Antonínovy skály

Jeseníky jsou všeobecně vnímány jako hory zaoblených vršků s vrcholovými holinami, pásmem hlubokých lesů, potoků, říček, vodopádů – a skal. Někdo může namítnout, že těch skal moc vidět není. Je fakt, že pokud to nejsou skály nad hranicí lesa‚ (Petrovy kameny, Vozka, Keprník – z těch známějších) vidět moc nejsou. Ano, povětšinou jsou skryté v lese, pokud nedosahují závratných výšek, myšleno tak minimálně 20 a více metrů.

A těch tu máme většinu.

K těm výškově nižším tak můžeme v klidu přiřadit i Antonínovy skály na úbočí Jehlanu v Rychlebských horách (poblíž jesenických lázní). Jde o poměrně dlouhý skalní pás na jižním úbočí zmíněného Jehlanu. Hlavní hornina, kterou jsou skály tvořené přeměněnými horninami, které se sice obecně často zaměňují za ruly, v našem případě jde o horniny typu kvarcitu. Jde o přeměněné horniny původního stáří přes 400 miliónů let. Původní usazeniny mělkého moře ve formě usazených štěrků a písků s vložkami různých jílů byla tlaky při hercynském vrásnění stlačeny a přeměněny na pevnější horninu. Do puklin vnikly i sloučeniny kyseliny křemité, které daly vzniknout křemitým žílám.

Skály jsou tlakově vyzdviženy skoro v pravém úhlu a tím vznikla i zajímavá desková odlučnost kamenných desek do leckdy i bizarních podob. Na konečném tvaru skal se samozřejmě podílí i povětrnostní podoby ve formě větru, deště a mrazu.

Ze severu do dnešní oblasti Jesenicka zasahoval i pevninský ledovec za posledního glaciálu. Ten se ale projevoval spíše na Žulovsku, tedy se už činily spíše horská ledová pole.

Antonínovy skály jsou poměrně snadno dostupné díky kolem procházející modré TZ, tzv. Heckelovy stezky.
Poměrně obšírný výklad o geologii skal podává naučná tabule u lavička poblíž paty skal, tabule se bohužel nezmiňuje, který Tonda dal skalám jméno….