Loading...
24.9.2022
Samozřejmě předchozí den nemohl neskončit nějakým večírkem, tentokrát jsme zůstali ale ve společenské místnosti, dostavily se i výletnice, které přijely v pátek pozdě odpoledne a malému překvapení nechyběl i Pepa, který avizoval odjezd k domovu, ale vše se mu jaksi rozleželo v mysli, když v těch Tatrách nasněžilo, tak tady na vinohradech to bude asi příjemnější.
Protože jsem byl celkem rychle nachystán, udělal jsem si soukromou návštěvu Opilých sklepů, tedy poněkud svérázných ubytovacích bungalovů na poněkud opačném konci Velkých Pavlovic. Naštěstí to není nijak daleko a tím pádem zabiju trošku času, než se k výletu nachystá zbytek výpravy. Přeci jen pře noc bylo chladněji a ač je od rána slunečno, ovzduší se ohřívá pozvolněji tak se všem jen tak nechce. Vyrážíme tedy s mírným zpožděním po desáté hodině. Pro začátek po rovině mezi pavlovickými vinohrady. Podle pojmenování má cyklotrasa označení André a Moravská vinná. Jde o víceméně asfaltovou komunikaci, postupně spíš štěrkovou, která se změní v šotolinu v místě, kde podjíždí dálnici do Staroviček.
Do Šakvic jde o běžnou okresní silnici, kupodivu bez nějaké cyklotrasy, kterých je tu jinak plno. Šakvice celkem dobře poznáváme, ondy jsme tu již několikrát projeli (i zasedali) během našeho výletu do Horních Věstonic. Poměrně plno výletníků již okupuje předzahrádku u místního Sklípku, což si nemůže ale nechat ujít i naše skupinka, podle chutě volíme klasicky nějakou desítku, ale i to víno přijde vhod. Vlastně je to k posilnění, protože další část trasy se odehrává po terénní trase SA2. Krajina je sice rovinatá, ale jde o relativně neupravenou polní cestu, občas ještě narušená nějakou louží po nedávných deštích.
V Strachotíně se nezdržíme a rovnou na hráz střední nádrže a do Dolních Věstonic. Na návsi je celkem rušno, jsou tu místní, přespolní i celkem dost výletníků. Brzy začíná vyhrávat malá dechovka, připojí se krojovaní tanečníci a začínají místní hody.
To ale znamená, že případné místní hospody budou dosti vytížené. To by zas tak nevadilo, já počítám s delší zastávkou až ve vedlejším Pavlově. Vlastně jsem si tady už předem naplánoval návštěvu Archeoparku. Jde o poměrně novou expozici, věnovanou místním nalezištím pravěkého sídliště pod Pavlovskými vrchy. Muzeum je vybudováno v úrovni až pod úrovní současného terénu tak, aby v jedné části byla zahrnuta i jedna vrstva s autentickým znázorněním nálezové situace. Jak se dalo usoudit, o muzeum se příliš zájemců nehlásilo, zůstali jsme s Markem, ostatní si půjdou najít nějakou restauraci v centru.
S prohlídkou jsme byli pod dohledem hradu Děvičky hotovi za nějakou třičtvrtěhodinu, tak vyjíždíme do centra Pavlova, že snad na ostatní narazíme. Povinností je ale i zajet k íčku u místní radnice. A protože se celkem oteplilo, na radnici mají vinný sklípek, ochutnáme tedy nějaký ten vinný produkt. Telefonicky zjišťujeme, že výprava se stravovala v restaurantu Bobule. Už jsou ale na odchodu. Sami dva tak objevíme občerstvení u přehrady v Yachtclubu.
Větší část výpravy pak zamířila směrem na Milovice, Bulhary a zřejmě pře Přítluky. Já měl ale v plánu rozhlednu. Takže po posilnění jedeme po hrázi dolní Novomlýnská nádrže. Hráz má sice asfaltový, ale poněkud letitý asfaltový povrch. Nádrže je vyhledávaným rybářským revírem. Paradoxně dnešní rybáři tráví většinu času zalezlí v přístřešcích a stanech, sice mají nahozené dvě nebo tři udice, ale vše ostatní ohlídá nějaká elektronika, možná že i ty navijáky se pak taky spustí samy.
Od přehrady kousek po silnici 421 k úpatí Přítlucké hory. Nahoru vede relativně strmá panelová cesta, značená jako cyklo 2006 a Velkopavlovická. Prudší je hlavně dolní úsek k serpentině, pak se přeci jen stoupání mírní. Panelka se změní později v obyčejnou šotolinu až k 293 m vysokému vrcholu. Ten zdobí sympatická rozhledna v kombinaci materiálu oceli a dřevěných prvků. Protože celá hora je osázená vinohradem, je výhled z rozhledny dokonale kruhový, samozřejmě nejvíc přitahuje zrak Pálava a Novomlýnské nádrže. Bohužel v sobotu byla obloha více v oparu než předchozí den, takže vzdálenější kopce se spíše odhadují. Nicméně objevíme i i okolní sídla, minaret v lednickém parku, blízké Zaječí i samotné Pavlovice, za nimi ty Modré hory, částečně Chřiby, mohly by být k vidění Malé i Bílé Karpaty, které ale spíš odhadujeme. Samozřejmě Maják je daleko důstojnější rozhledna než nedaleký Dalibor, kterou jsme navštívili při předchozím horkém září ve Velkých Pavlovicích.
Od Majáku vede logická cesta do Zaječí. Dominantou obce je velkolepý kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Jde z části o novostavbu, ale původně jde o pozdně gotický objekt. Kostel vyhořel v 19. století, takže byl dostavěn, poslední větší úpravy jsou z počátku 20. století. Do okolí se hlásí svou 45 m vysokou věží. V presbytáři objevíme ještě původní gotické zbytky kružeb lomených oblouků.
Máme i štěstí, kostel je k nahlédnutí. Je to díky vedlejší bývalé školce, v současnosti farní vinárně, i zde se nalévá. A protože máme skoro splněno, i tady mírně ochutnáme, byť ještě nás čeká vinařství Nosreti na druhé straně Zaječí. Ale do Pavlovic to je už jen posledních 4 nebo 5 km.
Pt. 1
Pt. 3