Vzhůru na pedálech přes Evropu: Cesta na kole z Portugalska do Česka

Španělské hory  •  Fotografie (1)  • Foto: Ludwar

Na jaře jsem se rozhodl vyrazit z Lisabonu, hlavního města Portugalska, se svým věrným kolem, plně naloženým nezbytnostmi na dlouhou cestu. S větrem v zádech a sluncem nad hlavou jsem se vydal na dobrodružství, které mě vedlo napříč celou Evropou.

První část cesty mě zavedla podél atlantického pobřeží Portugalska. Zastavoval jsem se v malebných rybářských vesnicích, kde jsem ochutnával čerstvé mořské plody a nasával atmosféru poklidného života u moře. Ve městě Porto jsem si dopřál sklenku slavného portského vína a kochal se výhledem na malebné mosty a historické uličky. V Portu se mi však bohužel dostalo i nemilé zkušenosti, kde mi z kola vymontovali sedlo a přední kolo, když jsem nakupoval, a tak jsem musel dodatečné díly nakoupit. Naštěstí jsem si kolo pojistil přes bikeplan a částku, kterou nové kolo a sedla stáli, mi byla proplacena.

Jak jsem pokračoval na sever do Španělska, krajinou se začaly střídavě táhnout vinice a olivové háje. Spojil jsem to s poutí Santiago de Compostela, kam jsem po 7 dnech dorazil, avšak kněz mi odmítl vydat certifikát, protože jsem neměl knížečku se známkama z průjezdu ostatních kostelů - no což, nemám nic v ruce, alespoň budu mít krásnou vzpomínku. Přejet Pyreneje bylo náročné, ale pohledy z vrcholků těchto hor stály za každou kapku potu. Když jsem dorazil do francouzského města Bordeaux, uvítalo mě město plné historie a vynikajícího vína. Po několik dnech odpočinku jsem zamířil dál na sever, přes malebná francouzská venkovská městečka a města plná kultury, jako je Tours a Orléans.

Při přejezdu do Německa jsem se ocitl v krajině plné hustých lesů a klidných řek. Města jako Frankfurt a Norimberk mě okouzlila svou kombinací moderního a historického, a já jsem si užíval pohostinnost místních obyvatel. Cestou jsem také navštívil slavný hrad Neuschwanstein, který působil jako z pohádky. V Německu, obecně brané jako bezpečné zemi, se mi bohužel taktéž dostavilo nemilého zážitku ve formě neohleduplnosti řidiče, který o mě lízl a jí z kola v plné rychlosti spadnul :(. Naštěstí jsem měl v rámci EU cestovko a ošetření "naštěstí" jen odřenin mi bylo zcela zaplaceno pojišťovnou. 

Rakousko mě pak přivítalo svými majestátními Alpami - přejezd i těch nejmenších kopců byla pěkná fuška... a malebnými vesničkami. V Salzburgu jsem si připomněl slavného Mozarta a v hlavním městě Vídni jsem se zdržel déle, abych prozkoumal jeho bohatou kulturní scénu a ochutnal místní delikatesy.

Nakonec jsem se vydal na poslední úsek cesty do Česka. Přejezd přes jižní Moravu byl úchvatný, s vinicemi a políčky, které se táhly, kam až oko dohlédlo. V Brně jsem se setkal s přáteli a vychutnal si tradiční českou kuchyni. Cesta mě dále vedla přes malebné vesničky a lesy až do Prahy, kam jsem dorazil po několika týdnech náročné, ale nezapomenutelné cesty.

Byla to cesta plná nádherných výhledů, setkání s milými lidmi a mnoha osobních výzev. Celkem cca 3000 kilometrů, které mi zabraly nějakých 6 týdnů, né málo, ale ani né tak dlouho. Každopádně je to dobrodružství, na které budu vzpomínat celý život.