Belfort – Belfortský lev (Auguste Bartholdi, Le Lion)
Turistické cíle • Památky a muzea • Socha
Alsaský sochař Auguste Bartholdi se navždy zapsal do dějin zejména svou Sochou Svobody (v jazyce tvůrce La Liberté éclairant le monde), která od roku 1886 shlíží na občany i návštěvníky New Yorku. Belfortský lev se pak řadí na 2. místo a při použití sportovního jazyka je přeborníkem kontinentálním, tedy Bartholdiho nejvýznamnějším dílem ve staré dobré Evropě. Jedná se o sochu vyrobenou z růžových pískovcových kvádrů, které byly vyřezány v nedalekých lomech a následně sestaveny před šedými vápencovými útesy, na kterých stojí zdejší „hradní“ pevnost. Celé dílo vznikalo poměrně dlouho, tedy od roku 1875 do přelomu let 1879 a 1880. Lev je 22 metrů dlouhý a 11 metrů vysoký a vznikl jako oslava i poděkování, věnované statečným Francouzům, kteří za Prusko-francouzské války – a v roce 1870 – statečně bránili 103 dny obležené město Belfort proti pruské přesile. A to by bylo na úvod vše.
Obrovský lev je dnes považován za symbol sblížení mezi Němci a Francouzi a hrdě se tyčí na úpatí citadely, nad plošinou, otevřenou v roce 2011 v rámci oslav 130. narozenin Belfortského lva. Ten je dnes také hlavním symbolem – ale současně i majetkem - tohoto francouzského města, v jehož staré části prý dnes můžeme nalézt přibližně 250 jeho mladších a menších sourozenců. Historickou památkou se Belfortský lev stal v roce 1931 a jeho kopie dnes najdeme např. také v Paříži nebo v kanadském Montrealu.
Největší kamenná socha v celé Francii zobrazuje ležícího lvího samce, který jako by se zastavil v pohybu při snaze vstát. Snaha o zbudování tohoto památníku sahá až do konce roku 1871. Jeho podobu prý silně ovlivnil Bartholdiho učitel Jean-Léon Géromé, který miloval gigantické staroegyptské sochy lvů. Říká se také, že poloha lva odkazuje na odpor Evropy vůči Ottovi von Bismarck. Minimálně šipka ocasu směřuje k německé hranici. Později se Belfortský lev stal inspirací pro další umělce i skvělým prostředkem, využívaným k reklamním účelům. Velkými rekonstrukcemi prošla socha v letech 1981 a 2011.