TURISTIKU PODPORUJÍ

61 574 turistů a cestovatelů

112 410 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů

1 400 645,- odměny za články

Jablonec nad Nisou

Jablonec nad Nisou je druhé největší město Libereckého kraje a rozkládá se na úpatí Jizerských hor. První zmínka o původně hornické osadě, z níž později vznikl Jablonec, je z roku 1356. Rozvoj Jablonce je spojen se sklářstvím a bižuterií. Oblíbenou destinací je Jablonec především pro vyznavače zimních sportů díky nedalekým lyžařským areálům: Ski areál Bedřichov, Ski areál Kořenov, Ski areál Desná, Ski areál Tanvaldský Špičák

Turistika & volný čas	Oblíbená místa a aktivity	Doporučujeme
Tipy na výlety (111)	Malá Skála	Ubytování Jablonec
Turistické cíle (401)	Josefův Důl / Kristiánov	Penzion Starý Mlýn
Trasy (34) Cestopisy (21)	Bedřichovská přehrada	Mapa Jablonec nad Nisou

Jizerské hory ›

Moje ›

Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Jizerské hory

Tipy na výlet vybrat: vše / nic

↓

Druh vybrat: vše / nic

Do přírody

Na golf

Na hory

Na kole

Se psem

Vinařská turistika

Za gastronomií

Za kulturou

Za sportem

Náročnost vybrat: vše / nic

Pro zdatnější

Romantika

Rodina s dětmi

Délka vybrat: vše / nic

Vycházka - půldenní

Celodenní výlet

Putování (více dnů)

