Benátky posedmé

Každý den strávený ve městě má co nabídnout ze svých zásob kouzel. Benátkám to prostě sluší a ještě dlouho budou uloženy v mém srdci i duši.

 

V Benátkách je asi 15 tisíc domů, z toho přibližně 900 paláců, šlechtických a měšťanských sídel a něco přes sto kostelů. Těch posledně jmenovaných je opravdu hodně. Když jde člověk několik minut kterýmkoliv směrem, objeví nějaký svatostánek. Benátky jsou městem kostelů. Část je přístupná zadarmo, do jiných se platí vstup. Jsou to především ty, které zdobí originál některého malířského mistra (Tizian, Veronese, Tintoretto, ...).

 

Nejznámější je samozřejmě Bazilika sv. Marka. Tento hlavní kostel města postavili na místě původního z první poloviny 9. století, protože jim roku 976 vyhořel. Na půdorysu rovnoramenného řeckého kříže vyrostl v letech 1063 – 1094 nový chrám, který završili pěti mohutnými kupolemi pokrytými plechem. Třílodní, převážně cihelný kostel má rozměry 76,5 x 62,6 metrů. Předlohou byl údajně chrám Svatých apoštolů v Konstantinopoli. Bazilika si má dodnes byzantský ráz a je to jeden z nejlépe zachovalých příkladů byzantské architektury, i když některé doplňky na fasádě jsou již gotické.

 

Hlavní průčelí se nachází směrem do náměstí. Ve 13. století byla představena klenutá vstupní předsíň o rozměrech 62 x 6 metrů, kterou zastřešili osmi menšími kupolemi. Průčelí chrámu má pět portálů a pět lunet, které vyplňují mozaiky se zlatým pozadím.

 

Na horní galerii stojí od roku 1250 čtyři pozlacení oři z bronzu, které přivezli Benátčané z křížové výpravy roku 1204 stejně jako mohutné bronzové dveře a další bohatou kořist soch a sloupů. Je pravda, že pozlacené antické čtyřspřeží trochu cestovalo. Sochy původně stály v Římě, odkud si je římský císař Konstantin Veliký vzal s sebou do Konstantinopole. Tady si je po čase vyhlídli křižáci a dovezli je do Benátek. Ale ani tehdy jejich jízda neskončila, jelikož je roku 1798 nechal Napoleon převézt do Paříže. Avšak po prohrané válce se roku 1815 vrátili zpět. Natrvalo. Skoro, jelikož ke konci minulého tisíciletí byly zrestaurovány a uloženy v muzeu. Na původním místě je nahradily bronzové kopie.

 

Dále se o této famózní stavbě nemá cenu rozepisovat. Ona je totiž nejúžasnější ve skutečnosti. Já jsem si ty nejlepší pohledy vychutnával vždy po ránu, kdy bylo okolo kostela skoro prázdno. Kdo se chce podívat dovnitř, musí se obrnit trpělivostí. Většinou si totiž na návštěvu počká v dlouhé frontě.

 

Chrám sv. Marka je sice nejobdivovanější, ale zbývajících 104 kostelů (někde jsem totiž četl celkový počet 105) je také kouzelných. Některé jsou zajímavější zvenku, jiné uvnitř. Člověk, když je poprvé v Benátkách, tak se zpočátku snaží fotografovat všechny zajímavé stavby. Za chvíli se ale v tom začne ztrácet a druhý den neví, který kostel fotil a který nikoliv. Recept je tudíž jednoduchý. V klidu se procházet a kochat se fasádami, a když je některý svatostánek otevřený, nakouknout dovnitř. V případě placeného vstupu je dobré se zeptat, co že tam mají tak výjimečného. Ale také v tomto případě platí přímá úměra. Čím údajně zajímavější věc se nachází uvnitř kostela, tím více návštěvníků a méně klidu.

 

Když jsme ve čtvrti Dorsoduro procházeli náměstím Campo San Pantalon, nic netuše jsme vstoupili do otevřených dveří kostela Chiesa di San Pantalon. Postaven byl v letech 1668 – 1686 a svým vnějším vzhledem se jedná o stavbu nenápadnou, kterou by mohl člověk minout.  A to by byla chyba. Jen co návštěvník vstoupí dovnitř a zvedne hlavu, spatří něco neskutečného.

