Ze Zlína do Fryštáku
Den předtím jsem si v domnění, že bude na zítřejší červencový čtvrtek pěkné počasí, v práci nahlásil dovolenou. Původně jsem počítal s tím, že si hrb pořádně protáhnu po hřebenovce Hostýnek, ale už cesta domů ze zaměstnání těmto plánům uštědřila krutý škrtanec: přes centrum Zlína se totiž hnala bouřka a děsivá oblaka nad městem připomínala výjev z bájí o Mordochovi – však také obrázky těchto mračen obletěly všechna média!
Brzy ráno bylo po dešti a já se po požití černého životabudiče rozhodl, že to ze Zlína střihnu pěšmo do Fryštáku... a dál se uvidí.
Od konečné trajflu Na Kocandě vede do toho sídla ve Fryštácké brázdě modře značená tur.trasa. První její část probíhala po asfaltové silničce, na níž jsem potkal jen jednu procházející se důchodkyni. Kupodivu si nahlas prozpěvovala jakési svaté písně a k tomu ještě latinsky!
Od bývalé rozhledny značka nekompromisně odbočila dolů mokrým a sychravým lesem a navíc mi pod nohama v hojném množství čvachtalo bláto. Netrvalo dlouho a les se nad Dolnoveskou nádrží (součást Fryštácké přehrady, s níž je spojena propustí) otevřel a nabídl pohled na její břehy, Fryšták a mlhavé pásmo Hostýnských vrchů.
Další cesta vpřed byla blokována lakatošem stojícím uprostřed lesní komunikace a stahujícím z lesa klády. Naštěstí se nade mnou jeho řidič po chvilce slitoval a umožnil mi projít. Dál byl místo cesty blátivý tankodrom, ale moje „moudrá“ modrá odbočila dolů ke břehu vodní nádrže a poté mne přivedla ku břehu velkého rybníka už před obcí. Podle blízké osady se mu říká Výlanta a starají se o něj místní rybáři.
Při cestě od rybníka a spodního okraje Nové Vsi do centra Fryštáku jsem naproti areálu dětského hřiště asi sto metrů před restaurací Lepa narazil na zajímavou technickou památku, o níž dosud nikde není kupodivu ani zmínky. Jedná se o starý kamenný most překlenující šikmý tok Fryštáckého potoka, jehož nízké oblouky jsou proti sobě na komunikaci navzájem posunuty. Při pohledu od potoka zdobí střed jednoho oblouku kruh s erbem, ale ten je dost poničený. Na této straně je oblouk mostu ohraničen jednoduchými kamennými zdobnými pilíři a protější oblouk pak balustrádovými pilíři s koulemi. Detaily (i celek) jsou bohužel v neutěšeném stavu, ale napadlo mne, že se jedná o pozdně barokní most vystavěný zde v 18.století majiteli lukovského panství – Seilerny, kteří si v horní části obce zbudovali i panský dvůr. I když se třeba mýlím a jedná se „jen“ o most v historizujícím slohu z počátku minulého století, přesto by si zasloužil rekonstrukci...
Kousek pod centrem města jsem pak narazil na budovy toho bývalého šlechtického velkostatku. Sestává z trojice přízemních hospodářských budov a směrem k silnici jedné patrové obytné. Ta je v přízemí prolomena segmentovitě klenutým vjezdem s profilovým ostěním a kamennými portály. Nad vjezdem je umístěna kartuš s rodovým erbem hrabat Seilernů, kteří lukovské panství vlastnili a obhospodařovali v 18.století.
Objekt je sice veřejnosti nepřístupný, ale z oken naproti stojícího hostince U Žáků (či jeho zahrádky) je možno jej z náležitého odstupu (a při konzumaci chutného moku) ocenit jakožto vzorovou ukázku bývalého panského poplužního dvora.
Já si ale kvůli dosud zavřené hospodě musel její návštěvu samozřejmě odpustit a mašírovat k blízkému docela impozantnímu Pomníku padlým z 1. a 2.světové války, umístěnému u hlavní křižovatky pod centrem města.
Fryšták je zvláštním sídlem. Jeho nejužšší částí s historickým centrem, náměstím a kostelem napříč prochází hlavní silnice ze Zlína do Holešova a ti, co tudy projíždějí, se nejspíš podiví, jak je městečko malé. Jenže to se hodně pletou. Součástí Fryštáku je totiž už od nepaměti Dolní Ves táhnoucí se od jeho středu v délce asi 1.5 km směrem k Dolnoveské přehradní nádrži a samozřejmě také Horní Ves o délce 2 km, jíž se návštěvník dostane až pod první zalesněný kopec přináležící Hostýnským vrchům a rekreačnímu areálu s vodní nádrží Na Žábě.
K městu patří i to předlouhé sídliště nových výstavných rodinných domků a vil, vyskládaných okolo hřebenové silničky až téměř pod vrchol Skalky, po níž jsem se pod tmavě zamračenou oblohou s podivně narůstající bolestí v pravé noze pomalu pajdal.
