Belgicko - Brusel soška malého chlapca Manneken Pis
Soška malého chlapca Manneken Pis sa nachádza v hlavnom meste Belgicka na rohu Stoofstrat (Rue de Lietuve a Eik Straat) Rue de Chene. Táto soška je už niekoľko storočí neodmysliteľnou súčasťou mesta Brusel a je jednou z najväšších turistických atrakcii. Pôvodná Kamenná soška Manneken Pis bola súčastou fontány už v 15.storočí, niekoľko krát ju i ukradli. V roku 1619 kamennú sošku nahradila brondzová soška o velkosti 61 centimetrov, ktorú vytvoril sochár Jerome Duquesony. Aj táto soška mala problémy . Bola ohrozovaná krádežmi a počas vojen ju museli chránit pred poškodením. Soška býva oblečená v rôzných kostýmoch. Jej šatník obsahuje asi 600 kusov, ktorý jej závidí asi každá žena.Tieto sú uložené v múzeu a v kráľovskom dome. Najstarší zachovalý kostým je z roku 1698 a medzi rôznými druhmi oblečenia je napríklad i model v štýle Elvisa Presleyho. Okolo pôvodu a vzniku sa traduje veľa legiend.
Tato malá iba 61 centimetrov soška chlapca v navštevnosti turistami dokáže byť konkurenciou i Atomiu, ktorého výška je viac ako 100 metrov.
Čurající (eventuelně čůrající) chlapeček neboli Manneken Pis je jedním z nejznámějších symbolů hlavního města Belgie a tedy v podstatě povinně i celé Evropy. Přitom se jedná „jen“ o malou bronzovou sošku z počátku 17. století, která představuje malého chlapce, čurajícího do fontány. Najdete ji na rohu ulic Rue de l'Etuve (Stoofstraat) a Rue du Chene (Eikstraat), přibližně čtvrt kilometru jihozápadně od Velkého náměstí (Grande-Place, Grote Markt). Původně se jednalo o sošku kamennou, pocházející z poloviny 15. století nebo snad dokonce z konce století 14. Tomu by napovídala i jedna z legend o vzniku této sošky, která byla ve své historii několikrát ukradena. Mezi „loupežníky“ byli Angličané, Francouzi i propuštěný vězeň. A také z ní prý kdysi tekl alkohol (to se pak nedivím, že ji mají v Belgii tolik rádi).
Těch legend, vztahujících se k sošce, totiž existuje několik. Podle té nejznámější se jedná o podobenství vévody Godfrieda II. Brabantského, který v roce 1142 se svými vojsky – coby dvouletý – porazil ozbrojené oddíly pánů z Grimbergenu. Prý zejména díky tomu, že zavěšený v košíku statečně čural na oddíly znepřátelených Berthoutů, čímž je vyděsil tak, že nakonec celou bitvu prohráli. Pěkná je také verze, podle které při obléhání Bruselu ve 14. století vymysleli útočníci plán na umístění výbušnin u městských hradeb. Náhodou je ale sledoval malý bruselský chlapec Juliaanske, kteý se na hořící zápalnou šňůru odvážně vyčural a celé město tak zachránil.
Autorem bronzové sošky Manneken Pis je vlámský barokní sochař Jerome (Hieronymus) Duquesnoy. V současné době už uvidíte Čurajícího chlapečka většinou oblečeného. Je totiž něco jako Pražské jezulátko a má již několik stovek různých kostýmů. První mu byl věnován roku 1698. Jejich počet se prý už blíží tisícovce a můžete si je prohlédnout v městském muzeu (Musée de Ville). Právo převlékat čůrajícího chlapečka má pouze jmenovaný ceremoniář, kterým může být jen zcela bezúhonný bruselský krejčí. Součástí jeho pravomocí je i čepovat víno, které při zvláštních příležitostech z kašny tryská i dnes.
Bohužel už ale nevidíte skutečný barokní originál této sošky. Ten totiž zničil již zmíněný bývalý vězeň Antoine Lycas v roce 1817. Z jeho úlomků pak byla vytvořena soška současná. Chlapeček, který je zde zřejmě nejprodávanějším suvenýrem, údajně představuje bruselský vzdor vůči okolnímu nepřátelskému světu. Zajímavé jsou údaje o velikosti této sošky. Nejčastěji bývá uváděno 61 centimetrů, ale rozpětí se dle různých informačních pramenů pohybuje mezi 50 až 65 cm. Já osobně jsem přesvědčen, že tato soška je mnohem menší a její výška nijak výrazně nepřekračuje 30 cm.
Přesto, že při silnějších mrazech močové ústrojí chlapečka silně trpí – a občas ani nefunguje – v současné době již chlapeček v belgické metropoli nečurá sám. Od roku 1987 můžete v Bruselu vidět také Čurající holičku (Jaenneke Pis) a v roce 1998 přibyla socha čurajícího psa (Zinneke Pis). A obdobnou sošku prý najdete také v dalším belgickém městě, a to Geraardsbergenu.