 

Martirio e gloria di San Pantaleone je údajně největší plátno na světě. Nevím, zda tento údaj je správný, jelikož jsem někde četl o rozměrech 25 x 50 metrů, jinde psali o ploše přes 440 metrů čtverečních. Ale jisté je, že celý strop kostela vytváří neskutečně působivou kulisu. Stovky postav znázorňují výjevy z příběhu mučednictví i slávy lékaře a velkého benátského patriota, svatého Pantaleona, který zemřel na následky mučení mezi lety 305 - 310. Autor, italský barokní malíř Giovanni Antonio Fumiani (1645 – 1710), pracoval na obraze téměř 24 let (1680 - 1704) a podařilo se mu vytvořit dokonalou iluzi 3D prostoru. Podle legendy mistr zahynul při pádu z lešení, když dokončoval poslední detaily svého veledíla. Ale rok úmrtí se uvádí až šest let po dokončení díla, tak kdoví, jak to bylo.

 

V kostele jsou i další zajímavá díla, například od Paola Veroneseho nebo Antonia Vivariniho. Ale když sem někdy zajdete, určitě mi dáte zapravdu, že je těžké se dívat jinam než na strop. Jsou prostě věci, které lze pouze obdivovat.

 

Na náměstí Campo San Giacomo di Rialto se nachází stejnojmenný kostel (Chiesa San Giacometto di Rialto), který zde byl vystavěn na přelomu z 11. a 12. století. Také v tomto případě zde již předtím stál původní svatostánek, který měli údajně postavit již v 5. století, což by se jednalo o nejstarší kostel v Benátkách. Současný vzhled dostala budova v roce 1601, kdy proběhly rozsáhlejší úpravy. Kostel vypadá sice také zajímavě, ale určitě nejvýraznějším prvkem je původní gotický portikus s obrovskými hodinami ukazujícími 24 hodinový čas.

 

Naproti kostelu, na vzdálenějším konci náměstí, je shrbená kamenná postava - socha Gobba di San Giacomo, tzv. Rialtský Gobbo – Hrbáč z roku 1541. Ten podpírá žebřík vedoucí k nízkému sloupu z egyptského mramoru. Jednalo se o jakousi úřední desku. Na postavu hrbáče lepili či jinak připevňovali různé vyhlášky, soudní rozsudky, nařízení či satirické články. Někdy také po zádech Hrbáče vystoupal pověřený úředník na vedlejší vyšší sloup, aby odtud přečetl novou městskou vyhlášku či nařízení. Sousoší mělo údajně ještě jednu funkci. Provinilcům tady končil trest, který dostali za nepoctivé obchody. Potrestání spočívalo v tom, že člověk musel běžet nahý z náměstí Svatého Marka až k Hrbáči, kde pokleknout a sochu objal a políbit.

 

Mezi kostely, které mě něčím zaujaly (byly to skoro všechny, které jsem viděl), se řadí také Bazilika Santa Maria Gloriosa dei Frari postavená v letech 1338 – 1443. Jedná se o typickou ukázku benátské gotiky. Měla by to být také po bazilice sv. Marka druhá nejdůležitější a nejvýznamnější církevní stavba v Benátkách. 83 metry vysoká věž je z let1361 – 1369 a je to druhá nejvyšší kampanila ve městě (po zvonici sv. Marka).

Až do začátku 19. století byl kostel majetkem řádu františkánů, který sice vyznával chudobu, ale tento kostel vyzdobil neuvěřitelným množstvím nádherných obrazů a soch. Interiér se může pochlubit hodnotnými uměleckými díly od Tiziana, Giovanni Belliniho (v kostele se nacházejí tři největší italské renesanční obrazy) nebo sochou sv. Jana Křtitele od Donatella, přičemž se jedná o jediné dílo toho slavného toskánského sochaře v Benátkách. Bazilika se může pochlubit také několika významnými hrobkami, jelikož zde v průběhu let pohřbívali nejváženější osobnosti Benátek.