Nevysoký a z větší části odlesněný kopec není se svými 355 metry nadmořské výše žádným „Matterhornem“, ale výhled na město, Fryštáckou brázdu a Mladcovské vrchy poskytne za příznivějšího počasí určitě ucházející.
Nad posledními staveními vilkového sídliště jsem v už zalesněném terénu narazil na dvě zajímavosti.
Tou první byly zbytky objektů neživé přírody, které daly tomuto místu jméno. Na Skalce se totiž v minulosti těžil pískovec a po ukončení těžby místo zarostlo. I tak jsem tady ale na severní straně našel malý dochovaný vzorek v podobě páru skalek. Ta první rozložitější je nevýrazná a dosahuje výše pouze jeden a půl „člověka.“ Kdežto druhá je užší, mnohem bizarnější a díky velkým otvorům má podobu fantaskní obludy se širokou usmívající se tlamou. Vlastně tak trochu připomíná toho slavného „smajlíka“ a její výška je asi 5 metrů. Obě skalky jsou tvořeny lukovskými vrstvami soláňského souvrství magurského flyšového pásma.
Jestli mají skalky ve svém džunglovitém okolí ještě nějaké sestřičky, tak to už jsem prozkoumat nestačil, neboť se dalo do deště a já musel rychle pryč. A přitom si blahořečil, že jsem si před okouknutím skalních výchozů stačil dobře prohlédnout ten nový, lidskou rukou postavený objekt v jejich těsném sousedství.
Při pohledu od silničky vedoucí z Fryštáku až pod Ondřejovsko navodil představu rozhledny napodobující romantickou hradní věž, ale ve skutečnosti se jedná o novodobou kapli, zasvěcenou snad sv.Antonínovi Paduánskému. Slovo „snad“ je tu na místě: kaple je totiž na mapách.cz již vyznačena, ale já o ní při „gúglování“ narazil jen na zmínku ve Fryštáckých listech z roku 2019, kdy se jednalo o povolení stavby a poskytnutí pozemku. Veškeré další info o kapli byly obestřeny tajemstvím – nikde ani zmínka o šikovném architektovi, který tuhle podivuhodnou unikátní kapličku navrhl, o výši nákladů na její stavbu... dost možná, že je to stavba tak nová, že ještě ani neprošla kolaudací!
Přitom ale ona sama (i upravené okolí) svědčí o tom, že už je dílem hotovým. Má podobu zděné válcové věže zakončené prosklenou jehlancovitou střechou a celkově vysoké asi 6–7 metrů. Červené zdivo je od sebe odděleno bílými spárami a po celém obvodu i výšce je navíc členěno symetricky vystupující bloky tvaru rovnoramenného kříže. Věžovitá kaple je umístěna na travnatém návrší a přístupna rampovitým chodníkem opatřeným zábradlím. Nerezové dveře vedoucí do interiéru jsou opatřeny okénkem, ale to je bohužel umístěno tak nešikovně nízko, že přes sklo nešel protější mnohem výš zavěšený obraz sv.Antonína vůbec vyfotit!
Jak už jsem se zmínil, při obhlídce skalních výchozů za kaplí začalo pršet. Já sice ještě pár set metrů po hřebenové silničce pokračoval severním směrem do "hor", jenže pak se déšť najednou změnil v liják a já měl se skálami na Ondřejovsku pro dnešek utrum!
Přes velkou louku jsme se dobelhal dolů k lesíku u potoka a odtud k nádrži a rekreačnímu zařízení Na Žábě. Hospůdka byla samozřejmě zavřená, ale ochranu před stále sílícím lijákem poskytl alespoň jeden otevřený slunečník na venkovní zahrádce.
Pršet bohužel nepřestalo ani po 45 minutách čekání, a tak jsem si řekl, že nejsem z cukru... a na 2 km vzdálený fryštácký rynek s busovým nádražím vyrazil i v tom lijáku. Těsně předtím jsem si ale odskočil za hospůdku vyfotit ještě to originální protější venkovní posezení, vytvořené pouze z dřevěných palet.
Jak už to podle zákona schválnosti vesměs bývá – v půlce chůze k náměstí pršet přestalo a malou náplastí za dnešní neutěšený výšlap se mi stala prohlídka interiéru barokního kostela sv.Mikuláše. Shlédnout jeho útroby je sice možné i od otevřeného, leč zamřížovaného vchodu, jenže ony tam zrovna přišly babičky starající se o pořádek v chrámu a vpustily mne laskavě dovnitř. Bohužel to vnitřní osvětlení díky zatažené obloze zrovna moc optimální nebylo.
Vedle kostela jsem pak narazil na novou krytou čekárnu, v jejímž volně přístupném atriu se kupodivu vedle veřejného WC nacházela i zajímavá novodobá kašna.
Štěstí jsem pak měl i po příchodu na busové nádraží, nebož mi spoj do Zlína měl jet již za pár minut...