Lidé musí být v horách šťastní!

Devětadvacetiletý horský vůdce Vittorio Messini pod Grossglocknerem. Autor: Tomáš Hájek

Vittorio Messini je sympatický mladík, který již šest let pracuje jako horský vůdce v Kalsu. Pochází z Florencie, kde vyrůstal do jedenácti let. Pak se s rodiči přestěhoval do Tyrolska. Sám říká, že jeho domov je v Rakousku. Pro práci horského vůdce se rozhodl už na škole, když v Innsbrucku studoval geologii. Na louce za chatou Lucknerhaus s výhledem na majestátní Grossglockner jsme si povídali o jeho životě v Alpách. Z jeho odpovědí je zřejmé, že má o své budoucnosti jasno. Na mé otázky odpovídal zpříma, bez otálení a s úsměvem. Bylo jasné, že na tomhle místě je šťastný!

Fotka horských vůdců z Kalsu na náměstí v obci. Autor: Tomáš Hájek

V čem je specifická práce horského vůdce ve Vysokých Taurách?

Není úplně důležité, kde horského vůdce děláte. Moje práce se z poloviny odehrává zde, ale druhou polovinu času trávím s klienty třeba v Dolomitech či v jiných horských oblastech. Je ale pravdou, že být horským vůdcem tady v Kalsu já považuji za něco speciálního. Právě v Kalsu vznikl v roce 1869 první klub horských vůdců, který založil Johann Stüdl. Je tu tedy neuvěřitelně dlouhá tradice tohoto povolání. A já jsem na to patřičně hrdý!

A samozřejmě je tu Grossglockner. Nejkrásnější a nejvyšší hora Rakouska. To je také něco zvláštního, nemyslíš?

Měl jsem na mysli ještě trochu něco jiného. Zodpovědnost, rizika, sezónnost…

Je pravda, že moje práce, výdělky a tím i moje živobytí závisí většinou na několika měsících v roce. V zimní i letní sezóně musím vydělat dost, abych mohl živit rodinu i v měsících, kdy tu žádné turisty nemáme. Ale tak to je a musím s tím počítat. Pokud jde o zodpovědnost a rizika, tak právě za to beru výplatu. Mám často život klientů ve svých rukách. Jedna moje chyba a může se stát neštěstí, klienti se můžou zranit, přijít o život. Ale stejně tak oni mohou svojí chybou ublížit mě. Je to o profesionalitě, o důvěře v moje schopnosti.

Grossglockner je nejvyšší horou Rakouska. Autor: Tomáš Hájek

Co tě na téhle práci nejvíce baví?

Začal bych spíše tím, co mě nejvíce trápí. Nejhorší část naší práce je, když lidé nejsou v horách šťastní. Já dělám tuhle práci, protože je to moje hobby, dělám, co mě baví, a chci tu být. Ale řada lidí sem jezdí jen udělat si další čárku do seznamu splněných úkolů. Vylézt na Grossglockner. Co nejrychleji. Lidé, kteří spěchají odškrtnout si zážitek. A druhý den mají nějaké další povinnosti na druhém konci světa. To je špatně!

A teď se dostanu k tomu, co mě na mojí práci nejvíce baví. A to jsou ti druzí lidé. Nezáleží na tom, zda jsou fyzicky zdatní. Často se stane, že počasí nevyjde nebo jim není dobře na výstup do takové výšky. Ale jsou to lidé, na kterých vidím, že se v horách cítí dobře. Mám klienty, kteří vystoupí na jakoukoliv horu a pláčou, pláčou štěstím a radostí z té krásy. To je potom pro mě ta největší odměna.

Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys Kals opustil? Přestěhoval se?

Vím, jaké to je, žít ve velkém městě. Mimo sezónu hodně cestuji po světě. Studoval jsem v Innsbrucku. A to Innsbruck není tak velké město, ale přesto. Je to na mne moc hluku a ruchu, mnoho lidí, to mi nevyhovuje. To je hlavní důvod, proč tu chci zůstat a žít. Mám rád ticho, klid a hlavně blízkost hor. Za deset minut jsem v Lienzu a můžu si koupit všechno, co potřebuju. Nemůžeme sice se ženou jen tak zajít do divadla, jako třeba ve Vídni, ale zase na rozdíl od Vídeňáků jsme za deset minut v horách. Můžeme lézt po kopcích, lyžovat, užívat si krásnou přírodu.

Jaro v Aplách. Na kopcích sníh a louky kvetou! Autor: Tomáš Hájek

Přece jen tu máte nejvyšší horu Rakouska, kdy je sezóna pro výstup na její vrchol?

Teď už je sezóna po celý rok. Začíná se tady na Lucknerhausu. Odtud je to tři hodiny chůze na Stüdelhütte. Tam, ve 2.800 metrech nad mořem, jsi někdy kolem poledne. Po obědě se začne stoupat asi 600 výškových metrů na Adlersruhe, kde se většinou přespí v Erzherzog-Johann-Hütte. Brzy ráno se jde na vrchol a pak zpět do údolí. Když vyjde hezké počasí a máš dobrou kondici, dá se to vystoupat za jediný den, což je lepší, protože nespíš v takové nadmořské výšce. V létě, když není sníh, jsou na cestě těžší ledové úseky. Na jaře nebo na podzim je to díky sněhu na ledovci o něco snazší.

Pohled na Grossglockner od chaty Lucknerhaus. Autor: Tomáš Hájek

Vittorio Messini "prošlápl" novou trasu na Grossglockner!

Od loňského dubna začal Vittorio se svým kolegou, horským vůdcem z Kalsu Matthiasem Wurzerem, pokukovat po nové trase na vrchol Grossglockeru. I když to zní neuvěřitelně, po 216 letech od prvního zdolání hory se stále ještě dala najít nová trasa na vrchol. Jmenuje se Südwandwächter. Cestou z Stüdlgratu na vrchol se Vittorio s Matthiasem rozhodli využít ledovou vpusť, která byla na dohled, a vystoupat právě tudy. Udělali první výstup, poté nakreslili mapu a nyní je trasa otevřena veřejnosti. Zatím byla zopakována maximálně třicetkrát. Tato trasa je právě teď „nejtvrdší" cestou na horu. V současnosti můžete na vrchol Grossglockneru vystoupat asi 30 různými cestami.

Jak se tam dostanete: Cesta z Prahy, přes Plzeň, Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Kufstein, Kitzbühl, Matrei in Osttirol, Huben a Kals am Grossglockner trvá 6 hodin 36 minut bez zastávek. Ujedete 606 kilometrů. Výchozím bodem pro výstupy na Grossglockner je chata Lucknerhaus www.lucknerhaus.at.

Podrobnosti k horským túrám pod vedením horských vůdců z Kalsu na www.bergfuehrer-kals.at

Partnerem článku je Osttirol Werbung GmbH.

Zaujal Vás tento článek? Rádi fotografujete? Chtěli byste si vyzkoušet fotografování v Rakousku pod vedením zkušeného fotografa? Pak neváhejte a zúčastněte se naší soutěže: www.turistika.cz/souteze

Projekt Alpský životní styl vznikl ve spolupráci s Rakouskou národní turistickou centrálou Österreich Werbung, specialistou na letní i zimní dovolenou v Rakousku, Osttirol Werbung GmbH a Weissensee Information. Autorem článků je Tomáš Hájek je fotograf, novinář a cestovatel. Vede vlastní travel blog My Lost Hat. Jeho fotografie a příběhy můžete také sledovat na Instagramu nebo na Facebooku.