Od Fryštácké přehrady do Kostelce... a kratičce Zlínem

Kam a jak jedeme?

Začátkem února se sluneční paprsky konečně probojovaly přes oblačnou oblohu ven i v sobotu, proto neváháme a vyrážíme na kratičký výlet do okolí Zlína. Volba padá na návštěvu Fryštácké přehrady, která se nachází asi 4 km severně od krajského města a v osadě Malý Kostelec staví hned u hráze autobus. Po vystoupení přecházíme rušnou komunikaci na břeh, lemovaný stromovím a odtud se snažíme ulovit ty nejhezčí snímky vodní nádrže. Jak jsme správně předpokládali, je v tom mraze celá celičká pokryta ledem... ale - (a to jsme už nedomysleli) - na ledě se nachází také sněhová pokrývka (v poslední dny ve Zlíně sněžilo) a obrázky nejsou úplně podle našich představ. Ostatně - Fryštácká přehrada stejně není až tak impozantním vodním dílem: po pěti letech prací byla dokončena r. 1938 jako zásobárna vody pro Zlín a okolí, sypaná hráz je vysoká necelých 23 m, její délka slabých 200 m, vodní plocha zabírá 62 ha a její vzdutí jen o maličko překračuje délku jednoho kilometru.

Ale co je malé, je i milé, o čemž by mohli vyprávět členové cechu, zabývajícího se sportovním rybolovem, a trávící zde v sezóně veškerý volný čas. V poslední době, kdy je krajské město zásobovano pitnou vodou především ze Slušovic, začalo se uvažovat o tom, že by se Fryštácká vodní nádrž stala nádrží rekreační. Ale jak už to bývá, jednání prozatím vyšuměla do ztracena... Nu což - v dnešním třeskutém mrazivém dni jsme tu s manželkou sami, a tak si užíváme procházku. Po břehu pokračujeme až k mostu, po kterém vede již zmíněná rušná komunikace do Fryštáku. A který rozděluje přehradu na hlavní vodní plochu a východní zátoku. Je obklopena stromovím a zdá se oázou klidu. Jak vidno z mostu - to samé se nachází i v severozápadním cípu Fryštácké přehrady, ale protější most už naštěstí není přístupný veřejné Dopravě. Jana, která se bojí rušného provozu, se vrací stejnou cestou k domkům osady zpět, já to risknu, ale chvílemi se cítím jak na trní, neboť někteří účastníci silničního provozu si "řidičák" nezaslouží!

Za čím jedeme?

Z Malého Kostelce po úzké silničce pokračujeme do toho většího Kostelce, jehož první domy ční z horizontu asi půl kilometru nad námi. Ve skutečnosti se jedná o spojené obce jménem Kostelec-Štípa, které jsou součástí našeho krajského města. Obec je to veliká - vždyť v ní žije asi 1850 obyvatel, a také pamětihodná. Její centrum se může pochlubit zrekonstruovaným Mariánským náměstím s barokním poutním kostelem Narození Panny Marie, klášterem, starým kostelíkem a hřbitovem se zajímavou hrobkou Seilernů. A také blízkou ZOO Lešná. Ale tam my nejdeme - naše cesta klesá hlavní částí Kostelce k místním lázním. Což o to, zástavba rodinných domků je pestrá - vedle starých rodinných domků se nachází i lukrativní vilky, ale památek a jiných zajímavostí tu nět. Za pozornost stojí jen parčíkovitě upravený střed obce s Památníkem obětem válek a bustou T.G.M. O něco níž přicházíme k zastávce MHD, odkud se budeme vracet zpět do Zlína. A protože máme ještě skoro hodinku čas, jdeme se osvěžit do restaurace U Staňků na okraji starých Kosteleckých lázní. Prameny sirnaté vody s velkým obsahem sirouhlíku zde byly objeveny už roku 1742. Jak lidé záhy zjistili - k pití byla voda fujky, ale měla blahodárné účinky při koupeli. Postupem času zde vznikly menší lázně, které dosáhly největšího věhlasu na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století, kdy byl jejich majitelem Jan Kovář, lékař z Kroměříže. Na konci druhé světové války byly poničeny, po ní obnoveny a po převratu r.1948 zestátněny. Díky nedostatečné údržbě historické budovy zchátraly, některé byly zbořeny a když se r.1964 staly majetkem Vítkovických hutí, dosloužily, neboť tento podnik postavil velký lázeňský objekt nahoře na kopci. V torzu starých lázní obnoven provoz až po "sametové" revoluci.

Na procházku starým areálem už nemáme čas, neboť jsme rádi, že se můžeme na chvilku ohřát a vypít si pivko v hospodě, která je dnes narvána k prasknutí. Nejsou to ale hosté lázeňští, ale účastnící mezinárodních závodů v lukostřelbě (i slovenština zde zazněla), což mne více než udivilo: dodnes jsme netušil, že by se v mrazu dalo střílením z luku zahřát! (Až příště uteču manželce v zimě někam do "hory", vezmu sebou křivák a špagát, a zrobím sobě luk a šípy. A střelbou po okolí se vnitřně rozohním tak, že mi možná přestane i kapat z nosu!) Po opuštění lokálu projdeme okolo cukrárny, kterou jsme při svých návštěvách ještě otevřenou neviděli a ze zastávky MHD odjíždíme do centra Zlína. Zatímco manželka pokračuje spokojeně k domovu, její choť ještě nemá pobytu na čerstvém vzduchu dost, a tak se jde ještě pocourat městem. Ulicí Potoky, plnou starých vil, zamíří Ostrým tempem k bizarní skulptuře u Městského divadla a Svatojánské soše pod hrází Kudlovské přehrady. Odtud přes rušnou Štefánikovu do parku nad přehradou, průzkum zbytku ulice Hluboká, návrat zpět a průchod ulicí na Požáře (zde zajímavé prvorepublikové vilky) na začátek Hradské. Po ní k Městským lázním a okolo Kolektivního domu a vily J.A.Bati a stadionu s novou sochou běžce - E.Zátopka až na konec Hradské v samém centru města...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tentokrát jsme měli svačinu sebou a pitný režim doplnili jen v restauraci U Staňků na okraji Kostelce.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Fryštácká přehrada v zimním hávu byla zajímavá, stejně tak lázničky Kostelec a nasvícené centrum a ulice krajského města.

Ostatní informace

Nepatrný obolus zaplacen jen za cestu busem k přehradě a zpět od lázní do Zlína.