Cestování s kojencem

Když náš Jurášek oslavil své první narozeniny, v pasu měl už víc razítek, než většina lidí nxasbírá za deset let, a na kontě návštěvu už několik kontinentů. Není tak divu, že se mě každou chvíli někdo zeptá, jaké to cestování s kojencem vlastně je. Na tuto otázku, a mnohé další, které se tohoto tématu týkají, vám odpovím právě tímto článkem.

Kojenec v letadle

Zkušenosti s létáním má Jurášek skutečně bohaté – před svými prvními narozeninami letěl v celkem třinácti různých typech letadel. Je však pochopitelné, pokud máte z létání s kojencem obavy. Létání zahrnuje nejen pár hodin v letadle, ale také čekání na letištích, což je únavné nejen pro dítě, ale také rodiče.

To je také jedním z důvodů, proč na dlouhé trasy volíme business class. Díky většímu prostoru se jednoduše lépe vyspíme a po příletu jsme v rámci možností svěží. Na kratší lety už volíme klasickou třídu, jelikož na dvě až tři hodinky je poměrně snadné kojence zabavit – vystačí si jak s mým prsem, tak prakticky čímkoliv okolo, od časopisu po sedadlo před námi. 

Jinak pokud vás zajímá, co děláme pro živobytí, mrkněte na web našeho projektu www.podnikanizplaze.cz

Zároveň platí, že čím menší miminko máte, tím bude cestování s ním snazší, jelikož většinu letu prostě prospí. Zejména u kratších letů můžu doporučit uspání těsně před odletem v šátku, u delších letů už vše samozřejmě záleží na situaci.

 

Jak se úsporně sbalit?

Když jsme vyráželi na naši první rodinnou cestu na Bali, vezli jsme toho opravdu hodně – za vše asi mluví to, že jsme na pět členů rodiny vezli čtyři kufry, z toho dva s Juráškovými věcmi (které nakonec vlastně ani všechny nevyužil). 

Poučena touto zkušeností jsem se při příští cestě rozhodla nás sbalit do dvou kufrů. Ukázalo se, že to až tak těžké není – příště se možná sbalíme do kufru jediného.

A jaká je moje strategie? Nejprve vše rozložím na postel a následně ubírám zbytečnosti, dokud nezůstane jen to skutečně zásadní. Ideálně na množství věcí myslete, už když vybíráte ubytování. Pokud je k dispozici pračka, množství sbaleného oblečení můžete zredukovat na minimum.

A co jídlo?

Pokud plně kojíte, tato starost samozřejmě odpadá. Jakmile se však dítě začne dožadovat jídla, nic před ním není v bezpečí. Mně se z tohoto hlediska osvědčilo pořízení skládací jídelní židličky, ze které Jurášek nedosáhne na stůl, a my se tak můžeme v klidu najíst. Bonusem je minimum zašpiněného oblečení, které je při krmení na klíně skoro nevyhnutelné.

Druhým převratným objevem byla přesnídávka v pytlíčku, ze které Juráška nakrmím prakticky kdekoliv. Podobně se mi osvědčily borůvky a nakrájené ovoce, které je praktické i na dlouhé cesty.

Strašák jménem hygiena

Zejména při návštěvě asijských zemích můžete mít pocit, že raději nedáte nic do pusy. Přestože jsem si časem jednoduše zvykla, trochu jiná situace je u malých dětí. Obvykle si však vystačím s pravidlem, že co můžu sníst já, to může sníst i
 on. V praxi to znamená: 

• voda pouze balená, 
• ovoce loupané,
• zelenina jedině vařená

Chybu neuděláte ani užíváním probiotik, které zvyšují odolnost trávicího traktu. Osobně nikdy nezapomenu přibalit pár přesnídávek a hotovek. Přestože hygiena je většinou v pohodě, člověk má trochu větší pocit klidu.

S hygienou souvisí také pozornost, kterou malé evropské děti v asijských zemích budí. Často se setkáváme s tím, že lidé chtějí na Juráška sahat nebo ho brát za ruce, což nemusí být vždycky úplně hygienické. Řeším to buď láskyplným NE, nebo tím, že mu do dlaní vložím svoje prsty – na cizí ruce zkrátka nezbyde místo. 

Spaní kojence na cestách

Vzhledem k tomu, že Jurášek s námi spí v posteli, nemusíme při výběru ubytování řešit dětskou postýlku – usne prakticky kdekoliv. Pozornost tak věnujeme spíše velikosti postele, případně vybíráme ubytování s oddělenými postelemi, ve kterých se vyspíme mnohem pohodlněji. V hotelech je však dětská  postýlka (či zábrana proti spadnutí z postele) zpravidla k dispozici.

Co se týká spaní přes den, to probíhá obvykle v šátku, případně tam, kde to na něj zrovna přijde. Prostě to krásné dětské tady a teď.

Jak mít příjem i na cestách?

Cestování pro nás není jen týden dovolené v roce. Jsme na cestách mnoho měsíců v roce. Jak je to možné? Podnikáme na internetu a jsme tak svobodní v tom, odkud podnikání řídíme. Napsala jsem několik digitálních knih např. www.jak-napsat-ebook.cz nebo www.jak-napsat-knihu.cz a učím své studenty v online kurzech Podnikání z pláže. Pokud vás toto téma zajímá, doporučuji navštívit naše weby.

Připravte se na vykročení z komfortní zóny

Abych vám však neukazovala jen ty dobré stránky, je třeba říct, že jsem na cestách zažila i chvíle, kdy jsem ze všeho nejvíc chtěla vyrazit zpátky domů. Ať už jde o nejrůznější exotický hmyz, cizokrajné nemoci, časový posun či jednoduše výrazně odlišnou kulturu, na cestách člověka mnohdy čeká spousta vykročení z komfortní zóny. Zkrátka vás vždycky nečeká jen pohádková romantika, ale taky pořádná srážka s realitou jiné kultury.

Jediné, co můžete udělat, je přijmou situaci takovou, jaká je. Uvědomit si, že riziko vážné nemoci hrozí i nás, že to s tím strachem z dostatečné hygieny možná trochu přeháníte… Na cestách se jednoduše musíte přizpůsobit a postavit se výzvám čelem – ať už cestujete s kojencem, většími dětmi či sami. Hlavní je si cestování naplno užít!

P.S. Pokud vás zajímají další lidé, kteří cestují s malými dětmi, tak se podívejte na www.plazovnici.cz a do vyhledávacího políčka napište “cestování s dětmi”. Najdete weby našich studentů z online kurzu Podnikání z pláže. Můžete se inspirovat i u nich! :)