Areál Bukovanského mlýna

Já se do něj dostal po přesunu busem ze Ždánic zhruba okolo poledne. Zastávka byla pouhých 50 m za areálem, k němuž jsem se vrátil okolo velkého parkoviště. Vlastní areál, byť neveliký, byl zastavěn zajímavými stylovými staveními a zaplněn takovým množstvím návštěvníků, že jsem si tu připadal jak v lidském mraveništi. Někteří stáli frontu na prohlídku mlýna, jiní posedávali v restauraci anebo nasávali na venkovní zahrádce a ostatní se (stejně jako já) motali sem a tam, by si areál důkladně prohlédli.

 

Nachází se na travnatém temeni kopce (325 m), vypínajícím se nad západním koncem obce a první stavbou, kterou zde nechal vlastník pozemku (bývalý rodák z Bukovan – ing.Josef Kouřil žijící nyní v Kyjově) zbudovat, byla replika holandského větrného mlýna, čímž si pan majitel splnil klukovský sen. Slavnostně otevřen byl 1.května 2004 – tedy v den, kdy (jaká to náhoda!) Česká republika vstoupila do Evropské unie. Většina současných objektů „větřák“ obklopila o tři roky později a dalšími byl doplněn zcela nedávno.

 

Mlýnská restaurace, mající stejně jako všechna ostatní stavení ryze slováckou „image“ (o kapacitě 95 míst) nabízí hostům specialitky ze slovácké i staročeské kuchyně. K tomu dobré vínečko, pivečko i jiné tekuté osvěžení. Pokud usednete jen na venkovní zahrádku, jistě oceníte, když vám objednaný nápoj i sem ven přinese šumná děvčica ve slováckém kroji.

(Restaurace je od pondělka do čtvrtka v sezóně otevřena do 11 – 22 hod, v pátek a sobotu se zavírá o hodinu později a v neděli restaurace končí provoz o 20.hodině). Letní zahrádka nabízí jídla i z grilu a navíc je z ní pěkný rozhled na celý areál i část okolní krajiny.

 

Ubytovací kapacita areálu činí 62 míst. Je možno si vybrat, jestli chcete spát v podkroví Mlýnské restaurace anebo ve čtyřech stylových slováckých chalupách (ty další čtyři mini chaloupky zřejmě přibyly až zcela nedávno). Kromě restaurace mohou ubytovaní hosté posedět ve sklepě, u venkovního táboráku, osvěžit se v bazénu anebo navštívit rotundu s vinotékou s nabídkou těch nejkvalitnějších vín ze Slovácka. Dále je k dispozici dětské hřiště, venkovní posezení s malým podiem, víceúčelové travnaté hřiště a k areálu patří i minigolf. Nově též střelnice pro rekreační lukostřelbu.

 

Nejen pro ubytované je pak atrakcí (zvláště pro děti) návštěva Mlynářské stáje s výběhem poníků, koní, ohrady s ovečkami a kozami a dvěma oslíky. Dospělí si mohou zajezdit na koních, děti zase na ponících. Zaujme jistě i masážní mlynářská stezka.

 

No a nyní už se konečně dostávám k ústřední stavbě celého areálu, jíž je napodobenina holandského větrného mlýna. Dosahuje výšky 15 metrů a slouží zároveň jako rozhledna i malé muzeum. Kvůli velkému návalu lidí a dlouhé frontě před ním jsem tentokrát jeho návštěvu vzdal a prohlédnu si jej až s manželkou, kterou sem musím někdy také vzít.

 

Z netu vím, že se v přízemí objektu nachází reprezentační místnost s krbem využívaná pro školení a rodinné oslavy, přes sezónu změněná na prodejnu se suvenýry a keramikou a s degustací vína.

V prvním patře je prodejní galerie slovácké keramiky. Ve druhém stálá expozice Slovácké kuchyně pocházející z první půle minulého století a užitkové předměty a snímky z historie obce Bukovany. Prohlídka končí na vyhlídkovém ochozu (11 m nad zemí) umožňujícím pokochat se kruhovým výhledem na okolní slováckou pahorkovitou krajinu i na vzdálenou hradbu Bílých Karpat.

(Ten zalesněný vrch ze stožárem vysílače, tyčící se odsud směrem na jihozápad, patří Babímu lomu s výškou 417 metrů a je vidět i ze země.)

 

K areálu Bukovanského mlýna dále směrem na západ přiléhá 650 m dlouhá Alej vzpomínek a Cesta českých panovníků. První stromy v aleji byly vysázeny 2017, o rok později sem byly umístěny sochy (od praotce Čecha po krále Karla I.) s tím, že galerie pískovcových skulptur by měla být celkově dokončena až roku 2030.

Mezi alejí a vstupem do vlastního areálu mlýna se nově (od LP 2022) vypíná velká dřevěná vstupní brána.

 

Kvůli nedostatku času – pokračoval jsem odtud pěšmo na vlak do Bohuslavic u Kyjova - jsem si už „Alej“ ani „Cestu“ projít nestačil. Při cestě dolů do Bukovan jsem se pak ještě na chvilku zamyslel nad viděným. Jistě – jedná se především o komerční záležitost, ale kýč to v žádném případě není a celý areál rozhodně stojí za návštěvu!