Turistické cíle vybrat: vše / nic

↓

Doprava vybrat: vše / nic

Autobusová zastávka

ŽST

Letiště

Žel. stanice

Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic

Vesnice

Městečko

Město

Osada

Samota

Městská část

Hlavní město

Přístav

Místní část

Náměstí

Ulice

Městys

Ostatní vybrat: vše / nic

Bivak

Hraniční přechod

Infocentrum

Nordic walking point

Ostatní

Turistická známka

WebKamera

Zajímavost

Památky a muzea vybrat: vše / nic

Hrad

Zámek

Zřícenina

Trosky

Kaple

Klášter

Pomník

Kříž

Chata

Muzeum

Bouda

Kostel

Památník

Měšťanský dům

Salaš, koliba

Letohrad

Farma

Hřebčín

Zámeček

Tvrz

Skanzen

Hradiště

Rotunda

Statek

Dům, budova

Chrám

Hřbitov

Hradby

Lapidárium

Kašna

Socha

Boží muka

Hrádek

Panský dvůr

Rychta

Pevnost, opevnění

Radnice

Drobné památky

Mešita

Synagoga

Příroda vybrat: vše / nic

Hora

Kopec

Štít

Vrchol

Jezero

Potok

Pleso

Rybník

Vodopád

Propast

Minerální pramen

Jeskyně

Krasový útvar

Údolí

Skalní útvar

Jezírko

Řeka

Říčka

Pohoří

Údolí, dolina

Kaňon

Sedlo

Travertíny

Planina

Hřeben

Louka

Pramen

Kámen

Zahrada

Rašeliniště

Slatě

Památný strom

Přírodní park

Ostrov

Sopka

Pobřeží

Poušť

Park

Rokle

Přírodní památka

Vodní nádrž

Studánka

Soutěska

Tůň

Pláž

Poloostrov

Bažina, mokřady

Sport a rekreace vybrat: vše / nic

Lázně

Rekreační oblast

Koňská stezka

Aquapark

Letovisko

Koupaliště

Ledovec

Ski areál

Golf

Půjčovna lodí

Cyklo bar - hospůdka

Cyklo shop - servis

Potápění

Zábava, atrakce

Půjčovna kol

Vinařský cíl

Technické zajímavosti vybrat: vše / nic

Důl, štola, šachta

Elektrárna

Jez

Lanovka

Mlýn

Most

Přehrada

Rozhledna

Technická památka

Zvonice

Výletní místa a parky vybrat: vše / nic

CHKO

Chodník, naučná stezka

Národní park

Odpočinkové místo

Orientační bod

Poutní místo

Rezervace

Rozcestí

Turistická trasa

Turistické destinace

Vyhlídka

Výletní místo

ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic

Arboretum

Botanická zahrada

ZOO

Trasy vybrat: vše / nic

↓

Typ vybrat: vše / nic

Autem

Balónem

Běžecká trasa

Běžky

Cyklotrasa

Golf

In line brusle

Pěší trasa

Po vodě

Ski areál

Náročnost vybrat: vše / nic

Malá náročnost

Střední náročnost

Velká náročnost

Cestopisy vybrat: vše / nic

Tipy a novinky vybrat: vše / nic

Rady a tipy vybrat: vše / nic

↓

Doprava

Jídlo a ubytování

Ostatní

Peníze a ceny

Práce a život

Zdraví a bezpečnost

Moje dovolená vybrat: vše / nic

↓

Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic

Jaro

Léto

Podzim

Zima

Délka dovolené vybrat: vše / nic

Méně než 1 týden (do 6 dní)

1 týden (7-9 dní)

Delší než 1 týden (10-12 dní)

2 týdny a více (13 a více dní)

S kým vybrat: vše / nic

Rodina s dětmi do 5-ti let

Rodina s dětmi do 10-ti let

Rodina s dětmi 10-18 let

S partnerem

S přáteli

Typ vybrat: vše / nic

Pobyt

Aktivní dovolená

Poznávací dovolená

Eurovíkend

Plavba

Prodloužený víkend

Zaměření vybrat: vše / nic

K moři

Na lyže

Za zábavou a poznáním

Do přírody

Na hory

Cyklo

Se psem

Na vodu

Aerobic

Golf

Wellness

Potápění

Za kulturou

Zábavné parky

Aquaparky

Gastronomie

Jak jsme jeli vybrat: vše / nic

Autem

Autobusem

Letadlem

Lodí

Jinak

Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic

Dům / rekreační objekt

Kemp

Apartmán

Hotel / Penzion

Stravování na dovolené vybrat: vše / nic

Vlastní

Snídaně

Večeře

Polopenze

Plná penze

All Inclusive

Ultra all inclusive

Fotogalerie vybrat: vše / nic

zobrazit výsledky

Změnit oblast

Vyhledat oblast:

Z Plzně do Jizerských hor - 6. část — Jizerské hory — okružní výlet - Albrechtice v Jiz. horách - Protržená přehrada

Cestopisy

Pohled z okna penzionu

Albrechtice v Jizerských horách

Albrechtice v Jizerských horách - památný klen

Albrechtice v Jizerských horách

Opouštíme Albrechtice v Jizerských horách

Rozcestí Nad Mariánskými schody

Kaplička Panny Marie

Nad kapličkou

Mariánské schody

Bílá Desná - po mostě vzadu ji přecházíme

Bílá Desná

Cyklostezka Járy Cimrmana

Krömerova bouda — útulna

Protržená přehrada

Protržená přehrada s chatou

Štola k Soušské přehradě

Šoupátková věž - dříve

Šoupátková věž - nyní

Přítok Bílé Desné k přehradě

Šoupátková věž ještě jednou

Šoupátková věž naposledy, tentokrát s vyhlídkou

Pomník - části původní hráze, omotaný duralovými pásky se jmény obětí a rokem narození

Kamenný bezpečnostní přepad

Poslední pohled na Protrženou přehradu

Dílo zkázy tudy opouštíme

Mariánskohorské boudy

Mariánskohorské boudy se Smírčím křížem

Mariánská Hora

Tanvaldský Špičák

Pohled od Mariánské Hory

Mariánská Hora

Albrechtické chalupy

Tanvaldský Špičák

Albrechtice v Jizerských horách

Kostel sv. Františka de Paula v Albrechticích

To je náš penzion Permon, kde jsme pár dnů bydleli

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (62 fotografií)

Středa 3. 10. 2018

Konečně jsme pod střechou a v teple, ale v autě jsem spala líp. Není to horkem, hodně se houpe tlak a to nemám ráda. Usínám po půlnoci. Stále slyším, jak venku prší a fouká vichr. K ránu spím nejlíp. Snídani máme v osm, brala bych ji i dýl. Vstávat se mi nechce.

Ráno trochu ještě prší, občas svítí sluníčko. Tedy žádná změna. Když jsme za takového počasí zvládli včera dojít na Smrk, tak dnes výlet také zvládneme. Chvíli čekáme, zda přestane pršet, ale nakonec stejně vyrážíme.
Dnes dáváme odpočinkový výlet k Protržené přehradě, tedy pokud se tak nechá říkat 14 km dlouhému výletu s převýšením 400 metrů. Jsme v horách. Po rovině nikam nedojdeme.

