilku se mi ale z té krásy všude kolem orosí okuláry tak, že bych do nich potřeboval namontovat stěrače ! Za další zatáčkou máme pro změnu zase impozantní výhled na Veřovické vrchy a Beskydy. Ty na obzoru reprezentuje bájná hora Radhošť, za ním je vidět charakteristický obrys Ondřejníku - ten už ale do Beskyd nepatří ...
Naše cesta ještě chvilku pokračuje mezi pastvinami po hřebeni, pak klesáme na louky za Klenovem, které jsou přírodní rezervací a lze tu vidět mnohé převzácné rostliny a kvítí - napřed by jste ale museli podlézt el.ohradník. Ty naši cestu lemují z obou stran, polní komunikace ostře mění směr vpravo a my zase po vrstevnici procházíme pod pasekářskou usedlostí na konec luk a vcházíme do hustého tmavého lesa. Po vydatných deštích je cesta dost blátivá, mazlavý sajrant ale rychle schne doslova před očima ... Za zatáčkou paseka a výhled na zalesněný Klenov s vrcholovou skálou, pak klesáme do sedla mezi ním a vyšším kopcem Štípa.
Vede odtud značená odbočka v délce 0.5 km na zajímavé Svantovítovy skály. Jana mne zůstává čekat u rozcestí a hlídat těžký batoh a já jen nalehko na průzkum. Značená odbočka má velmi zajímavý průběh : napřed stezka vede z dobré lesní cesty asi 200 m prudce šikmo do kopce, aby pak po skalnatém hřebínku klesala dalších 200 m k hlavním skalním útvarům, tvořící impozantní a vysokou pískovcovou skalní hradbu. Z ní na začátku vyčnívá roztomilá věžička "Svatoušek". Skalní hradba končí Ostrým srázem. Ještě průzkum hradby z druhé strany - tady se dá fotit líp - a mezi balvany prokličkuju dolů na cestu a po ní se pohodlně vracím zpět k manželce.
Okolo lesní tůňky s vodními živočichy na úbočí Klenova k tabuli o historii zdejšího skalního hradu, který se nacházel v místech vrcholového skaliska vysoko nad námi. Podle obrázku dost připomínal hrad Pulčín, kromě stavení a palisád ze dřeva byla jeho hlavní částí menší obytná věž. Protože Janě není dobře a nemůže vystoupat na vrchol hory, rozhodujeme se pro procházku po modré značce po paseku s vyhlídkou na přehradu a skály Havranku. Jana se pak vrátí zpět a bude mne čekat u rozcestí s lesním jezírkem, já si "obletím" nejaké ty skaly a přijdu pak za ní...
Vrcholový hřeben hory Klenova má zajímavý tvar : od zbytků skalního hradu s několika dalšími zajímavými skalními útvary a jedním opravdu bizarním skaliskem klesá téměř 1 km, aby se pak prudce zalomil přibližně ve tvaru hokejky a pokračuje skoro rovně až k výspě mohutných skal vysoko nad vodní hladinou přehradní nádrže. Když pak lezu ze zarostlé paseky velmi ostře stoupající traverzovou pěšinou k vrcholu skal, napadne mne celý ten mohutný skalní blok obejít. Jako obvykle, když vidím zajímavé skály, tak se mi vypíná mozek a místo baterie do hlavy naskakuje jakési stvoření s křídélky - ANO, to je ten můj drahý a milovaný "Andělíček strážniček" !! ( Oba velice dobře víme, že nebýt jeho, tak už jsem dávno v Pr ...kvančicích !!!!!! )
Po průzkumu fantastických, ale velice těžce přístupných stěn "Havranky" se z posledních sil vyplazím na vrchol skal a málem leknu. Nevím proč si pořád myslím, že mám 20 roků, když už to není 31 let pravda ..!! No, tentokrát to ještě infarkt nebude a tak se po chvilce vzpamatuju a po krásné pěšině na samé hraně ostrého hřebenového srázu k vyhlídce na Bystřičku a širé okolí. Tady dokonce přibyla i lavička - a tak se tu chvilku kochám. Potom už po pěšině lesním průsekem stoupám k vrcholu Klenova. Když pak stojím na nové pasece s velice krásně modelovanou - ( a lidskou rukou přizdobenou) - skalkou, která připomíná žábu, slyším z vrcholu Klenova řev děcek i dospělých. V tom horku se mi tam už stejně nechce a tak měním směr. Bez povšimnutí míjím i pěšinu sbíhající k dalším zajímavým skalním útvarům a skalní věži a spěchám za manželkou ...
Společně pak mimo tur.značku scházíme podle mapy přes les, rozsáhlé louky a opět lesem na pastviny nad horním koncem přehrady. U jednoho z domů stojí dřevěný model hradu - pozor, tento model je v nadživotní velikosti a nejspíš je i obýván ! Pod ním nás radostně vítají jakési tři domorodky a přes strunu el.ohradníku se nás na něco ptají - asi na to, co jim pěkného dáme - ale moc jim nerozumím. Jana ale říká, že bych měl, neboť je to mé příbuzenstvo a když jí nevěřím,že se jim mám podívat mezi nohy ! A ejhle : ony to fakt nejsou žádné kravičky, ale to druhé pohlaví ... ale sakryš, šak aj temu cosi chybí ... že by to byli voli ?!?
Od začátku Malé Bystřice to máme jen 150 m k restauraci "U Bušů", která praská venku na zahrádce i uvnitř pod náporem žíznivých cykloturistů. Je jich tu jak much a na pitivo se musí stát fronta !! Většina si sebou bere do flašek čepovanou kofolu, my ale v tom vedru raději volíme Birrela a kávu. Jeden zmatený "cyklouš" se mne ptá, kudy se jede na Rožnov ! Přitom je tu hned vedle křižovatka s rozcestím a cedulemi ...
Napřed po žluté a pak i po dalších barvách tur.značení kopírujeme celý pravý břeh Přehrady Bystřičky. Procházíme mezi mnoha rekreačními objekty, míjíme chaty a chalupy i stavení místních obyvatel a radujeme se z krásných rozhledů nejen na přehradu, ale i na mohutný masív Klenova, ze kterého jsme k přehradě sešli ... V zátoce se několik lidí sluní u vody, ale prozatím se koupe jen jedna "otužilka" a její velký pes. Pak přicházíme k hrázi a z naučné tabule se dozvídáme, že tato přehrada patří k nejstarším u nás, že byla zbudována už za Rakouska - Uherska a že jí letos bude rovných 100 let !!!
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Veliký hlad nás pak zažene do interiéru restaurace pod hrází, která se jmenuje "U Mokrošů". Mají tu ještě i jakési hotovky a my si dáváme vynikajícího moravského vrabce se špenátem a bramborovými knedlíky. MŇAM, mňam !!! Můžeme jej srdečně Všem doporučit !
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Až na to šílené horko, které odpoledne překročilo "tropickou stupnici" a na to, že se za jasného slunného dne v lese kvůli stínům téměř nedá fotit - tak tento výlet neměl chybu !
Jen nás moc mrzelo, jak ta sobota rychle utekla a už tu byl podvečer a nám jel v 17.15 poslední bus k domovu ...
Ostatní informace
Prosím Vás, za co byste lidi chtěli furt platit ?!? Venku v přírodě je to naštěstí zatým furt zadara ...No a gdyž už lezete na výletě aj do hospody, šak dobře víte, že tam bez peněz anebo sponzora nedostanete ani " ň" !!!