Grossglocknerstrasse – RETRO 2005
Tipy na výlet • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Městečko Zell am See najdeme v Rakouských Alpách v pohoří Vysoké Taury a z Prahy je to necelých šest set kilometrů pokud jedeme přes Plzeň a Mnichov, což je asi nejrychlejší a nejobvyklejší cesta. Rozhodně to není výlet na jeden den, ale vyplatí se zde strávit minimálně týden. Nádherné okolí rozhodně za to stojí a to nejen v zimě, ale i v létě. My jsme zde strávili dva nádherné letní týdny s našimi všemi dětmi a to včetně v té době našeho nejmenšího, kterému byli čtyři měsíce a jak jsme se přesvědčili už od nejútlejšího věku s námi zvládal cokoliv a to mu vydrželo do dnešních dnů. Do Rakouska jsme se přesunuli auty (množné číslo je na místě, neb do jednoho všechny naše dítka nedostaneme), ubytovali se a pak už jen poznávali krásy místa a okolí.
Ze Zell am See se vydáme autem cca 20 kilometrů jižním směrem na Fusch, kde je jeden z výchozích bodů pro cestu vyhlídkovou vysokohorskou silnicí Grossglocknerstrasse.
Za čím jedeme?
Vysokohorská silnice je unikátní technické dílo, které vzniklo především díky nezměrnému úsilí více než 3 000 dělníků a inženýrů v době kdy mechanizace byla ještě v plenkách. Již v roce 1922 přišla první myšlenka na výstavbu silnice v krásném prostředí a tím přilákat do Rakouska turistický ruch. V roce 1924 byl pověřen korutanský inženýr Franz Wallack pověřen výstavbou panoramatické silnice přes Hochtor. Ale trvalo dalších šest let než byla stavba opravdu zahájena a největším impulzem bylo zajištění práce pro tisíce nezaměstnaných postižených světovou hospodářskou krizí. Stavba byla zahájena 30.srpna 1930 výbuchem dynamitové patrony ve Ferleitenu. Úžasnou práci odvedl hlavní inženýr Wallack, kterému se podařilo nenásilně posadit silnici do terénu, která sleduje jeho linii.
V průběhu stavby se zjistilo, že náklady na stavbu jsou nižší než se uvažovalo, tak bylo rozhodnuto o vybudování odbočky na vrchol Edelweissspitze. V posledním roce stavby panovali zvlášť nepříznivé klimatické podmínky a posledních sedm kilometrů silnice prověřilo odolnost 2 200 pracovníků, co na posledním úseku pracovali. Průměrná teplota v létě se ve výšce 2 400 m.n.m. pohybuje kolem bodu mrazu, ale tento rok byli i v létě třeskuté mrazy a téměř dennodenní sněhové bouře. Navzdory tomuto byla silnice dle plánu 3.srpna 1935 slavnostně otevřena.
Silnice nás provede jedním z nejkrásnějších částí Vysokých Taur, a po cestě nás kromě úžasných výhledů na okolní horské masivy, čeká několik zastavení seznamujících nás s historií, s faunou a florou a se spoustou dalších zajímavostí. Nemá smysl tu všechno vyjmenovávat je to potřeba vidět. Nás zaujali především dvě místa, vyhlídka Edelweissspitze, kde jsme si dali i dlabanec a v úžasu koukali co je schopné vyjet až na vrchol a pak expozice Fuscherské pleso věnované stavbě silnice, tam si teprve člověk uvědomí co je krize a za jakých podmínek je člověk ochoten pracovat aby uživil sebe a svoji rodinu.
Otočku na cestu zpět jsme absolvovali u ledovce Pasterze na Výšine císaře Františka Josefa kde se mrňouskovi hrozně líbili vlajky ve větru a řechtal se od ucha k uchu.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
V Alpském městečku Zell am See na břehu jezera Zeller See jsme strávili krásných a pohodových letních 14 dní v malém rodinném hotelu Seehof café a denně podnikali výlety do blízkého i dalekého okolí. Ochutnali spoustu především místních jídel a rozhodně můžeme doporučit především horské samoty a místa mimo turistická centra.