Protržená přehrada - to jsou vlastně zbytky přehrady na Bílé Desné, které nebyly odstraněny po protržení hráze. V podhůří docházelo ve 2. pol. 19. století k častým povodním. Proto vznikl projekt na vybudování vodního díla, které by vodu z jarního tání zadržovalo. Měly vzniknout dvě přehrady (na Bílé a Černé Desné), které by spojovala štola - tím by se vyrovnávala hladina obou přehrad. Hráze přehrad byly sypané. S výstavbou se začalo v letech 1912 až 1915. V listopadu byla kolaudace. Již za 10 měsíců provozu začal z hráze této přehrady vytékat pramínek vody. Hrázný dostal příkaz okamžitě otevřít uzávěry, aby se voda rychle vypustila a zmenšil se tlak na hráz. Jenže pramínek se rychle zvětšoval, hrázný uzávěry zcela neotevřel a ve strachu o svůj život utekl. Sedmdesát minut pramínek sílil, až to hráz nevydržela a protrhla se. Valící se voda bořila domy v údolí pod přehradou a bohužel si vyžádala i oběti na lidských životech. Výsledkem bylo 65 ztracených lidských životů, mezi nimi velká řada i malých dětí, 33 zničených a 69 poškozených domů. Dalších 307 osob zůstalo bez střechy nad hlavou.

Celých 17 let trval soudní proces. Uvažovalo se o nekvalitním materiálu během 1. světové války, špatně odvedené práci. Nakonec však nikdo nebyl potrestán. Za vše prý mohla geologická porucha v takové hloubce, kde se tehdy neprováděly zkušební sondy. Až studie r. 1996 tuto příčinu vyloučila a zjistila, že chyba byla v projektu - těsnění v tělese hráze bylo navrženo nedostatečně.

Na výlet tentokrát vyrážíme pěšky přímo od penzionu Permon v Albrechticích, jde jsme byli ubytováni. Obec Albrechtice v Jizerských horách má 3. nejdelší úřední název v Česku. Nachází se v jihovýchodní části Jizerských hor, zhruba 4 km na západ od Desné. Od r. 1634 až do r. 1945 vlastnil tuto část kraje Nicolaus Desfours a jeho rod. Po rekatolizaci kolem r. 1652 se oblast téměř vylidnila. Poddaní raději své domovy opustili, než by se vzdali své víry. Tehdejší majitel na své panství pozval německé obyvatele z příhraničních oblastí. Oblast, která ležela okolo hory Špičák, byla ideální pro těžbu dřeva, které se po řekách Kamenice a Desná nechalo plavit. V sedle mezi dolinami těchto řek pod horou Špičák stála na mýtině panská fořtovna, která dala základ vzniku celé vsi. R. 1670 ji tehdejší správce pojmenoval na počest hraběte Albrechta Maxmiliána Desfourse Albrechsdorf - česky Albrechtice.

Na přelomu století se zde začalo rozšiřovat i zemědělství, vznikaly zde i větší zemědělské dvory. Později se rozšiřovalo i tkalcovství a sklářská výroba. R. 1860 zde bylo 50 brusíren skla. Vyráběly se zde i umělé foukané duté perly.

Z obce od skiareálu Detoa jsme vyrazili po zelené, u památného klenu jsme odbočili vpravo a dali se rovnou do kopce až k rozcestí Nad Mariánskými schody. Jejich prozkoumání jsme se zatím nevěnovali, ale pokračovali jsme ještě kousek po zelené vlevo ke kapličce. Byla postavena r. 1753 pro dřevěnou sošku panny Marie, kterou v těchto místech vyorali při zakládání první usedlosti. Místní se o kapličku dobře starali, přežila všechny režimy, až r. 1994 ji někdo vykradl. Co nešlo odnést, to zničili. Farníci kapličku opravili a v srpnu 1995 byla opět vysvěcena. Již r. 1992 byla obnovena Mariánská pouť – procesí sem jde od kostela sv. Františka z Paoly v Albrechticích vždy nejbližší sobotu ke svátku Panny Marie (22. srpna).

Od kapličky jsme se vrátili zpátky k rozcestí a vydali se kousek po žluté. Ta pokračuje přes Mariánské schody do údolí Bílé Desné. Je to 365 poměrně prudkých a úzkých žulových schodů do údolí. Používali je hlavně textilní dělníci, kteří si díky nim zkracovali cestu do práce. Samozřejmě existuje pověst, že schody postavil sám čert, který každý den v roce položil jeden kámen.

