Belfort – pevnost (La citadelle)

Belfort je padesátitisícové město nacházející se ve francouzském regionu Franche-Comté. Leží ve strategické poloze mezi pohořími Vogézy a Jura i mezi řekami Rýn a Rhona. Proto také toto území bylo už od dob prehistorických významnou křižovatkou vojenských i obchodních cest a této skutečnosti také odpovídá stávající uspořádání města. To je totiž v podstatě rozděleno na dvě části; standardní městskou aglomeraci a obrovskou pevnost, jejíž současná podoba většinově odpovídá návrhu slavného a velmi uznávaného fortifikačního architekta, jehož celé jméno zní Sébastien Le Prestre markýz de Vauban, tedy období po roce 1687.

Belfort byl však byl strategickým bodem již ve 12. století, a tak bylo rozhodnuto o vybudování zdejší pevnosti nebo spíše hradu. Stavba byla zahájena ve 13. století a v průběhu dalších staletí se stále vyvíjela. Gaspard de Champagne, hrabě ze Suze, zde v roce 1648 postavil klasickou citadelu, král Ludvík XIV. následně svěřil rozšíření pevnosti markýzu Vaubanovi. Jeho druhotný fortifikační systém zde využívá základů zříceniny středověkého hradu. Vaubanovu pevnost ještě v roce 1817 upraví generál Nicolas Haxo, který přemění starší kasárny a palácovou část v opravdu moderní pevnost. Ta se nachází na vápencovém skalnatém ostrohu v centru Belfortu a lze ji využít také jako skvělou rozhlednu nebo vyhlídkovou plošinu.

Dnes můžeme volně vstoupit do „dolních pater“ pevnosti a projít si její nádvoří. Vidět můžeme rovněž věž Tour des Bourgeois, což je pozůstatek feudálního hradu, a od hradeb uvidíme také na slavného Belfortského lva, kterého vytvořil známý sochař a autor Sochy Svobody Auguste Bartholdi na oslavu konce prusko-francouzské války. Od roku 2007 slouží rekonstruovaná pevnost hlavně jako moderní muzeum a oblíbený cíl turistů z celého světa. Například ve starých kasárnách v horní části citadely sídlí Belfortské muzeum historie a archeologie. Známá je také bašta Svobody nebo brána Porte de Brisach, pocházející z roku 1687. Zdobí ji erb Krále Slunce a je zachována v původním stavu. Hradební stěny kolem ní pochází rovněž ze 17. století.

Jednotlivé části pevnosti byly postupně zařazovány mezi francouzské památky. Stalo se tak v letech 1907, 1913, 1923, 1993 a 1997 (poslední datum už ale v podstatě jen shrnul dohromady celou „hradní“ pevnost a jednotlivé prvky jejího opevnění).

Předchozí řádky - tedy základní část článku - o belfortské pevnosti mají pro „fajnšmekry“ ještě pokračování.

Současná citadela v Belfortu je minimálně jednou z hlavních městských památek. Jde tedy spíše o soubor památek, protože kromě samotných starších pevnostních bloků a budov zahrnuje také všechny bašty, bastiony, hradby i příkopy, Haxovy kasárna i mistrovské sochařské dílo na západním úbočí, tedy Bartholdiho lva z roku 1880. Vznik zdejšího opevněného hradu, tvořeného kruhovou věží a hradištěm, je však připomínán nejpozději k roku 1226. Hrad stál na útesu v západní části současné pevnosti. Chránily jej hlavně dvě přírodní stěny a vodní příkop. Z celé této stavyb se zachovaly jen fragmenty základů věže a část podzemí.

Větší změny zažila hradní pevnost až v II. polovině 16. století, kdy bylo nutno nějak reagovat na rozmach dělostřelectva a jeho technologický vývoj. Od roku 1579 sílí snaha zvýšit obranyschopnost Belfortu. Hradby jsou rozšiřovány i zpevňovány železobetonem v zemi a budují se nové modernější a pevnější bašty. Tento typ opevnění, včetně dalšího obranného příkopu, navrhl Gaspard de Champagne, hrabě ze Suze. A poté již přichází ke slovu fortifikační stavitelství markýze Vaubana. Píše se rok 1674 a říká se, že kdo obsadí Belfortu, má volný přístup k Alsasku. A tak vzniká dvojitý hradební systém a geniálně jednoduchá královská pevnost. Ovšem jen dokončení a definitivní schválení projektu opevnění trvá 13 let. Vaubanův projekt začlenil Belfort do systému pásu pevností, které chránily mj. přístup k Besanconu. Veškeré stavební práce pak skončí až v roce 1842.

To už se ale jedná o úpravy, které navrhl generál Haxo. Dnes má v těchto místech své sídlo restaurace a kavárna. Postupně vznikne současná podoba pevnosti, včetně zesíleného přístupového mostu a vybudování velkých, ohnivzdorných, kasáren pro 300 mužů. Další drobné úpravy citadely, jejichž cílem bylo omezit účinky útoku nepřátelských armád, už má na svědomí Pierre Philippe Denfert-Rochereau. Poslední změny v historii opevnění belfortské pevnosti přinese rok 1873 a generál Sere de Rivieres.

Dnes je citadela návštěvnicky úspěšným cílem mnoha turistů. Kromě muzea je zpoplatněn také přístup na vyhlídkové terasy, které nabízejí kromě výhledu na samotné město pod pevností také nejzajímavější pohled na Bartholdiho „skalního“ lva. Část hradeb se zajímavými výhledy a spodní nádvoří jsou přístupny bezplatně. Hradby s příkopy, nádvoří a vrcholová vyhlídková terasa jsou přístupny celoročně, civilní měšťanské objekty jen v letních měsících. Pouze tehdy lze navštívit také naučnou stezku, která návštěvníky pevnosti provede ze středověkého podzemí přes středověký vodní příkop do Vaubanovy pevnosti. Na pevnostní baště se konají rovněž různé společenské a kulturní akce, např. sobotní letní průvody, muzejní noci nebo dny památek.