 

Jedním ze zajímavých kostelů na břehu Canal Grande je například Chiesa San Simeon Piccolo ve čtvrti Santa Croce. Tudíž ho nelze přehlédnout, když člověk pluje ve Vaporettu. A proto také u něj není moc klidu a jedná se spíše o turistickou atrakci.

 

Postaven byl v letech 1718 až 1738. Autorem návrhu ve stylu neoklasicismu je místní architekt Giovanni Antonio Scalfarotto. Kromě zajímavého interiéru určitě každého upoutá mohutná kupole kostela.

 

Kostel žebravého řádu dominikánů Santi Giovanni e Paolo je uváděný také jako Chiesa San Zanipolo. Postaven byl na místě staršího kostela v letech 1333 – 1430 a také on se řadí mezi nejvýznamnější chrámy města. Kostel vyniká sice velkými rozměry, ale také architektonickou střízlivostí. Portál, který je vyzdobený byzantskými reliéfy, patří k nejstarším architektonickým prvkům renesance v Benátkách.

 

Na prostranství před kostelem se nachází údajně jeden z nejslavnějších jezdeckých pomníků v dějinách výtvarného umění. Socha Bartolomea Colleoniho je také zajímavá tím, že podstavec je hrobkou tohoto slavného italského vojevůdce (velitel žoldáků) z 15. století.  Benátské republice odkázal svůj majetek za podmínky, že mu postaví pomník. To se také stalo, avšak ne před slavnou bazilikou, jak si Colleoni přál, nýbrž o kousek dál. Autorem tohoto díla odlitého z bronzu je Andrea Verrocchio.

 

Kostel Chiesa di San Geremia ve čtvrti Cannaregio je alespoň pro mě zajímavý především tím, že se před ním nachází socha Jana Nepomuckého. Je pravda, že zmíněnou sochu kdekdo přehlédne, ale svatostánek nikoliv. Vystavěn byl totiž v místě, kde se spojují Canale di Cannareggio a Canal Grande. Každý, kdo pluje lodí, si patrně dříve než samotného kostela všimne jeho 43 metrů vysoké věže.

 

Kostel Santa Maria della Salute, známý pod názvem Salute, je monumentální barokní bazilika římsko – katolické církve.  Nachází se v úzké části zvané Punta della Dogana v místech, kde končí (začíná) Canal Grande a to také z něho dělá charakteristickou dominantu Benátek. Tento impozantní kostel je dobře vidět, když člověk dojde na okraj náměstí svatého Marka a naopak od kostela jsou zajímavé pohledy na náměstí a vše, co k němu patří.

 

Velkolepá vysoká budova s obrovskou bílou kopulí byla v Benátkách postavena na počest Panny Marie, na paměť konce morové epidemie v roce 1630, která si vyžádala okolo 40 tisíc obětí. Proto také zkrácený Salute (zdraví a spása). Kostel nechal postavit benátský senát a stavba byla dokončena roku 1681.

 

V různých průvodcích či článcích se lze dočíst, že kostel Chiesa dei Santi Apostoli di Cristo, zkráceně nazývaný Santi Apostoli, patří mezi nejstarší kostely Benátek. Ale mnoho zdejších svatostánků bylo postaveno na místě původních kostelů. Tudíž určit, který byl ten první, není vůbec jednoduché.

 

Kostel se nachází na stejnojmenném náměstí, na rušné benátské ulici Strada Nuova. Podle pověsti nechal tento kostel postavit biskup San Magno di Oderzo poté, co se mu zjevilo 12 apoštolů.   Uvádí se sice rok 640, ale první písemné dokumenty pocházejí až z dob pozdějších.

 

A tak bych mohl pokračovat, ale těch kostelů je v Benátkách opravdu hodně. A každý z nich má co nabídnout ze svých zásob kouzel. (Na fotografii Chiesa dei Santi Geremia e Lucia, jeden z kostelů založený dle legendy svatým Magnusem).

 

Předchozí povídání - Benátky pošesté: https://www.turistika.cz/mista/benatky-poseste/detail

 

Následující povídání – Benátky poosmé: 

https://www.turistika.cz/mista/benatky-poosme/detail