Žlutá trasa vede údolím potoka do Desné. My jsme však chtěli jít podle potoka na druhou stranu. Těsně před schody odbočuje vlevo pohodlná pěšina mírně z kopečka, přesně tak, jak jsme to potřebovali. Po neznačené cestě jsme sešli na cyklostezku, která vede z Desné podle Bílé Desné a pokračuje podle říčky až k protržené přehradě. Po cyklostezce Járy Cimrmana (samozřejmě i tady Jára Cimrman byl, pozoroval budování přehrady a tvrdil, že stavba dlouho nevydrží. Jenže mu nikdo nevěřil) aneb na kole okolo Liptákova směřujeme vzhůru podle krásně hučící Bílé Desné. Je docela regulovaná, na trase je několik vyzděných hrází i menších vodopádů. Cesta je vlastně i naučnou stezkou, kde si můžeme přečíst zajímavosti ze zdejší přírody, co tu vše roste, žije a pod. a samozřejmě i o katastrofě s přehradou. Ve srovnání se včerejškem není taková zima, takže ani nesněží. Střídavě je slunečno, zataženo, drobně poprchává.

Když se blížíme k Protržené přehradě, déšť sílí. V její blízkosti vidíme chatu s prosklenou terasou, z dálky se nám zdá, že je snad otevřeno. Jsme docela rádi, že se před deštěm máme kde schovat, Ota se samozřejmě už vidí s pivem v ruce.

Vše je však trochu jinak a pro nás je to šok. Zajímavá je však i historie této boudy. R. 1917, rok po zdejší katastrofě, zde byla postavena první malá bouda pro turisty. Větší - Krömerova chata v německém stylu zde stála od r. 1926 do r. 1945, kdy vyhořela. Na jejích základech byla postavena tato nová Krömerova bouda — útulna, která byla otevřena 22. června 2015. Z původní zůstal jen název a základy. Ostatní odpovídá podmínkám CHKO, je malá, ale funkční. Během letní i zimní sezony je otevřeno, v ostatní dobu jen o víkendech. A když zde není obsluha – a to byl pro nás ten šok, je zde občerstvovací samoobsluha. Na kryté verandě v chladícím pultu jsou piva, limonády, tatranky, ale dokonce i pohledy, turistické známky a kasička. Vedle je ceník. Nad tím je dokonce skřínka s nářadím, sloužící samozřejmě hlavně pro cyklisty. Tak doufám, že sem budou chodit jen poctivci a že to tady vydrží hodně dlouho. Ota dal samozřejmě pivo, mně stačili vlastní zásoby. A co je ještě lepší – veranda, kde je stůl a lavice, je od konce října uzavíratelná posuvnými dveřmi. Takže uvnitř v případě nepříznivého počasí mohou přespat čtyři pocestní. Venku je dokonce i Toika.

Hezky pod střechou jsme dali svačinu a mezitím přestalo pršet. Prošli jsme si zdejší 1 km dlouhou naučnou stezku, která byla vybudována r. 1996 u příležitosti 80. výročí této tragédie. Je na ní 6 zastavení, kde jsou technické výkresy ze stavby a dobové fotografie. V r. 2013 byly zahájeny práce na její obnově, kdy byly vysekány náletové dřeviny, postavena nová lávka a dřevěná vyhlídka. Z původní stavby přehrady zbyla jen šoupátková věž, torzo hráze, kamenný bezpečnostní přepad, který nebyl nikdy využit, a štola ke stále funkční Soušské přehradě na Černé Desné, kde je zimoviště 11 druhů netopýrů.
Zašli jsme se podívat i k nedalekému pomníku této katastrofy, který je z ulomené části původní hráze a je omotán duralovými pásky se jmény obětí a rokem narození a který posvětil vodou z Bílé Desné vojenský kaplan Petr Šabaka přesně 100 let po tragédii. Naučná stezka k němu nevede, dojde se k němu po žluté turistické trase.

Areál jsme opustili po žluté - zpočátku stoupající lesní pěšinou, později po zpevněné cyklotrase. Celou cestu téměř od začátku nás doprovází dřevěné sochy, které byly vytvořeny při dřevosochařském sympoziu na téma Protržená přehrada, tuším v letech 2014 - 2016.
Na rozcestí Mariánskohorské boudy je dřevěný Smírčí kříž. I zde bývala osada, která byla založena na počátku 18. století. Hrabata Desfoursů zde chtěli nechat pást panský dobytek. Pravděpodobně to však nebyla vhodná oblast, protože již r. 1709 prodali zdejší chalupu Fritzovi Mitlehnerovi – po něm se to zde až do 19. století jmenovalo Fritzovy boudy. Postupně tu byly postaveny 4 chalupy, v 19. století zde dokonce byla i hospoda. Obyvatelstvo se živilo pastevectvím, dřevorubectvím, pálili milíře. Po odsunu německého obyvatelstva zůstaly boudy prázdné. Některé vyhořely, louky začaly zarůstat náletovými dřevinami. V 70. letech 20. století zde byla postavena terénní stanice CHKO. Nálety se kácí, některé chalupy se opravují a na loukách se nechávají pást ovce.

Tady jsme odbočili po zelené a konečně po krátkém mírném stoupání začali klesat. Počasí má stále stejný charakter, další přeháňka nás zastihla v Mariánské Hoře. Je tam sice přístřešek, ale jak to tady fouká, je jedno, zda jsme pod střechou nebo ne. Je odtud však hezky vidět na rozhlednu na protějším Tanvaldském Špičáku. I tady byla r. 1701 založena osada, kde žili brusiči skla.

Jít domů je ještě brzy, proto v místech, kde zelená odbočuje vlevo, my jdeme vpravo, scházíme do Albrechtic po nefrekventované silnici a kocháme se zdejšími chalupami. V údolí pod námi vidíme pozdně barokní kostel, vybudovaný v letech 1779–1784, převážně ze sbírky mezi obyvateli, kteří si přáli zde mít svůj kostel. Původně byl zasvěcen sv. Vavřinci, ale na přání hraběte Desfours byl zasvěcen řádu nejmenších bratrů - sv. Františku de Paula. V 19. století byly provedeny úpravy, koncem století byla zvýšena hranolová věž. V presbytáři je valená klenba s lunetami, loď má plochý strop. Na klenbě a na stěnách kostela je bohatá pseudobarokní štukatura. R. 1784 byl založen i hřbitov a obecní jednotřídka. Fara byla postavena o 10 let později. Na hřbitově je od r. 1935 Schowankova hrobka, kterou si zde nechal postavit zdejší továrník, výrobce dřevěných hraček.

Stále jsem se cítila bezvadně, vždyť zhruba 14 km není tak moc, stejně jako převýšení cca 400 metrů. Najednou jsem však začala mít pocit, že už nikam nedojdu. Krize mne postihla naštěstí skoro v cíli. Nevím, zda na mne dolehlo nevyspání nebo to neštěstí, které se nahoře stalo, nebo mne zničil neustálý pohled na protější kopec s rozhlednou, kam chce Ota koncem týdne ještě zajít a jehož výška mne od začátku děsila. I Ota se zděsil, co se to se mnou děje. Někdy tvrdím, že už nemohu, ale stále mi to šlape. Teď jsem se sotva šourala. Naštěstí hned u silnice byla hospůdka s penzionem Jako doma, kde točili Černou horu. To mi však v tomto momentě bylo jedno, byla jsem ráda, že si sednu. Při prvním pohledu na jídlo i pití se mi skoro udělalo špatně. Než Ota vypil první pivo, trochu jsem se srovnala, že jsem si nakonec jedno malé také dala.

Najednou zjišťujeme, že náš penzion Permon je asi čtvrtá chalupa. Je mi líp, ale stejně jsem ráda, že už dál nemusím. Navíc začíná pořádný slejvák. Asi své udělala i změna tlaku, která na mne vždy působí. Večer ještě prší, ale má se začít oteplovat, vyjasňovat i vítr uklidňovat. Takže změna počasí výrazná.
Sprcha mi pomohla se trochu vzpamatovat. Večer mi je už dobře. Večeři zapíjím malým pivem, dávám si meduňkovou domácí limonádu - po meduňce by se mělo líp spát. Protože Ota dává ještě další pivo, dávám si červené. Jestli ještě dnes nebudu spát, tak už nevím, co s tím budu dělat. Vím jediné, zítra bude odpočinkový - rozhlednový den. Dnešek přesto hodnotím jako vydařený.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.801, 15.277)

Poslední aktualizace: 26.2.2019

Vyhledání vlakového spojení na výlet